Ruce lékařů nahrazují stále častěji roboti

Dřív opouštěli pacienti nemocnice po menším zákroku s pořádnou jizvou, teď je to jen několik nepatrných dírek. Přispěly k tomu robotické operace, kterých v Česku výrazně přibývá. Stále více nemocnic si pořizuje drahé, ale velmi efektivní robotické systémy. Často díky dotacím. Výsledky jsou podle lékařů výborné. Pacient má méně bolestí, lépe se hojí a odchází dříve domů.

„Hlavní výhodnou je kromě miniinvazivity, která výrazně urychluje rekonvalescenci a snižuje pooperační bolest, také fakt, že nástroje mají stejný stupeň volnosti jako lidská ruka. Lze tak provádět zákroky v obtížně přístupných místech,“ vyzdvihl zástupce primáře urologie v Krajské nemocnici Liberec Vladimír Šámal.

Systém mají teprve od ledna a odoperovali s ním už 190 pacientů, hlavně s nádory prostaty, ledvin, močového měchýře, tlustého střeva nebo dělohy.

V říjnu se připojili i v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně. Pětatřiceti pacientům přes robota odstranili prostatu s nádorem a lymfatické uzliny.

„Dříve pacienti po operaci častěji trpěli inkontinencí nebo poruchou erekce, protože operatéři nebyli schopni vidět detaily všech nervů a cév. Teď 3D obraz významně snižuje množství nežádoucích účinků,“ řekl primář tamní urologie Martin Kučera s tím, že se pacienti hojí mnohem rychleji.

„Navíc jsme dříve museli udělat až dvaceticentimetrový řez břicha, což samo o sobě byla velká stresová zátěž pro organismus pacienta,“ dodal.

Před pár týdny se dočkali i urologové ve Všeobecné fakultní nemocnici (VFN) v Praze. „Myslím, že můžeme udělat kolem dvou set robotických výkonů za rok, pokud bychom konvertovali všechny dosavadní laparoskopické výkony na robota, což lze,“ míní přednosta tamní kliniky Viktor Soukup.

Šetrně - tzv. laparoskopicky - se dělaly takové zákroky i dříve, chirurgické nástroje se lékaři snažili do těla zavést co nejmenšími otvory. „Rozdíl je v tom, že v robotické chirurgii jsou tyto nástroje ovládány operujícím chirurgem na dálku z pracovní konzole,“ podotkl Šámal.

Lékař sedí u obrovské konzole na druhém konci operačního sálu a pomocí pedálů a joystiků ovládá velká mechanická ramena s chirurgickými nástroji, která jsou u operačního stolu. Ta jsou připevněna do portů v pacientově dutině břišní a vše probíhá za anestezie.

Bez pokynu od lékaře systém sám nic neudělá, jak zdůraznil přednosta III. chirurgické kliniky ve Fakultní nemocnici v Motole Robert Lischke. Lékař ovládá ramena, která nahrazují lidské ruce. Jen se netřesou a jsou více přesná.

„Hýbete rukama robota, využíváte obrovského zvětšení a přesnosti. Operuje se s tím opravdu dobře, velmi intuitivně a dá se pomocí robota také velmi dobře šít,“ popsal Lischke.

Od první robotické operace v Česku uplyne za dva roky 20 let. Přístroje se ale začaly dostávat do více nemocnic až v posledních letech, včetně těch regionálních.

Pomohly evropské dotace z programu REACT-EU. Jakkoliv si totiž robotické systémy nemohou lékaři vynachválit, jsou mimořádně drahé. Cena se pohybuje kolem 60 až 80 milionů korun, k tomu další tři miliony za speciální operační stůl. Proto volají odborné společnosti po efektivním využívání tam, kde mají dostatek pacientů.

Kolik takových systémů po českých nemocnicích je, ale nikdo přesně neví. V reportu o přístrojích je zatím nemocnice uvádět nemusí. Zlepšit by se to mohlo s Národním registrem poskytovatelů zdravotních služeb v roce 2025.