Rozsudek mě uráží, říká odsouzený pirátský zastupitel Veverka

Magazín měl podle obžaloby nabádat k pěstování konopí a vyzdvihovat účinky látek. Policie případ řeší na základě kauzy domácího pěstitele, který vyšetřovatelům přiznal, že svoje konopí vypěstoval podle doporučení magazínu.

Veverka se proti rozhodnutí soudu pravděpodobně odvolá poté, co dostane písemně od soudu vypracovaný rozsudek.

Přijde mi velmi nepochopitelný. Je to zraňující, stigmatizující a zatěžující moji osobu v mnoha ohledech.

Paragraf šíření toxikomanie je interpretovatelný různě, především když ho interpretují orgány činné v trestním řízení, které mají represivní pohled na věc v náplni své práce. Je to těžký ideový souboj a víc, než že by mě rozsudek mrzel, mě uráží.

Nejde se zbavit dojmu, že je to vlastní úsudek jednoho soudce, ale ne objektivního justičního aparátu. U soudu očekáváte, že justice bude objektivní a bude nahlížet na spor v širším kontextu, na jeho společenskou nebezpečnost.

Že bude respektovat právo na informace nebo svobodu projevu. Hledat rovnováhu a rozdíl mezi tím, kdy někdo cíleně a programově nabádá lidi, aby brali drogy, nebo o drogách jenom píše.

V demokratické zemi se ale u soudu místo toho dozvíte, že konopí je pro autority nepřijatelné a v této formě se o něm psát nesmí. Je v tom nádech povýšeného jednání. Někdo si usmyslí, že něco děláte špatně, a opírá se o jakýsi gumový paragraf.

V obžalobě jsou vypsané články, které soud považuje za šíření toxikomanie, ale už nevysvětluje, na základě čeho. Soudce řekl, že když píšeme o konopí v souvislosti s pacienty, tak to chápe, ale když je to v souvislosti se sportovci, tak to považuje za špatné.

Čelíte argumentaci, která nemá hlavu ani patu a je zkreslená, nemluvě o tom, že jsme psali, jak konopí proniká do vrstev vrcholového sportu. Je otázkou, zda to soudce myslel vážně, nebo musel naskočit na obecně zřejmý fakt – tedy že ve chvíli, kdy se konopí objeví u soudu, obviněný je vždy vinen.

V magazínu Legalizace jsme psali otevřeně a nezkresleně. Psali jsme pozitivně, negativně, neutrálně, popisovali jsme způsoby zpracování konopí. Články o pěstování konopí tam byly, nikdy jsme netvrdili opak. Je ale otázka, jestli veřejně dostupné informace, které publikujeme, se mohou stát trestným činem.

V kauze je špatné, že tam figuruje konopí. Kdyby tam byla pšenice nebo obilí, ze kterého můžete vyrábět alkohol, tak by se to do takovéto situace nedostalo. Narážíme na přetrvávající stigma, že jakékoli informace o této problematice jsou pro společnost nepřijatelné. To je pro mě nepřijatelné.

Velmi pravděpodobně ano, mám zájem v tom dále pokračovat. Nespokojím se s názorem jednoho soudce, chci nezávislý posudek jiného soudu a nyní čekáme na písemný rozsudek a důvodovou zprávu. To, čeho jsem byl u soudu svědkem, nepovažuji za způsob, jakým by se v 21. století mělo soudit médium.

Z pohledu zákona se cítím nevinen a jiný rozsudek než osvobozující nepřipadá v úvahu. Nespáchal jsem cokoli protiprávního. Je to, jako kdybychom nemohli psát o vraždách, protože jsou nelegální. Jde o nebezpečný represivní nástroj, který dokáže šikanovat lidi a společnost na základě velmi subjektivních úvah.

Dostáváme se do roviny svobody slova a projevu, která by měla být garantovaná. Ovšem ve chvíli, kdy někoho odsoudí, tak mohou odsoudit kohokoli jiného za podobnou věc a tento případ použít jako precedens, na kterém budou mít soudci ulehčenou práci.

Hodlám v něm pokračovat, jsem nepravomocně odsouzen čili nevinen. Vytváří to ale nejistotu a je to demotivující. Člověka to vnitřně nahlodává. Jsem stíhán rok, ovlivňuje to moje fungování, procházím autocenzurou.

Když proti vám stojí někdo tak silný jako sám stát, tak nevíte, kdy je napadne přitlačit na mě nějakým jiným způsobem. Viděli jsme to u grow shopů (obchody s potřebami na pěstování a užívání konopí – pozn. redakce), kdy docházelo k domovním prohlídkám, zabavování majetku, mražení účtů.

Těší mě, že žijeme ve společnosti, kdy lidi začínají vnímat, že jde o pošlapávání jejich práv. Soucítí se mnou, vyjadřují mi podporu. Veřejná podpora i z odborných kruhů je poměrně veliká. Cítí, že více než o kauzu magazínu Legalizace jde o snahu omezit ústavní práva.

Máme situaci, kdy největší nebezpečí konopí je jeho nelegálnost. To vyrábí celý konflikt. Kdyby se našla smysluplná inteligentní regulace, pro mnohé lidi by se nic nezměnilo a ostatním by to dalo právní jistoty a garance, rozvinulo ekonomiku.

Žádné omámení národa, jak o tom povídají propagandistické povídačky, by se nenaplnily. Pouze by to konkurovalo jiným látkám, jako je tabák nebo alkohol.

Po vzoru Lucemburska nebo Kanady by mělo být umožněno samopěstování pár rostlin pro osobní potřebu a měl by vzniknout smysluplně regulovaný trh, protože ne každý má možnost konopí pěstovat.

Musí dojít k destigmatizaci, aby na to bylo nahlíženo jako na normální obchodovatelnou komoditu.