Článek
Pokuta s manželkou Věrou pracovali v pekárně, své zaměstnání měli rádi, ale při snižování stavů dostali v roce 2005 výpověď. „Nechtěl jsem být na úřadu práce, tehdy mě napadlo, že bych mohl mít občerstvení. Ale neměl jsem peníze, začal jsem tedy tak, že jsem si pořídil živnostenský list pro nákup a prodej a začal jsem s prodejem dámského spodního prádla v garáži,“ vzpomíná Pokuta.
Zpočátku stačily vydělané peníze na nákup nového zboží, ale postupem času začalo chodit více zákazníků a Pokuta si vydělal na starší karavan, v němž začal provozovat drobné občerstvení. „Začínali jsme ve Zlonicích u silnice, také jsme jezdili na trhy do Ředhoště u lázní Mšené, nebo na poutě. Za rok jsme si vydělali docela dost peněz, a tak jsem si ve Slaném pronajal menší pozemek kousek od domu, kde bydlíme a zůstali jsme nastálo,“ vypráví.
Strach z předsudků neměl
Strach z neúspěchu kvůli předsudkům Pokuta neměl. „Musel jsem věřit, že to tak nebude. V začátcích lidé jen chodili okolo, zastavovali se a říkali: Hele, černej pracuje,“ vzpomíná. Často prý kolemjdoucí přicházeli a prohlíželi si čistotu kuchyně a prý se divili, jaký tam má pořádek.
Čistotu kuchyně potvrdila i hygienická kontrola. „Na hygienu dbám hodně,“ říká Pokuta. Karavan později vyměnil za menší dřevotřískový stánek. Pozdější kontrola měla výtku pouze ohledně podlahy, takže Pokuta na týden zavřel a vše dal do pořádku.
Zpočátku tedy lidé spíše obhlíželi, chodit na jídlo začali až po nějaké době. „Časem se rozneslo, že to tady mám dobrý, tak lidí přibylo,“ říká Pokuta. Zákazníci se také mnohdy Pokuty ptali, jestli je vyučený nebo jestli předtím někde pracoval. „Na jedné straně jsou lidé, kteří mi fandí a na druhé ti, co závidí, i když není co,“ uvádí.
Mě tahle práce baví. Nedá se zbohatnout, ale rodinu uživím.
Pokuta má svou práci i jako koníček, což dokazuje například pracovní doba od sedmi hodin ráno do desáté hodiny večerní. „Mě tahle práce baví. Nedá se zbohatnout, ale rodinu uživím,“ říká. Nejvíce ho samozřejmě těší, když jsou lidé spokojeni a rádi se k němu vracejí. „Zatím mi nikdo neřekl, že mu nechutná, za což jsem rád, ale když se to stane, tak se to budu snažit napravit. Nikdo není dokonalý,“ přiznává.
Romskou specialitu v jídelníčku nemá
Romské speciality si ještě netroufl ve svém občerstvení vyzkoušet. „My děláme třeba gója - střevo plněné bramborem atd., ale nevím, jestli by to zákazníkům chutnalo,“ vysvětluje. Proto raději zvolil klasiku jako smažený sýr, hranolky, langoše, ale také třeba domácí halušky.
S negativními ohlasy se Pokuta setkává pouze na internetu. „Zjišťovali jsme podrobnosti a dělají to prý dva lidé, takže to až tolik neřešíme,“ říká pomocník Jiří Vydra s tím, že s větším vandalismem se zatím naštěstí nesetkali. „Stane se nám třeba, že nám někdo sundá cedule, které máme na plotě a hodí nám je přes něj.“
Na Vánoce zorganizoval oběd pro bezdomovce. „Chci tím ukázat ostatním podnikům, že někteří lidé občas potřebují pomoct, beztak když zbyde v restauraci jídlo, tak ho vyhodí,“ říká. Letos má nějakou dobročinnou akci opět v plánu.