Článek
Považujete brněnský kongres občanských demokratů za rozhodující pro další budoucnost a vůbec existenci této největší pravicové strany?
Na to, aby to byl přelomový a důležitý kongres, tak by se musel konat o několik měsíců později. Beru ho jako nutný kolorit nebo ještě spíše jako určité naplnění znění stanov. Přelomovým kvůli absenci předchozí diskuse ani být nemůže.
Kongres bude mít vliv na další osud současné vlády. Myslíte, že by měl kabinet příští týden podstoupit martyrium při rozhodování o daňovém balíčku, nebo by měl hodit ručník do ringu?
Nemyslím si, že tento kongres souvisí s dalším fungováním vlády. Jenom sekundárně. Dokonce si nemyslím, že kongres v období mezi volbami by měl něco takového, jako je mandát předsedy, případně premiéra, řešit. Dlouhodobě si to nemyslím, přestože ODS dělá dlouhodobě opak.
Vůbec si nemyslím, že by tato vláda měla končit. Netuším proč. Jedině proto, že by neměla 101 hlasů a neměla dohodu o své menšinové pozici. To je jediný důvod.
Nepředpokládáte tedy konání předčasných voleb?
Je to strašně spekulativní otázka. To, že to tak může dopadnout, je dáno ústavou, parlamentními zvyklostmi nebo situací v jednotlivých koaličních stranách. Podle mě kongres konaný tak strašně brzy po volbách, bez možnosti důkladných analýz a diskuse členské základny, je možná řešením pro některé lidi, ale ne pro ODS.
Snese současná situace srovnání s rokem 2009, kdy jste jako premiér a předseda občanských demokratů také čelil rebelům ve vlastní straně?
Nálepkování je zavádějící a urážlivé. Nemám proto rád název rebelové. To je nálepka, která je vyděluje, nějakým způsobem je ostrakizuje. Když má někdo jiný názor, nota bene ve vlastní straně, tak ho nemůžu nazvat rebelem jenom proto, že ho tím dehonestuji. Je to kolorit české mediální a politické scény. Mistrem v tomto oboru byl Václav Klaus. Dokázal většinou dvouslovným pojmenováním jednoznačně vtisknout řád událostem nebo situacím. Viz sarajevský atentát, opoziční smlouva nebo toleranční patent.
K tomu se váže půvabná historka. Když jsme řešili neplnění opoziční smlouvy ze strany vlády Miloše Zemana a bavili jsme se o podmínkách dalšího fungování, tak jsem to v závěru nazval tolerančním patentem. Ve dveřích mi Václav Klaus řekl svým neopakovatelným způsobem a akcentem: Mirku, nikde to neříkejte, já to mám připravené na tiskovku.
Jak hodnotíte počínání Petra Tluchoře, který byl vaším stranickým spojencem, kdy zastával pozici předsedy poslaneckého klubu ODS?
Nikdo nerozumí pocitům Petra Tluchoře lépe než já. Přesto se domnívám, že má jít cestou dohody, a ne cestou Vlastimila Tlustého.
Premiéři mohou odcházet a kabinet zůstává. Připomínám období let 2002–6, kdy se vystřídali tři předsedové vlád vedených soc. dem., a koalice se přitom neměnila.
Za velkou chybu pokládám, že Petr Nečas spojil silově své vládnutí s hlasováním o tak obskurní záležitosti, jako je daňový balíček. Je to taktická chyba. Může se pak opravdu stát, že vláda důvěru ztratí. Osobně jsem přesvědčen, že v dané chvíli má Petr Nečas mandát, aby dovládl. Pokud to ustojí, tak očekávám, že provede personální změny ve vládě. Nejsem schopen říct, jak rozsáhlé, v jakých resortech.
Pamatuji si vládu Miloše Zemana, který provedl určité personální oživení. V britské politice takový postup patří k dobrému tónu. Není to tedy nic nenormálního, fatálního. Pokud Petr Nečas zůstane, má absolutní právo tým modifikovat sám.
Už jste zmínil současného prezidenta. Máte mezi kandidáty pro přímou volbu hlavy státu svého favorita?
Mám celkem jasnou volbu. Opravdu si nemyslím, že by prezidentem ČR 23 let po revoluci měl být současný nebo bývalý komunista. Přičemž mám určitou slabost a promíjím krátkodobé selhání Miloši Zemanovi.
Je člověkem, který může v této roli společnost spojovat, a nikoliv rozdělovat. I proto, že je akceptovatelný i pro lidi, kteří myslí spíše pravicově. Kdyby byli všichni soc. dem. premiéři tak levicoví jako Miloš Zeman se svým výrazně keynesiánským pohledem na svět, tak bychom nemuseli mít takový schodek státního rozpočtu.
Mám samozřejmě slabost pro Karla Schwarzenberga, který bude mít podle mě velké problémy dostat se do druhého kola.
Svoji preferenci tím neříkám, mluvím teď o lidech, kteří jsou schopni úřad prezidenta zvládnout. A kteří jsou ustrojeni proto, aby sehrávali i roli autority, která zasahuje teprve ve chvíli, kdy ostatní selžou. Nepřeji si dalšího „tatíčka“, další figuru, která bude hledat bílá místa v ústavě a do nich se bude vlamovat.
Nebo nějaký panák či šašek. Přeji si, aby to byl člověk, který spíše uklidní situaci.
Obraťme list. Na vaší vládě leží stín kauzy pandury, kterou nyní policie vyšetřuje. Cítíte nějakou vinu?
Domnívám se, že kauza pandurů souvisí s kauzou gripenů. Pronájem těchto stíhaček vyvolal poměrně velkou nevoli našeho největšího západního bratra, USA, a jeho zbrojních koncernů. Nejenom ony, ale také celá řada politiků v této zemi chtěla letouny F-16.
Boj s korupcí nejde vykonávat tak, že někoho zavřu a vydusím.
Tehdejší premiér Vladimír Špidla a ministr obrany Jaroslav Tvrdík pak jeli do Spojených států, tak jako se dříve jezdilo do Moskvy, aby dostali kartáč. V rámci těchto rozhovorů měl padnout slib umístění radaru a raket, nákupu obrněných transportérů typu General Dynamics a armádní zakázky pro americkou firmu Tatra.
Když jsem se stal premiérem, přišel jsem do situace, kdy byl podepsán vládou v demisi kontrakt na 199 (plus 24 jako opce) pandurů vyráběných u firmy Steyer v Rakousku. Přišel jsem do situace, kdy americká firma Tatra bez výběrového řízení dostala dodávku pro armádu. Pokud někdo vůbec chce něco vyšetřovat, ať se podívá trochu dozadu.
A jste hrdý i na Marka Dalíka, který kvůli kauze pandurů čelí obvinění z podvodu?
Prokuratura, to říkám záměrně, protože státní zastupitelství má hájit české státní zájmy, nikoliv zájmy jednotlivců, skupin nebo nadnárodních korporací, se zcela soustředí na konkrétní osoby, které s tím neměly a ani nemohly mít nic společného. Marek Dalík je oběť celého toho případu. Prokurátor Kořán byl schopen navrhnout vazbu na základě důkazů, jako jsou novinové výstřižky. Vůbec bych nikdy nevěřil, že je toto možné. V tomto smyslu oceňuji odvahu soudkyně.
Případ samozřejmě nekončí. Mám jenom obavu z propojení dnešního státního zastupitelství na nejrůznější lidi. Ptejme se, kde byl pan generál Randák předtím, než nastoupil na Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI – civilní rozvědka), zaměstnán, jestli má vazby na Andreje Babiše.
Ptejme se, jaké jsou vazby z okolí vrchní státní zástupkyně Bradáčové. Kdo je to Stříž. Na výslechy svědka, kde je v závorce napsáno potenciální pachatel, chodím.
Víceméně k tomu nemám co sdělit. Jen si říkám, jak dlouho je možné, aby lidé jako Babiš a Randák oblbovali lidi, kdy si vytvořili naprosto paralelní strukturu, svoje výzvědné služby, ochranku. Všechny to nechává chladné.
Boj s korupcí nejde vykonávat tak, že někoho zavřu a vydusím. Není možné někoho zavřít na základě toho, co by mně případně mohl říct. No to žijeme v 50. letech, nebo kde? Když se kácí les, tak lítají třísky?
Celý text rozhovoru s Mirkem Topolánkem si můžete přečíst v sobotním Právu |