Článek
„Už jsme zoufalí. Pomáhá nám i jeho opatrovnice, ale stále jsme pro něj vhodné ubytovací zařízení nenašli,“ posteskla si padesátiletá Iveta Ferková.
„A vlastně už druhý rok si ho mezi sebou jako horký brambor předávají různá zdravotnická zařízení v kraji jako LDN v Radvanicích, Psychiatrická nemocnice v Opavě, ostravská městská nemocnice a rehabilitační ústav v Chuchelné. A nemá to konce,” dodala Ferková.
Syn váží přes 80 kilo, já jsem drobná a mám problém ho otočit i na posteli, natož ho dostat na vozík.
V současnosti je její syn Luboš opět na psychiatrii v Opavě, z čehož jsou jeho rodiče nešťastní. „Myslíme si, že by měl být v zařízení, kde ho budou více motivovat a rehabilitovat,“ upozornila Ferková.
Nádor na mozku
Rodina s nemocemi syna bojuje od jeho pěti let, kdy mu byl diagnostikován nádor na mozku. Operovali ho, avšak na levé straně mu část nádoru zůstala. Oslepl na jedno oko a časem se začaly objevovat další problémy.
Nádor mu totiž zůstal v místě, kde se tvoří hormony, takže se objevily endokrinologické problémy, měl potíže s růstem, přidaly se také epileptické záchvaty.
Jeho tělo se nehýbe, má ale nejrychlejší elektrický vozík na světě
„Postupně jsme s tím bojovali, ale bohužel to vše začalo mít vliv na jeho chování. Objevila se u něj organická porucha osobnosti,“ líčila matka.
Až do 25 let žil jejich těžce nemocný syn s nimi doma. Poté se však chtěl osamostatnit. Získal opatrovnici, která mu zajistila byt v Hrabové, kam za ním rodina jezdila a pomáhala mu. „Zvládal to,“ vzpomínala Ferková.
Vloni úraz hlavy
Bohužel loni v dubnu dostal Luboš venku epileptický záchvat a upadl tak nešťastně, že si rozbil hlavu.
„Museli ho oživovat, měl krvácení do mozku. Následně ochrnul na levou stranu těla, nemluvil, neměl polykací reflex. Proto už teď není schopný bydlet sám jako předtím,“ popisovala nešťastná matka s tím, že po úrazu se u syna zhoršila i ta porucha osobnosti.
A to je podle rodiny zřejmě důvodem toho, že pro něj nemohou najít trvalé bydlení s 24hodinovou péčí. Luboš totiž bývá na své okolí kvůli své poruše osobnosti vulgární a nepříjemný.
Sami se nezvládnou postarat
Dodala, že se samozřejmě zkoušeli o syna postarat sami. Narazili však na spoustu překážek.
„Zvládli jsme to 14 dnů. Problém je v tom, že nemáme bezbariérové bydlení, ale i v tom, že jeden člověk to sám nezvládne. Syn váží přes 80 kilo, já jsem drobná a mám problém ho otočit i na posteli, natož ho dostat na vozík. Fyzicky i psychicky je to náročné, ta péče je nonstop. Navíc potřebuje rehabilitace, a to nejsme schopní mu poskytnout,“ líčila Ferková.
Přijďte po pandemii, slyšel od lékařů muž. Teď mu hrozí transplantace jater
Problém je i v tom, že nemohou oba s manželem přestat pracovat a starat se o syna. „Finančně bychom to nezvládli. Máme ještě 13letou dceru a závazky. Řešili jsme i domácí ošetřovatelku, ale na to bohužel finančně nedosáhneme,“ upřesnila žena.
Zatím proto píšou na všechny strany žádosti, oslovili i ostravský magistrát. Ale zatím bezvýsledně.
„Většinou nám odepíšou, že jsou plní, nebo že syn není jejich cílová skupina. Už opravdu nevím, jak to řešit. Rádi bychom synovi udělali život aspoň trochu komfortní,“ dodala Ferková.