Rodina je v pasti. Agresivní chlapec roste a je čím dál těžší ho zvládat, domovy ho nevezmou

Ženu trápí i to, že kvůli starostem o Matěje musela tzv. na vedlejší kolej odsunout druhé dítě, desetiletou dceru, na kterou jí už nezbývá čas.

„V podstatě se o Matěje nikdo jiný postarat nemůže. A to i proto, že jak roste, roste i jeho agresivita. Mám strach, že za pár let si s ním už neporadím,“ přiznala smutně. Dodala, že se snažila syna umístit v zařízení, které je na tyto děti zaměřené. Jenže místa nejsou a čekací doba je až osm let. „A agresivního autistu nikdo nevezme, protože k sobě potřebuje neustále jednoho člověka. A personálu je zoufale málo,“ posteskla si vyčerpaná maminka, která neví, jak dlouho ještě vydrží.

Při narození Matěje nic neukazovalo na nějaký handicap, narodil se zdravý. „Diagnózu nám doktoři potvrdili, až když měl tři roky,“ popsala Kráčmarová s tím, že dnes je Matěj mentálně na úrovni asi ročního dítěte. „Nemluví, je na plínkách, musíme ho krmit. Chodit sice umí, ale procházky nezvládá, takže když chceme ven, musíme ho vozit v kočárku,“ nastínila.

Největší díl péče o chlapce obstarává právě maminka. Odpočine si, jen když Matěj spí nebo je ve škole. „Maty neumí mluvit a ani s pomocí obrázků neukáže, co chce. Když ho rychle nepochopím, vzteká se, vrhá se na mě, škube vlasy, štípe, kouše, válí se po zemi, kope. A protože váží pětatřicet kilo, je čím dál náročnější jeho agresi zvládat,“ popsala Kráčmarová a prozradila, že jen stříhání nehtů či vlasů zabere i dvě hodiny. A to jí pomáhá její maminka.

Zastoupit ženu alespoň na pár hodin se snažili i sousedé. „Když zjistili, jak je to náročné, vzdali to. Nezlobím se. Chápu, že netušili, jak je to vysilující a ubíjející,“ poznamenala a dodala, že podporu našla u spolku Mikasa, odkud jednou za 14 dní přijede asistentka, která syna pár hodin pohlídá. „Dali jsme Matyho na tábor pro autistické děti, ale netrvalo to ani den a volali, že ho nezvládají, ať si ho hned vyzvedneme.“

Pomoci rodině má také sbírka na https://1url.cz/Kui8O, jejíž výtěžek použije žena na hrazení osobních asistentů pro syna, pořízení rehabilitačního kočárku, úpravu auta, aby se do něj vešla klec, která ochrání řidiče před Matějovým napadáním, či pořízení asistenčního psa. „Kdybych věděla, že můžu Matyho dát někam, kde by byl šťastný…,“ povzdychla si Kráčmarová, která zkusila snad všechny možnosti. „Jsou speciální domovy. Ale buď nemají místo, nebo mají strach, že ho nezvládnou, že bude bít děti a vyžadovat stálou asistenci. Doma má klecové lůžko, ale ta jsou v zařízení zakázána. Takže je neumístitelný, to je nejhorší,“ stýská si.

Podle ministerstva práce a sociálních věcí zodpovídá za dostupnost ambulantních, terénních i pobytových sociálních služeb kraj. „Řešit nepříznivou situaci může rodině pomoci i sociální pracovník obecního úřadu v místě, kde žijí. Pokud úřad nekoná, je možné se obrátit na sociální odbor krajského úřadu,“ sdělila Právu Kateřina Procházková, ředitelka odboru komunikace. Uvedla, že ministerstvo si uvědomuje komplikovanou situaci osob, jako je Matěj, a stejně i to, že je nutné podporu handicapovaným zlepšovat. „Děláme pro to dlouhodobě řadu kroků,“ ujistila.

To, že existuje možnost tzv. ústavní péče, Kráčmarová ví. „Ale řekněte, nechal byste své postižené dítě dát do zařízení, kde by kvůli nekvalitní péči a nadopované léky mohlo umřít v posteli následkem udušení zvratky, jako se to už stalo? Kdo nám pomůže, když to není schopen udělat stát? Nebo mám vzít syna a skočit s ním za pár let pod vlak?“ ptá se zklamaně unavená žena.