Článek
Lana je vůbec prvním miminkem, jež se v Plzeňském kraji narodilo ukrajinské matce prchající před válkou.
„Nejdřív jsem měla šok, že už chce holčička na svět. Termín jsem měla o čtrnáct dní později. Doufala jsem, že porodím doma v Kyjevě a bude u toho manžel,“ sděluje Irina, jejíž muž Oleksandr je expertem na jadernou energetiku.
Odloučení od manžela je těžké
Nakonec ale situaci zvládla sama. „V půl páté ráno mi odešla plodová voda. Našla jsem si na internetu, kde je nemocnice, a vyrazila. Cestou jsem ještě vyzvedla maminku, která je tady se mnou, čekala celou noc na registraci v krajském centru pomoci,“ dodává. Poprala se také s jazykovou bariérou. Na porodním sále s gynekoložkou mluvila anglicky.
Lana přišla na svět 10. března, vážila 3290 gramů a měřila padesát centimetrů. „Když na mě holčičku poprvé položili, věděla jsem, že to nejtěžší máme za sebou,“ pokračuje. Zdravotní sestra následně obě vyfotila a Irina snímky poslala svému manželovi. „Až pak z něj opadlo napětí a měl obrovskou radost,“ usmívá se.
Ukrajinci začali bojovat s češtinou, zaplnili kurzy
Podobných momentů ale při rozhovoru moc není. Zvlášť když si Kyjevanka vybaví loučení se svým mužem, hrnou se jí hned do očí slzy. „Odloučení je těžké, ale snažím se držet,“ říká. Jakmile vypukla válka, sbalili si partneři nejnutnější věci a odjeli k příbuzným do města Netišyn. „Dvakrát třikrát denně nás sirény upozorňovaly na nálet, takže jsme se stále chodili schovávat do sklepa.
V devátém měsíci těhotenství už to pro mě nebylo komfortní,“ líčí. Proto se rozhodla opustit Ukrajinu a vzít s sebou i maminku. „Jely jsme dvěma auty, v nichž byly i další ženy s dětmi. Za volantem jsme se střídaly, já jsem řídila jenom kolem hranic,“ přiznává.
Útočí na nemocnice, banky i letiště. Hackeři sestřelují jeden ruský cíl za druhým
Do Maďarska už pro ně přijeli zástupci firmy, kteří s Oleksandrem Mazurokem dlouhodobě spolupracují. V Plzni pak pro celou skupinu zajistili a platí ubytování a pomáhají, s čímkoliv je potřeba, počínaje vybavením pro novorozence a konče tlumočením.
„Starají se o nás dobří lidé, ale stejně se chci vrátit na Ukrajinu. Denně čtu zprávy a čekám, že válka skončí. Všichni se snaží, aby naše země zůstala svobodná a nezávislá. Já teď můžu jen chránit dceru, manžel zase chrání své rodné město,“ uzavírá.