Článek
Nejčastěji si rodiče představují, že by se jejich dítě mohlo stát lékařem (24 procent), právníkem (11 procent) či učitelem (devět procent). Pro sedm procent rodičů by bylo perspektivní, kdyby se jejich potomek vyučil nějakému řemeslu.
„Podnikání je samé papírování, hlášení, počítání, kontroly, žádná dovolená, ale zato hodně dřiny, to bych svému synovi nepřál,“
Vyplývá to z posledního průzkumu pojišťovny Kooperativa s názvem Česká rodina žije.
„Podnikání je samé papírování, hlášení, počítání, kontroly, žádná dovolená, ale zato hodně dřiny, to bych svému synovi nepřál,“ řekl Právu čtyřicetiletý elektromontér Pavel. I když sám podniká ve své firmičce celý svůj život, nevidí v samostatném podnikání perspektivu pro své děti.
„Nebudu se zlobit, když budou dělat něco jiného, alespoň ve čtyřiceti nebudou mít zničená záda,“ říká. Jako Pavel vidí budoucnost svých dětí drtivá většina českých rodičů.
„Samozřejmě se dá podnikáním slušně vydělat, ale když bude kluk dělat něco jiného, bude se mít lépe, s menší námahou,“ tvrdí pětatřicetiletý Alois, který opravuje počítače.
Sám vidí výhodné podnikání ve firmě tak od pětadvaceti zaměstnanců výše. „To už pak nemusíte sám chodit s brašnou, ale vybudovat takovou firmu, to je záležitost na dvě generace,“ dodává.
Děti mají ve volbě volnost
Téměř třetina rodičů chce nechat volbu budoucího povolání na svých dětech. „Rodiče mne doslova přinutili být právníkem, protože je to rodinná tradice. Sice jsem to vystudoval, ale nikdy mě to nebavilo. Po promoci jsem využil první příležitosti, abych sice využil titul, ale dělal něco jiného,“ uvedl Cyril (28).
„Teď jsem reklamním textařem a své znalosti práva využívám při ochraně autorských práv,“ vysvětlil Cyril. Ponechat volbu budoucího povolání na rozhodnutí potomka je podle psychologů správné rozhodnutí.
Podle průzkumu má realistický přístup k budoucnosti dětí stále více rodičů.
Například představu, že by se dcera či syn živili jako vrcholoví sportovci, mají pouze čtyři procenta z nich, což odpovídá podílu fyzicky disponovaných dětí, které pro vrcholový sport mají dispozice.
Lidí, kteří chtějí doma druhého Jágra, ubývá
Rodičů, kteří za každou cenu rozhodnou, že jejich potomek bude druhý Jágr, protože to nese peníze, i když synka hokej vůbec nebaví a nemá na to postavu, naštěstí ubývá.
Lidé podle praxe celkem realisticky posuzují, které povolání je společensky dobře hodnocené, kde se dá vydělat, kde je i jistota nízké nezaměstnanosti či možnosti uplatnit se s profesí v zahraničí, potvrzují sociologové.
Téměř polovina rodičů (41 procent) by byla ráda, kdyby jejich potomek získal vysokoškolské vzdělání. Jen sedm procent rodičů by se spokojilo s tím, že by dítě bylo vyučené. Celkem 16 procent rodičů nevnímá vzdělání svých dětí jako důležité.
Důraz na vzdělání se projevuje především u rodičů, kteří sami dosáhli vysokoškolského vzdělání. Přesto 21 procent vysokoškolsky vzdělaných rodičů nepovažuje u svých dětí za důležité, aby i ony rovněž dosáhly na nejvyšší vzdělanostní stupeň.
„Důležité jsou jazyky a pak životní dravost a odvaha,“ podotýká osmapadesátiletá Dagmar. „Vedla jsem dceru k tomu, aby uměla aktivně alespoň dva jazyky a pak dělala to, co ji baví. Bavilo ji vaření, v současnosti je šéfkuchařkou v prestižním hotelu v zahraničí, kam jí vedle schopností a dravosti otevřelo bránu i to, že se bez problémů domluvila,“ dodává.