Rodiče by mohli sami poslat dítě do polepšovny

O takovou změnu se snaží skupina poslanců v návrhu novely zákona o ústavní výchově. Návrh, který podali poslanci KDU-ČSL, SPD, ANO, KSČM a jednotlivci z ODS a STAN, už na jaře odmítla vláda. Návrh budí emoce zejména u lidskoprávních organizací.

Novela by měla vložit do zákona o ústavní péči větu: „Diagnostický ústav může poskytovat péči též dětem, o jejichž umístění v důsledku jejich poruch chování požádali zákonní zástupci.“

Změna tak oživuje institut dobrovolného dvouměsíčního pobytu dítěte v diagnostickém ústavu, který by rodiče platili: vyšel by na 5300 korun měsíčně. Po ukončení dvouměsíční lhůty by se ale pobyt dítěte v ústavu mohl případně prodloužit. Podle zpravodajky zákona, pirátky Lenky Kozlové, to neznamená, že by o tom rodiče mohli sami rozhodnout.

V důvodové zprávě zákona se jako obrana proti možnému zneužití píše, že takové dítě by muselo ještě před přijetím docházet do ústavu ambulantně nejméně na dvě konzultace ohledně jeho problémového chování. Účastníky řízení, které by o umístění dítěte v ústavu nakonec rozhodlo, by byla také kmenová škola dítěte a OSPOD.

V důvodové zprávě rovněž stojí, že chování dětí ve školách se vlivem inkluze zhoršuje, podíl problémových a agresivních žáků narůstá a učitelé nemají účinné páky, jak se uvedeným jevům bránit.

Místopředseda ODS Martin Baxa, který je pod zákonem spolupodepsán, Právu řekl, že podnět vzešel od ředitelů diagnostických ústavů. Tyto dobrovolné pobyty ředitelé vnímají jako prostředek, jak pomoci rodičům, kteří jsou v tíživé situaci a chtějí pomoci svému dítěti.

„Takovému rozhodnutí musí předcházet odborné posouzení případu. Nevěřím tomu, že by tento institut mohl sloužit k tomu, že by rodiče odkládali děti do zařízení tohoto typu,“ dodal.

Podle Hany Aulické Jírovcové z KSČM soudy rozhodují leckdy zdlouhavě. „Vnímáme potřebnost toho, aby mohly děti nastoupit do diagnostického ústavu i na žádost rodičů,“ podotkla.

Naopak soc. dem. Kateřina Valachová s návrhem nesouhlasí: „Nemyslím si, že pokud budou mít rodiče možnost rozhodnout o umístění dítěte, které má výchovné problémy, do diagnostického ústavu, že to bude zázračné řešení. Naopak v tom vidím řadu rizik a spíše bych ocenila komplexní a systémový vládní návrh,“ řekla Právu.

Předsedkyně vládního výboru pro práva dítěte Klára Laurenčíková návrh také kritizuje. „Umístění dítěte do ústavního zařízení není řešení. Je nutné řešit příčiny problémového chování, často jsou jeho spouštěčem nenaplněné základní potřeby dítěte,“ podotkla.

„Je třeba spojit síly politiků a odborníků a vytvořit systém prevence a včasné pomoci ohroženým dětem od co nejútlejšího věku. Garantovat zákonem dostupnost potřebných služeb pro rodiny s dětmi v zátěžových situacích. Tudy vede cesta,“ dodala.

Vláda ve svém odmítavém stanovisku napsala, že návrh je z ústavněprávního hlediska sporný. Zbavení osobní svobody člověka by měl přezkoumat nezávislý orgán.

Kabinet rovněž zmínil, že diagnostické ústavy nejsou na dobrovolné pobyty připraveny ani z hlediska kapacity.

Nesouhlasný posudek vydala též Česká společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV). „Návrh neobsahuje omezení délky pobytu, zavedení věkové hranice pro umístění dítěte ani opatření eliminující opakované umísťování dítěte do zařízení. Není tedy vyloučena možnost, že do zařízení bude např. umístěno tříleté dítě na roční ‚dobrovolný‘ pobyt na základě žádosti zákonného zástupce, který by jej opakovaně prodlužoval,“ stojí ve stanovisku, které má Právo k dispozici.

„Očekávání, že dočasné umístění dítěte mimo rodinu může bez dalších opatření vyústit v eliminaci problémového chování dětí, je v naprostém rozporu s poznatky vědy i praxe,“ upozorňuje ČOSIV.