Článek
„Policie by měla mít možnost umístit bezdomovce, který znečišťuje své okolí, do azylového domu, kde bude pod nějakým dohledem vykonávat práci,“ uvedl pro Novinky svou představu senátor Zdeněk Hraba (ODS). Ohledně práce lidí bez domova hovoří o obecně prospěšných pracích, které však v současnosti nařizuje soud jako formu alternativního trestu. Pokud by se lidé nepodřídili, přišel by trest třeba i ve formě vězení.
Na sociální síti X Hraba zveřejnil video, kde uvádí čtyři body, které podle něj problém bezdomovectví vyřeší: zákaz žití na ulici, donucení k opuštění veřejného prostoru, okamžitý trest za nerespektování zákona a posílení sociální pomoci. Inspiraci načerpal mimo jiné v zahraničních zákonech. „Třeba Maďaři mají zákaz žití na ulici přímo v ústavě, není tam tolerováno,“ řekl Hraba.
Plním program, se kterým jsem dostal vaši důvěru: problémy s bezdomovectvím musíme řešit, ne před nimi strkat hlavu do písku. ✅
— Zdeněk Hraba (@hraba_z) November 27, 2024
Začal jsem pracovat na návrhu, který nabídne pomocnou ruku těm, kteří ji chtěji, a naopak vykáže z veřejného prostoru ty, pro které je ohrožování… pic.twitter.com/KAsWeWHioP
Zdeněk Hraba je nestraníkem v senátorském klubu ODS a TOP 09. Jeho předseda Zdeněk Nytra (ODS) se o iniciativě týkající se bezdomovectví dozvěděl z médií, a nechtěl ji proto komentovat.
Hraba se sociální tematice podle profilu na stránkách Senátu zatím příliš nevěnoval. Je nicméně přesvědčený, že zákaz bezdomovectví je v Česku možný. „Jedna z možností je opsat maďarskou úpravu, ten návrh může být předložený zítra,“ uvedl. S konkrétním řešením, jak by zákonnou úpravu prosadil, však nespěchá, chystá se na širší diskuzi a v plánu má i kulaté stoly se zástupci ze sociálních a trestněprávních oblastí.
Kam s nimi?
Lidé bez domova by podle Hraby měli zamířit do azylových domů, které by měly být více dostupné. Zřizovat by je mohly kraje díky navýšení příjmů z rozpočtového určení daní. „Kam s nimi, když nemají bydlení a stát má zájem na tom, aby neznečisťovali a nekontaminovali veřejná prostranství drogami? Na tom se musí zapracovat.“
Sám byl tři roky na ulici. Dnes pomáhá plzeňským bezdomovcům jako asistent u městské policie
Hraba hovoří o tom, že stát nemá efektivní nástroje k tomu, aby je vykázal z veřejného prostoru. Pro osoby bez domova, které by odmítly pracovat, proto navrhuje i trest odnětí svobody. Navzdory faktu, že věznice jsou dnes přeplněné a trápí je nedostatek personálu. „Říct, to je drahé, to nejde, pro mě není řešení. Stát se musí postarat o veřejný pořádek,“ řekl.
Poslední jmenovaný bod jeho plánu se týká sociálních služeb. „Stát musí v první řadě lidem pomoci se z té situace dostat, to znamená maximálně posílit sociální oblast finančně a personálně,“ vysvětlil. Na straně prevence by podle Hraby s problémem pomohla především úprava stavebního zákona. „Stavební zákon pomůže s tím, aby obce a města nebyly žábou na prameni a nebrzdily výstavbu,“ zdůraznil.
Naopak zákon o podpoře bydlení, na jehož schválení spoléhají i neziskové organizace, podle něj nic nevyřeší.
Represe není řešení
K plánu senátora Hraby se vyjádřila nezisková organizace Armáda spásy, která se pomocí lidem bez domova dlouhodobě zabývá. Návrh na kriminalizaci bezdomovectví považuje za návrat k praktikám doby před rokem 1989, kdy byl paragraf o příživnictví používán k perzekuci znevýhodněných lidí.
„Bezdomovectví je už samo o sobě extrémní trest. Jakákoli další sankce je dvojím potrestáním těch nejzranitelnějších,“ řekl národní ředitel sociálních služeb Armády spásy Jan František Krupa.
Místo Maďarska by se podle organizace měli politici inspirovat například Helsinkami nebo Amsterdamem. „Efektivní řešení bezdomovectví existuje, a to nikoli prostřednictvím represe, ale podpory bydlení a prevence,“ uvádí v tiskové zprávě.
Podle letošní Zprávy o vyloučení z bydlení je v Česku asi 12 tisíc osob pobývajících bez střechy nad hlavou. Služby azylových domů využívá asi šest tisíc lidí, třetina z toho jsou děti. Potíže s výší nájemného či cenami energií má 1,6 milionu osob. Dohromady asi 161 tisíc lidí trpí bytovou nouzí neboli tím, že na standardní bydlení vůbec nedosáhnou.