Rekordman loni přespal na záchytce v Sokolově více než dvěstěkrát

„Máme zde rekordmana, který zde pobývá více než dvě stě krát ročně. Pokud se vrátíme k počtu záchytů za rok, tak bez jeho přítomnosti by tu zde pobýval zhruba jeden člověk denně,“ řekl Novinkám Jiří Smetana, ředitel Zdravotní záchranné služby Karlovarského kraje, která záchytku provozuje.

Náklady na provoz záchytky jsou zhruba devět milionů korun za rok, přičemž od klientů vybere pouze půl milionu korun. Ztrátu platí kraj.

„Protialkoholní záchytná stanice je silně prodělečná po celou dobu své existence,“ uvedl Smetana.

„Ačkoliv se jedná o zdravotnické zařízení, její činnost není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, takže vše je hrazeno pouze zřizovatelem a z vybraných poplatků,“ pokračoval ředitel.

„V loňském roce byly náklady na její provoz zhruba devět milionů korun, přičemž od klientů jsme vybrali necelých pět set tisíc korun a zbytek hradil kraj,“ dodal Smetana.

Sokolovská záchytka evidovala vloni 536 pobytů. „Řada klientů ale přichází opakovaně, takže počet jedinců, kteří u nás pobývali, je nižší než uvedené číslo,“ poznamenal ředitel s tím, že před covidem měla záchytka kolem osmi set pobytů ročně, ale nyní zhruba pět set.

Aktuální poplatek za jeden pobyt na záchytce je dlouhodobě stanoven na 3400 korun.

„Tento poplatek můžeme teoreticky navýšit, ale ve skutečnosti jde o to, kolik nám klienti skutečně zaplatí,“ poznamenal Smetana, podle kterého pobyt na záchytce zaplatí asi čtvrtina klientů.

Kdyby teoreticky zaplatili všichni, vybrala by záchytka dva miliony. Aby byl uhrazen z pobytů klientů celý provoz, musel by každý klient uhradit osmnáct tisíc korun za jeden pobyt.

„Domnívám se, že tato suma asi nejvíc poukazuje na absurditu celého tohoto systému,“ dodal.

Pro naprostou většinu klientů je faktura ze záchytky jen cárem papíru. „Často se jedná o bezdomovce, tuláky nebo drogově závislé jedince, zkrátka lidi bez příjmu, kteří už tak žijí ze sociálních dávek,“ popsal.

„Zároveň je benevolence naší společnosti vůči těmto jedincům tak vysoká, že v podstatě nemáme páky, jak z nich dané částky dostat. Vždyť by nemuseli platit hotově, mohli by si danou částku třeba odpracovat,“ ptal se opět Smetana.

„Aby záchytky plnily účel, pro který byly kdysi zřizovány, a abychom při jejich provozování alespoň neměli tak silné pocity marnosti, musely by být navázány na psychiatrické nemocnice nebo by v nich musel s klienty pracovat psychiatr – adiktolog,“ posteskl si ředitel.

„To se ale neděje, takže ze záchytek se staly jakési pobytové cely se zdravotnickým dozorem,“ doplnil.

„Pokud na této situaci chceme skutečně něco podstatného změnit, měli bychom si asi jako společnost položit otázku, jaký postoj obecně chceme zaujmout vůči jedincům, kteří žijí na úrovni parazitů, poškozují své okolí nebo jsou třeba i nebezpeční,“ uzavřel ředitel.