Článek
„Před listopadem ’89 jsem se do ciziny podíval jen v rámci profese, tedy při pozváních na univerzity a jako účastník konferencí,“ zmínil vysoký muž s vitalitou, kterou mu mohou závidět i lidé minimálně o generaci mladší. Hned po pádu železné opony tak popustil uzdu cestovatelské vášni a většinou spolu s manželkou již navštívil na 80 zemí.
Zájezdy tipu selfie u turistických atrakcí a hotel s plnou penzí ale nečekejte. Muž milující pohyb a přírodu vybíral destinace ze zcela opačného konce. Manželé, pravidelně jezdící na běžky do Finska, strávili nezapomenutelný měsíc s tučňáky na Jižních Shetlandách, týden na ledových horách v Kyrgyzstánu či v Himálaji.
Člen expedice
„Když se mi blížila sedmdesátka, říkal jsem si – bůhví, kam se ještě podíváš,“ popsal odrazový můstek ke zdánlivě bláznivému nápadu Zdeněk Chvoj. Za svými cestami totiž chtěl udělat důstojnou tečku při vědomí, že síly člověku v penzi nepřibývají. Kulatých sedm křížků tak nakonec ozdobil cestou na severní pól jako člen regulérní expedice.
Jedenáctiletý chlapec zvládl jako první trojitou otočku na skateboardu
„Bylo to jedno z mých nejtěžších rozhodnutí. Nerad bych se ocitl v roli člověka, který dělá druhým problémy,“ přiznal, čím procházel během zhruba ročního tréninku. Tomu se tajně věnoval v noci na chalupě, když po zahradě běhal po trávě či blátě na lyžích, u pasu saně se zátěží z traktoru. „V noci proto, aby mě sousedi neviděli a nepovažovali za blázna,“ směje se.
Sedm dnů cesty v ledovém terénu k severnímu pólu zvládl čerstvý sedmdesátník bez ztráty kytičky, a tak se záhy otázal syna, toho času pracujícího pro českou firmu na Filipínách, zda by s ním nechtěl na „výlet“ na opačnou stranu zeměkoule.
Syn kývl a letos v lednu se Zdeněk a Martin Chvojovi stali nejmladším a nejstarším členem expedice, která se po osmidenní cestě totální mrazivou rovinou mohla vyfotografovat na místě jižního pólu.
Exkrementy s sebou
„Nepříjemná věc je určitě toaleta,“ s úsměvem ukazuje Zdeněk Chvoj sáčky na exkrementy, fasovanou výbavu každého polárníka, které je třeba kvůli ochraně životního prostředí vozit s sebou i po naplnění. Obsah prý však zmrzne, takže s přepravou problém není.
„A obtížný je taky mráz. Chcete-li cokoli udělat bez teplých rukavic, třeba najíst se či postavit stan, bolí to,“ uvedl cestovatelský rekordman. Teploty se po celu dobu obou cest v průměru pohybovaly mezi minus 20 až 30 stupni, pocitově však mířily až ke 43 stupňům mrazu.
Zemřel nejstarší adrenalinový nadšenec, rekordy překonával i po stovce
„Rád bych se ještě někam podíval,“ přiznává Zdeněk Chvoj už v okamžiku, kdy si dopřává oddych po poslední cestě. Lákala by ho prý Sibiř, ale také prostředí pouště.
I když má zimu, jak přiznává, rád, jeho výhodou je dobrá schopnost aklimatizace. Zřejmě proto také nepatří k ortodoxním fandům ledové říše. „Do plavání otužilců bych nešel. Na koupání mám rád teplou vodu,“ směje se.