Ředitelka vesnické malotřídky: Byla to velká etická otázka, jestli zavřít dětem školu

Do místní školy chodí necelé čtyři desítky dětí, o které se stará třináct zaměstnanců v čele s ředitelkou Michaelou Barkerovou Kopeckou. Všichni zaměstnanci stávku podpořili. Ředitelka svou školu jako správný kapitán ale ani v takové chvíli neopustila, a mohla tak reportéra Novinek provést ztichlou budovou.

„Měli jsme s tím velký etický problém, že dětem školu zavřeme. Jedna z kolegyň je ale duší obecního mateřského centra, spojili jsme se s paní starostkou a domluvili jsme uspořádání příměstského tábora pro děti. Pomocnou ruku nabídl i místní turistický oddíl,“ cenila si vstřícného přístupu ředitelka.

Stávka má podle Barkerové Kopecké podpořit hlavně nepedagogické pracovníky. „Když odcházela do důchodu paní uklízečka, nastala panika. To samé, když odcházela paní kuchařka. Trvalo nám měsíce, než jsme našli náhradu. U nás to navíc není o tom, že to bude jen zaměstnání, ale že ten člověk je opravdu součástí školy. Vysvětluji i dětem, aby měly k nepedagogickým pracovníkům velkou úctu, protože ve škole jsme všichni stejně důležití,“ zdůraznila ředitelka.

Právě úzké sepětí dětí, personálu, rodičů i celé obce je předností místní malotřídky. „Je přece úžasné sledovat, jak se děti znají už od školky. Pak spolu chodí do školy, odpoledne se zase schází venku na hřišti. Sleduji mezi dětmi opravdu silné vazby a je to krásné. Pokud má obec školu, byť malou, stojí za to ji udržet. Nevidím žádný důvod, proč by měly děti jezdit někam jinam,“ vymezila se ředitelka proti úvahám ministerstva šetřit právě tím, že by se malé školy zavíraly.

Jak ředitelka upozornila, potěšila ji podpora nejen ze strany rodičů, ale i vyposlechnuté rozhovory při cestě do práce. „Lidé souhlasí a říkají si, že už je s tím potřeba něco udělat. Jsem překvapená, že se nejen zapojil velký počet škol, ale že se přidaly i továrny a další stávkující. Pohla se velká masa lidí. Vnímám tu jako velký problém, že politici málo poslouchají hlasy zespodu, z praxe, od lidí, kteří v tom odvětví a jeho realitě jsou každý den,“ uvažovala Barkerová Kopecká.

Sama působí ve školství už třicet let. „Ze školství se stává chronický pacient, který krom jiného málo reaguje na to, jak se mění mladá generace. Děti dnes potřebují jiný přístup k učení, více dynamický. Ale je to jen na každém učiteli, systém totiž zůstává, až na malé vlaštovky, stále stejný. A teď se ty dobré věci, ke kterým jsme se za roky snahy dopracovali, jen tak smetou. Chápu, že je potřeba šetřit a nezadlužovat se, ale opravdu to děláme na správném místě?“ zakončila ředitelka.