Ředitelé škol poprvé spokojeni: odměny i méně žáků ve třídách

Od ledna už nerozdělují peníze školám výhradně kraje, ale povětšinou už přímo ministerstvo školství.

„Někteří ředitelé na základě negativních kampaní, které říkaly, že to bude hrob českého školství, jsou teď překvapení, že to žádný průšvih není a že je to docela dobré. Nevím o nikom, kdo by byl vysloveně nespokojený,“ popsal Právu šéf Asociace ředitelů základních škol Michal Černý, ředitel ZŠ Masarykova Praha-Klánovice. Ani podle šéfa školských odborů Františka Dobšíka zatím nikdo vody nečeří.

„Tento pokračující školní rok zatím nepřináší žádné negativní zprávy a uvidí se, jak to bude pokračovat,“ poznamenal pro Právo.

Nicméně ze zkušenosti zůstávají všichni ostražití. Letos ministerstvo slíbilo navýšení platů o deset procent, přičemž osmiprocentní navýšení mělo jít na tarify a zbytek na odměny. Jenže právě nadtarifní složka v minulosti mnohde nebyla vůbec k mání.

Kraje dělily peníze z ministerstva podle počtu žáků, přičemž normativ na každého se kraj od kraje různil. Krom toho posílaly kraje školám na platy zprůměrované objemy.

Pokud měla škola vyšší počet starších kantorů s vyššími tarify, musela je platit právě z peněz na odměny. Někde kraje zase s pohyblivou složkou platů šachovaly tak, že se do škol nedostaly.

„V některých krajích na tom byli bídně. Neviděli odměny nikdy. Učitel dostal na konci roku méně než 10 tisíc a myslel si, bůhvíco nedostal,“ potvrdil Černý.

Také proto odbory žádaly vyšší posílení tarifů, což na podzim vyústilo ve stávku. Nyní jsou v klidu. Současné ministerské tabulky vyčíslují, kolik peněz má škola na každého učitele v tarifu i v nadtarifu. Nová kritéria více než počty žáků zohledňují odučené hodiny učitelů.

Podle Černého se naplňuje požadavek, aby učitel z jakéhokoli konce republiky při podobné pozici ve srovnatelné škole měl stejný plat. To by mohlo přispět ke zrovnoprávnění vzdělávání, které je v ČR podle mezinárodních výzkumů silně roztříštěné.

Dalším cílem změny financování, na kterou se školy v minulých letech pozvolna mohly připravovat, byla podpora menších kolektivů. Přeplněné třídy po třiceti dětech, a to už od první třídy, to je zlý sen každého kantora, byť zejména ve větších aglomeracích běžná realita.

Už od září mohly školy využívat rozvojových programů, v jejichž rámci si mohly vyzkoušet nová kritéria, sehnat nové kantory a ročníky rozředit do menších tříd.

Zjednodušeně, šedesát prvňáků nemačkat do dvou tříd po třiceti, ale do tří po dvaceti.

Kromě toho školy mohou dělit výuku matematiky, jako je tomu u cizích jazyků, nebo posílit výuku dalším kantorem.

„Tam, kde až nyní pochopili, že je podpora myšlena vážně, se do toho pustí v září,“ řekl Černý.

Ovšem v mnoha případech peníze nestačí. Některé školy nemají učebny. Prostory musí zajistit zřizovatel. A navíc mnohde chybějí kantoři. A právě na matematiku se shánějí těžko.