Ředitel FN Motol: V bitvě o peníze dopadly nemocnice nejhůř

Peníze vzalo ministerstvo z balíku na léčbu ve specializovaných centrech v nemocnicích. Pocítí to nějak pacienti příští rok?

Centrová léčba je část medicíny, která roste nejrychleji. Jde o velmi drahé specializované léky, které se podávají jen v určitých centrech nebo je podávají pouze určití odborníci. Jen pro letošní rok je tam nárůst o 19 procent, ačkoliv vyhláška slibovala asi dvanáct.

Vypadá to, že bude v centrech letos chybět zhruba šest miliard korun na léčbu. A to se dá očekávat i pro příští rok, protože vyhláška slibovala nárůst o 11,5 procenta a ve finále to bude asi jedenáct. To ale určitě nebude stačit a nemocnice se pak musí hádat s pojišťovnami o tom, jestli z nich peníze za léčbu dostanou, nebo ne.

Takže to vyřešíte svépomocí? Pacientů se to nedotkne?

Nemocnice to řeší vždy po vlastní ose, ale většinou se dostanou do minusu. Například v Motole jsme v tuto chvíli v centrech v minusu 170 milionů korun. Za tolik peněz jsme dali pacientům léčbu nad rámec toho, co nám dovolovala úhradová vyhláška. Prostě proto, že se objevovalo víc lidí s roztroušenou sklerózou, pacienti déle přežívají a objevují se nové léky. Vznikne tam po přičtení bonusových plateb asi 100milionová díra, kterou budeme muset ze svých zdrojů pokrývat my.

Praktici i ambulantní specialisté zároveň namítají, že nemocnice na tom příští rok tak špatně nebudou.

Opravdu hodně nás mrzely útoky, které předváděli ambulantní specialisté. To už bylo na úrovni dezinformací. Vzali peníze za centrové léky, připočetli je nemocnicím a řekli, že nemocnice dostanou příští rok obrovské úhrady. To není pravda. Peníze za léky dostaneme od zdravotní pojišťovny a aniž bychom s nimi cokoliv měli, tak je předáme farmaceutické firmě.

Nemocnice jsou ty, kdo prohrál v letošní úhradové vyhlášce, protože dostanou meziročně navíc 0,9 procenta. Jenže se počítá s jednoprocentním poklesem trhu, což znamená, že bude o procento méně hospitalizací a dostáváme se fakticky na -0,1.

Proto se ptám, zda budete muset třeba snížit počet pacientů, kterým poskytnete moderní typ léčby.

Pojišťovny nám říkají, že toho dáváme moc, a my jim říkáme, že to není náš problém. Víme, že pro pacienta existuje nějaká léčba, a vnímáme to tak, že ji svým pojištěncům musí pojišťovna zajistit.

Zároveň nás tlačí k větší efektivitě, ale co to znamená? Dostáváme se do situací, kdy se na trhu objeví například lék, který pacientovi prodlouží terminální fázi života o tři měsíce, v nákladech jsou to ale miliony. Nemůžeme stát před volbou jestli poskytnout, nebo neposkytnout. My léčíme.

Ministerstvo řeklo, že ty peníze původně určené na centrovou léčbu bere z rezerv. Co to bylo za polštář, o jaké rezervy šlo?

To je otázka, kterou musíte položit magistru Tomáši Trochovi (ředitel odboru regulace cen a úhrad na ministerstvu zdravotnictví, pozn. red.). Necítím se kompetentní na ni odpovídat.

Co říkáte na to, jak ministerstvo situaci vyřešilo, jak překvapivě hladce ta vyjednávání o navýšení peněz pro praktiky proběhla. Pohrozili zavřením ordinací na dva dny a ministerstvo jim peníze navíc dalo a prezentuje to jako příklad úspěšného jednání.

Co mám na to říkat. Znovu opakuji, nejhůř dopadly nemocnice. To je jediné, co na to mohu říct.

Jen jestli vám to přijde jako férový přístup.

Ministerstvo je náš zřizovatel. Dopadlo to, jak to dopadlo. Tečka.

Praktici už protest odvolali, ambulantní specialisté ne. Zatím plánují ordinace 29. a 30. října zavřít. Promítne se to nějak do provozu nemocnic?

Jaký by to mělo mít dopad, když tu práci (o ambulantní pacienty) odvádíme stejně. Oba dny připadají na školní prázdniny a nemyslím si, že by se to nějak projevilo. Stejně ti lidé chodí k nám do nemocnice, máme je tu 24 hodin denně.

Když se teď projdete po urgentním příjmu v Motole, tak tam najdete mnoho lidí, kteří by měli být u ambulantního specialisty. Proč tam nejsou? Budou tvrdit, že jsou tam dlouhé čekací doby a my je ošetříme hned. Výborně. Takže poskytujeme službu hned a máme za to míň peněz než lidé, kteří mají dlouhé čekací lhůty. To nemá logiku.

Asociace malých nemocnic ale tvrdí, že máte ve fakultních nemocnicích už větší rezervy než zdravotní pojišťovny. Píší to ve vyjádření, kde rozdělení peněz za péči na příští rok kritizují.

To není pravda a tady bych chtěl opravit obecně oblíbený omyl. Všichni vycházejí z toho, že podle webu ministerstva financí ke státní pokladně máme jako velké nemocnice na účtech 26 miliard korun. Chybí tam ale druhá část informace, tedy výše závazků. Ty krátkodobé činí přes 20 miliard a jsou řešeny do 30 až 60 dnů, dlouhodobé (např. spoluúčast na evropských dotacích) činí asi čtyři miliardy a ty jsou v řádu měsíců. Poslouchat, že velké nemocnice se válí v obrovském přebytku peněz, je čistě neznalost.

Na provoz Motola potřebujete měsíčně, když započteme i léky, asi 1,5 miliardy. Na účtech nám ale leží 1,2 miliardy. Takže čistě z ekonomického hlediska mám na provoz po tři neděle.

Stát podle malých nemocnic ale nerozděluje peníze mezi nemocnice férově, úhradovou vyhlášku chtějí dát i k Ústavnímu soudu. Vadí jim, že za stejný výkon dostávají méně než státní zařízení a jsou tak diskriminovány.

Zajímá mě, jak to chtějí zdůvodnit. To znamená, že budeme mít transplantační centrum v každém okrese? Ať se na mě nikdo nezlobí, tato země má 10,5 milionu obyvatel, nějaký počet lékařů a ti se specializují. Pak chci teda slyšet, že mají malé nemocnice na všechno odborníka, ale na plný úvazek, který je u nich zaměstnán, a ne odborníka, který jim tam chodí z fakultní nemocnice pracovat v době svého volna.

Ať tohle dokážou a pak mohou podávat ústavní stížnosti. Odborníky nemají, nejsou schopni tyto služby poskytovat, a hlavně se kvalita péče váže k počtu výkonů. Centralizace je jediná správná věc.

Zdravotní pojišťovny začaly tlačit na zefektivnění a transformaci péče. Některé nemocnice v Praze posílí třeba onkologii nebo psychiatrii na úkor části akutních lůžek. I vy jste s tím v Motole začali?

Nemáme šanci. Naopak to vypadá, že bychom mohli, nebo dokonce měli zdvojnásobit počet lůžek u dětské psychiatrie, která je v průšvihu. Budeme muset asi vybudovat novou budovu. Máme dětskou psychiatrickou kliniku o 50 lůžkách a naprosto to nestačí. V této oblasti budeme počty lůžek nejspíš zvedat a u ostatních nemáme moc kam uhnout. Nemám mnoho klinik, které by měly víc než 60 lůžek. Vzhledem ke superspecializaci, která tady je, a k tomu objemu by každá spíš potřebovala minimálně třicet lůžek přidat.

K tomu je potřeba i personál. Loni byl Motol ze strany mladých lékařů často skloňován jako místo, kde není dodržován zákoník práce.

Motol byla jedna z prvních nemocnic, která zavedla, že se po službě chodí domů. Nikdo mi nemůže říct, že by ho tady někdo po 24 hodinách držel. To tady opravdu nebylo. Porušování zákoníku práce je samo o sobě zajímavé. Přijde za mnou lékař a ptá se mě, proč ho nutím nepracovat. Po 24 hodinách jde domů, ale ve skutečnosti mi jde pracovat do jiné nemocnice. Jakou to má logiku? Stejně tak tady nikdo nebránil lékařům v přístupu k atestacím.

Zveřejněna byla ale nedávno zpráva inspektorátu práce z kontroly v Motole, …

… která byla mylná.

V čem?

Paní inspektorka sečetla dobu, kdy tady byla lékařka v práci, a dobu, kdy byla doma. Protože byl ale státní svátek, který se nám všem proplácí, tak to sečetla tak, že byla po celou dobu v práci. Přitom nám sama lékařka ukazovala, že v tu dobu už byla v lázních.

Zjištění o porušování zákoníku se ale netýkala jen lékařů.

Inspektorát nám vyčítal třeba to, že při vykládání náklaďáku mohl nějaký řidič šlápnout do výmolu a argumentovali usnesením vlády, že všechny komunikace mají být čisté a spravené. Inspekce práce jemně pominula fakt, že komunikace v areálu nemocnice nejsou majetkem nemocnice. Těšíme se na to, co z té zprávy vyleze. Z mého pohledu to byla velká míra neprofesionality.

V návaznosti na loňský protest nemocničních lékařů za lepší pracovní podmínky - upravili jste nějak provoz?

Nabrali jsme nové lidi. Velkým problémem je ale to, že ve zdravotnictví neexistuje systém, kterým se řídí třeba řidič kamionu. Ten má tachograf a nesmí překročit počet hodin za volantem, to ve zdravotnictví není. Často nastává situace, že má lékař náhradní volno nebo jde po službě domů. Má to ale placeno, a i když je doma, tak může jít kamkoliv do práce a chodí do práce. U vás ze zákona pracovat víc nemůže, ale v nemocnici přes ulici už ano.

Jak často se děje, že lékaři pracují nejen u vás, ale mají úvazek i v dalších nemocnicích?

To je složitější záležitost. Obtížně se odhaduje, který úvazek mají hlavní a vedlejší. Když jsme si ale dělali průzkum mezi velkými nemocnicemi, tak je to asi 30 procent lékařů.

V nemocnicích je ale poměrně vysoký počet zaměstnaných žen a mladých žen. Z toho plyne problém v tom, že ve velkých nemocnicích vám průměrně slouží asi 60 procent lékařů a jsou špatně alokováni. Mladé lékařky, které mají děti do deseti let, většinou slouží jen osm hodin, neslouží přes noc. Feminizace zdravotnictví je docela velká. V Motole už máme ze 75 procent zaměstnanců ženy.