Ředitel chebské nemocnice: Kapacity personálu jsou v podstatě na nule

Situace je složitá nejen u nás, ale v celé republice. Personální kapacity jsou v podstatě již vyčerpány a to je, myslím, základní kámen úrazu u naší nemocnice.

V současné době máme uzavřené gynekologické oddělení i oddělení šestinedělí, což je dohromady třicet lůžek. Ta lůžka tam jsou, ale jsou nevyužitá, protože nemáme zaměstnance, kteří by se o ta lůžka starali. Problém není v lůžkách jako takových. Nyní leží v naší nemocnici asi polovina pacientů než před pandemií. Problém je v tom, že péče o covid pozitivní pacienty je specifická a náročná z hlediska epidemiologicko–hygienického. Personálu je potřeba asi dvakrát víc než při péči o standardního pacienta a to je problém.

Potřebovali bychom kvalifikované všeobecné sestry v intenzivní medicíně a všeobecné sestry pro standardní lůžkovou péči. Je třeba si uvědomit, že rozhodně není sestra jako sestra. Ta specializace povolání je přísně daná. Příklad – novorozenecká sestra nebude schopna se starat o dospělého intenzivního pacienta. To je nemyslitelné.

Žádat můžete, ale vzhledem k situaci v republice je taková žádost zrnko v moři písku. Já se ani nedivím, a to je ta hrůza, protože moc výpomocných možností není. Můžete žádat, kde chcete, ale problémy s personálem v nemocnicích jsou všude.

Pečlivě to sledujeme. Jenže ani armáda nemá svého personálu nazbyt. I vojenský personál je rozprostřen v nemocnicích po celé republice. Aktivace jednotky intenzivní péče o osmi lůžkách v chebské nemocnici bude samozřejmě znamenat odliv vojenského personálu z jiných zdravotnických zařízení. Situace je složitá a rozhodně armáda nemá lidi, kteří by někde seděli a čekali, až dostanou rozkaz, ať sem přijedou.

Určitě by to pro nás byla pomoc, kdyby byla v Německu nemocnice, která by mohla převzít část naší covidové péče. Pomůže každé volné lůžko. Nicméně k tomu se já nemohu vyjadřovat, protože je to věcí nadřízených státních orgánů.

Navíc nemáme informace o volných lůžkách v Německu. Transportovali jsme nyní pacienta do nemocnice v nedalekém Selbu, kde měli jen jedno volné intenzivní lůžko pro covid pacienty.

Musím říct, že jednou z negativních věcí, které tato pandemie přinesla a ještě přinese, je samozřejmě významné psychické poškození lidí. Je to neustálý stres, práce, u které není úplně vidět konce. Vypětí s sebou v mnoha případech přináší i poškození duševního zdraví.

Ne. Toto nepraktikujeme. Navíc naprostá většina našeho covid pozitivního personálu příznaky má. To znamená, že je doma a je v karanténě. Personál pravidelně testujeme.

Prohlášení pana primáře vnímám trochu negativně. Na krajské úrovni se celá věc bude prošetřovat.

Problém je, že máme nějakou kapacitu intenzivních lůžek, která je většinově zaplněna. Anebo jsou tam jedno, dvě, dneska dokonce tři volná lůžka. Generování pacientů intenzivní péče probíhá ze dvou zdrojů. Jednak je to externí zdroj, kdy záchranná služba přiveze pacienta primárně indikovaného k intenzivní péči.

Ovšem další, neméně důležité, jsou vlastní zdroje. Máme covidovou jednotku, kde je pětadvacet pacientů, a bohužel covidové onemocnění velmi často sklouzává z původně lehčího stavu k intenzivnímu. Onemocnění je nevyzpytatelné v tom, kdy pacient bude potřebovat intenzivní péči.

Čím více covid pozitivních pacientů na standardních lůžkách máme, tím větší je pravděpodobnost, že v nějakém krátkém časovém horizontu budou jeden, dva, tři nebo i víc najednou potřebovat intenzivní péči. V takových případech se toho moc dělat nedá. U standardního necovidového pacienta lze odhadnout, jak se jeho stav bude vyvíjet, jak na tom je, a lze se na to připravit, ale u covidových pacientů to nelze.

Nestalo se ale, že bychom se museli rozhodnout u dvou perspektivních pacientů, jestli ty umřeš a ty ne. Chápu ovšem obavu lékařů, že situace může nadále gradovat.

Tohle je pro mě naprosto nepochopitelná věc. K demonstraci na Staroměstském náměstí bych musel použít silných výrazů.