Článek
Seděla v křesle zabalená v dece, občas pohladila pejska své pečovatelky a před velkou sešlostí toho příliš nenamluvila. Občas něco prohodila, slovům ale rozuměli jen její nejbližší. A sama žasla nad svým věkem: „Jak je to možný?“
„Ptáš se, jak je to možný? Máš dobrý geny,“ řekla jí do ucha vnučka Jindřiška Jírovcová.
„A pomáhá ti becherovka, rum do čaje a pivo,“ dodala. Vážně becherovka? „No, je to tak,“ konstatovala vnučka. A babička jí svým konáním dala za pravdu. Nad šampaňským se ušklíbla, ale ze stopečky „třináctého pramene“ ucucla s chutí.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Recept na dlouhověkost nám prozradila dcera Marie Behenské Marie Štěpáníková, která letos oslaví 86 let.
„Žádný zvláštní režim nikdy nedržela, vedla normální život. Léky nebere ani teď a třeba saláty, ty nikdy moc nechtěla. Ale také si nikdy nepřipouštěla žádné zbytečné starosti, nikdy nekřičela, měla svatou trpělivost,“ konstatovala dcera.
A vnučka pro Právo doplnila: „Je pohodářka. Jak se říká: veselá mysl, půl zdraví. A opravdu to tak funguje.“
Výlety musela omezit
„Ve sto dvou letech jsme byli na Třístoličníku (hora na Šumavě – pozn. red.), ve 106 na Vydře, ve 107 na Svaté Hoře u Příbrami,“ zavzpomínala paní Štěpáníková. Jenže před dvěma lety matka upadla a s vycházkami byl konec.
Ale i teď chodí s pomocí pečovatelky po bytě. Kolik jste nachodily nejvíc? „Sto dvacet osm kroků,“ hlásila Ivana Kšírová, jedna z pečovatelek, které se v péči o starou dámu každý den střídají. Většinou pomáhají ráno a večer.
Žádný důchoďák. Praprababička Marie Behenská – její potomstvo zahrnuje dceru, dvě vnoučata, tři pravnoučata a od prosince i dvě prapravnoučata – bydlí s dcerou v bytovce v plzeňské čtvrti Slovany.
„Je úžasné, že může být doma. Má totiž skvělou rodinu, která se o ni postará,“ řekla pečovatelka Kšírová. Marie Štěpáníková na ni a na její kolegyně nedá dopustit: „Zvládáme to díky nim, jsou to úžasný holky. Když potřebuji, vím, že se mohu na ně obrátit.“
Návštěva skončila. Tak zase za rok. Vždyť 111 je pěkné číslo.