Článek
Vláda ve svém doplňku, který na jejich žádost nedávno poskytla Sněmovně, uvádí, že k 25. únoru 1948 vlastnily církve a náboženské společnosti 181 326 hektarů lesní půdy a 72 202 hektarů zemědělské půdy.
Dohromady tedy církvím podle ní minulý režim sebral 254 tisíc hektarů půdy. Ty nyní vláda chce církvím z jedné třetiny vydat a zbytek finančně nahradit. A trvá na tom i přes protesty rebelů. Podle nich církve v té době držely jen 170 tisíc hektarů.
Vládní komise, která čísla pro návrh zákona vypracovala, odkazuje mj. na publikaci Katolická církev a pozemková reforma, kterou vydal Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd v roce 1996. Věc má však háček. Zmíněná kniha hovoří o jiných číslech. Ta jsou dílem samotného pražského arcibiskupství, takže nejsou státem nijak zmanipulovaná.
Podle přehledu církevního pozemkového majetku v Čechách a na Moravě, které zpracovalo 26. února 1948 pražské arcibiskupství, církev měla o desítky tisíc hektarů půdy méně. V případě zemědělské půdy zůstalo církvím po prvorepublikové pozemkové reformě pouze 20 tisíc hektarů zemědělské, 140 tisíc lesní a 10 tisíc drobné zemědělské a lesní půdy patřící k farám a kostelům.
Suma sumárum k datu 25. února, což je restituční hranice, za kterou se nesmí jít, církve a náboženské společnosti měly pouze 170 tisíc hektarů.
Náhrady by se smrskly
O ty by se nyní mělo hrát. Že jde o čísla správná, potvrdil Schwippelovi také autor zmíněné knihy historik Ústavu pro soudobé dějiny Karel Kaplan, který se problematikou církví zabývá již desítky let.
Se stejnými čísly také pracuje Studie Občanského institutu, kterou zpracoval v roce 1995 tehdejší vedoucí ekonomického oddělení České biskupské konference Mojmír Kalný.
Vláda však přesto počítá s čísly mnohem vyššími a odmítá kritiku rebelů, že jde o údaje vycucané z prstu. Otázkou je, proč. Jde o omyl, nebo je záměrem přiznat církvím více, aby se tím zvýšila i suma náhrad?
Pokud by se totiž vycházelo z nižších čísel, pak by se při použití vládních koeficientů i s připočtením ocenění budov z vládního návrhu náhrada podstatně snížila. Místo 83 miliard by se podle Schwippela smrskla o čtvrtinu – na „pouhých“ 61 miliard korun.
Na problém, že církve vlastnily v roce 1948 méně, než je jim nyní přisuzováno, poslanec upozorňoval i poslanecký klub ODS, jeho výhrady ale zůstaly bez povšimnutí.
Schwippelovy výpočty by znamenaly, že vláda by v případě schválení šedesátileté splatnosti při zachování úroku 4,85 % rozdělila církvím 204 místo 270 miliard korun. Což je „slušná“ úspora, o které by se mělo podle rebelů vážně diskutovat.
„Tyto skutečnosti pro nás představují zcela zásadní zpochybnění celého vládního návrhu zákona. Podle nás tyto chyby nelze odstranit jen za pomoci pozměňovacích návrhů během projednávání zákona ve druhém čtení. Proto trváme na tom, že se celý zákon musí úplně předělat,“ řekl Právu Schwippel.
A to by mělo být zadáním pro případnou parlamentní komisi, o jejímž vzniku by se mělo ve Sněmovně tento týden jednat. Její vznik je téměř jistý, neboť se pro ni vyslovil i premiér Mirek Topolánek. Ten má ale zcela jinou představu, co by tato komise měla dělat. Podle něho by se především měla stát místem, kde se budou tvořit argumenty pro to, aby vládní verze zákona jako jediná možná prošla.