Rakušan: Žádného prezidentského kandidáta k odstoupení nevyzvu

Nevidím druhého Václava Havla. Vidím několik lidí, kteří by tu funkci vykonávali velmi dobře, reprezentativně a důstojně. Věřím, že by ctili Ústavu a mohli by do funkce přinést určitý klid. Emoce ve společnosti by nejitřili, ale uklidňovali. Vidím tam lidi, kteří Andreje Babiše porazí.

My jako hnutí STAN se úplně nepřekrýváme s koalicí Spolu. Při vnitřních debatách jsme hovořili o třech jménech – Petr Pavel, Danuše Nerudová a Marek Hilšer.

Toto je otázka druhého kola. V prvním kole mi nijak nevadí, že je tam celkem široká nabídka kandidátů. K prezidentské volbě to patří.

V kuloárech slyším, že kandidáti, kteří neuspějí v prvním kole, budou schopni jasně říci, koho ve druhém kole podporují.

Ne. Nejsem člověk, který by v tomhle případě vyzýval k odstoupení jakýchkoli demokratických kandidátů. Považuji to spektrum vlastně za zajímavé, dávající možnost si vybrat. Vypadá to ale, že se tu vydefinovala skupina tří velmi silných kandidátů, a nemyslím si, že se na tom do voleb něco změní. Pokud ti, kteří neuspějí v prvním kole, budou ochotni jasně vyslovit podporu a názor před druhým kolem, tak nemám důvod nikoho vyzývat k tomu, aby odstoupil.

Já si to ještě nechám pro sebe. Vlastně mě to docela baví, protože v jiných typech voleb je předseda hnutí nějakým způsobem povinován, byť mu do obálky nikdo nevidí, volit samozřejmě kandidáty svého vlastního hnutí. U prezidentské volby si dopřeju občanský komfort, který přeji i lidem – tzn. sledovat televizní debaty, názory a vyjádření jednotlivých kandidátů a rozhodnout se. Jsem si téměř jistý, že to bude někdo z té trojice, kterou jsem zmínil.

Na konci dlouhého desetiletého mandátu, kdy prezident měl možnost uplatňovat svoji politiku poměrně dlouhou dobu, by v nějakých věcech, které život v zemi ovlivní na dalších deset let, což případ jmenování šéfa Ústavního soudu je, měl být zdrženlivější. Byl bych radši, kdyby k tomu už za mandátu pana prezidenta Zemana nedošlo, ale víme, že on uměl ve své politické dráze mnohokrát překvapit, a skutečně si netroufám odhadovat, jestli tak učiní.

Došlo k personálnímu zemětřesení na všech úrovních. Změnilo se předsednictvo, mělo to dopad na volby, jejich průběh a naši kampaň, na změnu kandidátky v Praze. Ubezpečilo mě to, že hnutí STAN je zdravé. Reagovali jsme systematicky a tak, jak mnoho politických stran na své kauzy nereagovalo. Mnoho lidí se těšilo, že komunální volby budou znamenat konec hnutí STAN, a nestalo se, nemělo to devastující vliv.

Každá pochybnost o jakémkoli ministrovi vládě nepřidává. Mariana Jurečku v té situaci velmi chápu ve chvíli, kdy nemá informaci o tom, že by byl (Hladík) skutečně z něčeho podezřelý. Ano, byly nějaké mediální zprávy, ale obvinění a podobně proti Hladíkovi učiněny nebyly. Chápu časový prostor, který si Marian Jurečka vzal. Schvaluju, že čeká, až jestli se objeví nějaká nová informace.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (za které je Jurečka ministr, pozn. red.) je jeden z nejtěžších resortů. Po ministerstvu vnitra druhý, který má největší záběr. Neumím si představit, že bych dlouhodobě, ale ani krátkodobě vedl dva resorty. On sám říkal, že má ten pocit taky. Myslím, že rozhodnutí by v lednu padnout mělo, aby vláda byla kompletní a resorty měly svého ministra, a nenapodobovali bychom hnutí ANO, kdy doprava a průmysl byly pod jedním ministrem a kdy to ani jednomu resortu nic dobrého nepřineslo.

Výrazně lepší. Když jsme znovuzaváděli kontroly na slovensko-české hranici, tak záchyt ilegální migrace byl ve stovkách lidí denně. Měli jsme i 450 lidí denně, zatímco slovenská strana měla třeba 350 týdně. Což svědčilo o tom, že intenzita naší policejní práce ve vztahu k ilegální migraci je o poznání vyšší a ze Slovenska k nám spousta lidí přichází bez zásahu tamních policistů. Nyní jsou záchyty v jednotkách až nižších desítkách denně.

Zadržených převaděčů je za dobu kontrol 134, což považuju za další obrovský úspěch. To jsou kriminálníci a lidské hyeny. Vysadí rodinu s dětmi někde v lese na slovensko-českém pomezí a nechají je zmrznout. Tihle lidé si zaslouží trest.

Už je to připraveno do legislativního procesu. V rámci Evropského předsednictví jsme vyzvali všechny státy, ať zkusíme harmonizovat tresty za převaděčství. Aby nepreferovali zemi, kde jsou nižší tresty.

Úplně první hodnotou je laicky řečeno klid. Právě klid teď to české východní pohraničí má. Dalším důležitým číslem je to, kolik lidí Českou republikou projde a zachytíme je na německé straně. I tady jsou čísla v řádu jednotek. Opatření zafungovala. Je to i zimou – počty příchozích klesají. Povedlo se nám v rámci předsednictví na premiérské i ministerské úrovni zahájit vízovou harmonizaci zemí západního Balkánu se zeměmi EU. Také se mezi migranty a převaděči rozkřiklo, že tady jsou kontroly důsledné, takže tato trasa není tak populární.

Pokusíme se zpříjemnit přeshraniční styk mezi Slovenskem a Českou republikou. Budou trochu namátkovější, ale nechci říct, že nebudou důsledné. Potom bude na vládě, jestli po 14denním intervalu vyhodnotí, zda jsou kontroly ještě nutné.

Chci ubezpečit, že i kdyby se vláda rozhodla, že to zkusíme bez kontrol, tak tam necháme namátkové kontroly těsně za hranicí a policisté ve větším nasazení určitě zůstanou. Obecně mít kontroly na vnitřní hranici Schengenu dobré není, přesto si stojím za tím, že České republice na podzim nic jiného nezbývalo.

Určitě čísla a informace ze zpravodajské komunity, jak to vypadá s vytížeností jednotlivých migračních tras. Určitě i vyhodnocení účinnosti spolupráce slovenské a české policie. Kontroly probíhají ve společných hlídkách ve vlacích na slovenské straně. Když jsou ti lidé objeveni ve vlaku, tak automaticky zůstávají na Slovensku a do Česka se nedostávají. I kdybychom kontroly zrušili, tak tato spolupráce bude pokračovat.

Slováci by byli rádi, kdyby kontroly nebyly, způsobilo jim to vnitropolitické problémy, nebylo to pro současnou slovenskou menšinovou vládu jednoduché. Tamní opozice intenzivně nefér zneužívala tohoto tématu k útoku na vládu. Slováci jsou obětí toho, kolik lidí se k nim dostávalo z Maďarska. Emoce byly na obou stranách. Na naší byla emoce, že nedůsledně kontrolují a dostává se k nám mnoho lidí. Na jejich, že zavádíme kontroly a oni za to taky nemůžou. Jedinou cestou z toho bylo nadefinovat spolupráci, to se podařilo. Opatření fungují. To je právě moment, kdy je potřeba si říci, jestli kontroly ještě potřebujeme.

Troufám si být optimistou, ale může být tvrdý válečný konflikt v Sýrii a najednou tu budeme mít vlnu, která autenticky přichází ze Sýrie. Je to velmi těžké odhadovat. Pokud by situace byla stabilizovaná, tak se pro střední Evropu situace zlepší, protože na západobalkánské trase to máme systémově řešeno a jsme docela daleko.

Čísla na jaře porostou. Věřím, že neporostou zásadně, opatření zafungují a bude to více pod kontrolou. Migrace se určitě nezastaví, nezmizí. V meziročním srovnání, ve kterém je rok 2022 extrémní nejen kvůli ukrajinské, ale i nelegální migraci, se to sníží. V celkovém objemu bude určitě i nižší počet příchozích z Ukrajiny. Podle veškerých predikcí, které máme, by příští rok měl být klidnější.

Řešili jsme to na Bezpečnostní radě státu i na setkání ministrů vnitra, kde nám v důvěrném režimu komise dávala zajímavé informace. Ukazuje se několik věcí. Lidé, co na Ukrajině zůstali, osobní motivaci odejít nemají.

Rozhodli se i přes válku na Ukrajině zůstat. Zvykli si na to, že žijí ve velmi nestandardních podmínkách, kde tu a tam nad hlavou létají ruské rakety a kde to není úplně bezpečné. Lidé, kteří odejít chtěli, to stihli v prvním roce.

Je třeba pomoct rychle opravovat infrastrukturu a zajistit Ukrajině elektrický proud. Věřím, že když se nám podaří ze 60 procent poničené infrastruktury polovina opravit a nebude hrozit blackout celé země, tak to nebude žádná obří vlna, která by dramaticky zasáhla do života jednotlivých členských států EU, včetně Česka. Rozhodující bude leden a únor.

Je i debata na vládě, jestli je zbytečné nakupovat do státních hmotných rezerv nějaká lůžka, spací pytle, když nemáme potvrzeno, že zimní vlna bude. Přesvědčuji své vládní kolegy, že na rozdíl od roušek, lůžka a spací pytle nepodléhají expiraci. Při krizi povodní, tornád a čehokoli jiného je můžeme stejně dobře využít.

Největší výzva pro Ukrajinu je porazit Putina, tedy aby válka skončila. Výzva určitě je i pro nás, jak funkčně oddělit zvládání dopadů ukrajinské migrace, tedy adaptaci, integraci, sociální záležitosti, školství od krizového řízení. Teď se to už úplně nemůže míchat.

Je, už jsem ji o tom přesvědčil.

Ukrajinskou krizi jsme komunikačně špatně nezvládli. Byli jsme poučeni z těch předchozích krizí. Celkem jsme záležitosti vysvětlovali. Samozřejmě tu čelíme různým dezinformacím. Určité rezervy jsme zpočátku měli. Bylo to i objemem práce a vůbec hledáním řešení. Rezervy jsme měli v energetických záležitostech, ale to se také zlepšilo.

Tam si myslím, že komunikace mohla být cílenější a lidem se mohlo lépe vysvětlovat. Není to jednoduché, když vláda nastoupila do doby, kdy byl omikron, začala válka a měla další všechny možné následky. Vytvářet v tomto roce, v bojových podmínkách, kvalitní struktury strategické komunikace… zabírá to více času, než jsme si mysleli.

Je to mytizované místo ve státní správě, někteří lidé měli představu, že je to padesátihlavá saň, která má patro na vnitru. Jsou to čtyři lidé, experti na publikaci, PR. Je tam člověk, který dělal v médiích, sociolog, jejich cílem je strategická komunikace ministerstva vnitra a poskytování těchto informací dalším členům vlády. Je to i příprava komunikační akce k nejširší veřejnosti, kdy chceme naučit stát komunikovat jednoduchými prostředky. Představena bude příští rok, víc ale teď neprozradím, nejdřív to představím kolegům z vlády.

Spuštěná diskuse byla to, co jsem chtěl a očekával. Nejsem střelec, který by to viděl a řekl „druhý den to tam vyvěste“. Nechal jsem si týden na rozmyšlenou, pohyboval se v nejrůznějších emocích a docela dobře jsem si namodeloval, jak ta debata bude vypadat.

Rozhodně jsem nečekal davy tleskajících. Zdůraznil bych, proč to bylo na budově ministerstva vnitra: demonstrace, která finálně byla na Václavském náměstí, byla původně svolána na Letenskou pláň. Byla představa, že se tam lidé, kteří podporují putinovské Rusko, a ti na pódiu, reprezentující pátou kolonu, budou muset dívat na ministerstvo vnitra, kde bude symbol, který jasně odmítá toto zlo. Smíme karikovat zlo? Smíme toto dělat s Putinem, když se pytle na mrtvoly pro ženy a děti na Ukrajině dennodenně používají? Měl jsem doma se svojí rodinou čtyři měsíce ukrajinskou paní s dcerou, ukazovala mi v mobilu, kolik chlapů, se kterými minulé Vánoce slavili u nich doma, je mrtvých. To je válka.

Radikalizace vždycky hrozí v krizi. Pokud se podíváme na Německo, kde jsme měli teroristickou přípravu, byť to může vypadat panoptikálně, a německé složky to zvládly s přehledem. Na druhou stranu nějaký symptom toho, že se nám tu spojují nejrůznější konspirace, dezinformace, historický sentiment vůči nějaké síle, to je velmi nebezpečné podhoubí. Proto stát komunikovat musí a musí se připravit bránit. Bráníme systém.

Děsí mě míra agrese. Kdybych dával každý mail a zprávu, které mi přijdou, někam k prošetření, tak bych nedělal nic jiného. Když se ale dočtu, že někdo ví, kde si hrají moje děti, a jsou tam uvedena jejich jména, tak situaci řeším. Pro mě osobně je tím překročena červená linie, za kterou jít nechci. Ukazujme lidem, když velebí Putina a jeho Rusko, délku dožití v Rusku, demografickou krizi, vzdělanostní strukturu, platové podmínky, výši důchodů. Teď se nebavím o Moskvě a Petrohradu, ale o malých vesnicích, menších městech. To je ta obrovská lež, kterou jsou lidé klamáni. Nabízí se jim jako vzor něco, co jim žádnou kvalitu do jejich životů v žádném případě nemůže přinést.

Nespěcháme s tím. Je to důležité, ale systémová nelegislativní opatření, vytváření struktur, dobrá komunikace jsou mnohem důležitější než samotný zákon. Stal se jakousi mantrou, ale já jsem se vždycky pokoušel říkat, že je poslední v řadě. I když je samozřejmě podstatný pro extrémní situace, kdy by byla potřeba chránit národní bezpečnost a umět vypnout web.

Aktuálně máme pracovní verzi zákona, o které intenzivně debatujeme. Zákon chceme také podrobit široké diskusi v meziresortním připomínkovém řízení. Jsem vnitřně liberál, který nemá rád jakoukoli míru cenzury. Chci mít pocit, že nezasahujeme do osobnostních práv. To je ale i právo tvrdit, že je Země placatá. Je to úplná blbost, ale je to osobní právo – ale neohrožuje systém.