Rakušan: V koalici nikdo naši rezignaci nechtěl

Ne, ani větou. Nezaznělo ani ke mně, ani k ministru průmyslu Jozefu Síkelovi. Tohle vůbec nebyla věta, která by tam zazněla, a ani to nikdo na agendu K5 nezařadil. Naopak všichni předsedové stran mluvili jednoznačně o tom, že ministři vlády mají vzájemnou podporu.

Ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) mi už večer před jednáním naznačil, že rezignaci podá. Především kvůli tomu, že tajná služba byla příliš dotčená mediálním zájmem. Adresa ředitele byla prozrazena, on sám se příliš často objevoval v mé­diích. A byť to určitě nebylo lehké rozhodnutí, Mlejnek usoudil, že rezignace je namístě.

Na K5 jsme samozřejmě řešili výzvu poslaneckého klubu Pirátů k výměně Mlejnka, vzájemnou komunikaci i to, abychom se nepřekvapovali. Tyhle věty tam padaly.

Situace po návrhu Pirátů byla složitější, protože vyjadřovala nejednotnost vlády. V té chvíli se určitě hůř vystupuje než o týden dřív, kdy bezpečnostní výbor Sněmovny svým usnesením ředitele Mlejnka podpořil.

Byl od roku 1998 bez přestávky držitelem prověrky: důvěrné, tajné, přísně tajné, opět tajné, mezinárodní NATO Secret z roku 2021. Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) je autorita, které jako ministr musím důvěřovat. Neměl jsem žádnou jinou negativní informaci, a to ani zevnitř bezpečnostní komunity, než tu, kterou mi prozradil Mlejnek sám. A tou byla skutečnost, že se znal s Michalem Redlem (zlínským podnikatelem, nyní hlavním obviněným v korupční kauze kolem pražského dopravního podniku Dozimetr – pozn. red.).

Ano, ex post, když člověk vidí, co se seběhlo, si můžu říkat, že by bylo komfortnější, politicky jednodušší, klidnější pro mě osobně i pro službu, kdyby tam byl jiný kandidát. Ale neměl jsem žádné informace jako někteří novináři, žádné nadstandardní, než na jaké mám jako ministr zákonný nárok. Mlejnek všechny předpoklady splňoval a jeho velká výhoda pro mě byla, že nepocházel zevnitř ÚZSI.

Protože z mého pohledu nejméně osm let tato služba nefungovala optimálně. Bylo tam hodně věcí, které souvisely s tím či oním představitelem vedení ÚZSI. Chtěl jsem někoho, kdo přijde se zpravodajskými i manažerskými zkušenostmi a nebude vázán na žádnou vlivovou strukturu, která tady byla.

Důvodem, proč se Mlejnek rozhodl rezignovat, je i to, že ještě před třemi týdny málokdo v této zemi tušil, co je ÚZSI. Troufám si říct, že to netušili ani mnozí kolegové politici. Ale v této chvíli se z toho mediálně udělal téměř nejdůležitější úřad v této zemi. Samozřejmě že se této příležitosti opozice velmi lačně chytila.

Nebyl jsem u člověka, u kterého jsem věděl, že službu vede dobře, připraven říct: Je tady mediální tlak, my to okamžitě neustojíme, a podlehnout, zpronevěřit se svému původnímu rozhodnutí, které jsem udělal.

On by se nějaký důvod našel. Blíží se volby. Navíc Andrej Babiš má za několik dnů soud za dotační podvod, je to obviněný člověk. Začíná mu prověřování ve Francii ohledně daňových záležitostí. Jestli něco Andrej Babiš potřebuje, tak je to zavrtět nedůvěrou vlády.

Určitě by to bylo výhodou. Jinak předpoklad je takový, že ředitel musí mít prověrku na stupeň „tajné“ a okamžitě si zažádat o „přísně tajné“. Takže i v Mlejnkově případě zákonný předpoklad naplněn byl. Ale málo se ví, že i člověk, který už přijde s prověrkou přísně tajné od NBÚ, bude znovu procházet celým prověřovacím kolečkem na přísně tajné od vlastní služby. A to je výrazně přísnější, než kdyby to dělal třeba sám NBÚ. Mimo jiné součástí toho prověřování je i použití polygrafu (detektoru lži – pozn. red.). Vzít zákonnou pravomoc službě prověřit si vlastního šéfa, to bych nedělal.

Je to výhoda, nikoli podmínka. Po různých konzultacích mám v hlavě několik jmen.

To určitě. Zas až tak neomezená množina lidí, kteří zvládnou vést tajnou službu, není. Chci se s nimi sejít zkraje týdne. A také to jako s prvním konzultovat s premiérem. Pak určitě půjdu za ministrem zahraničí, jehož úřad je nejvýraznější konzument informací z této služby. Poté nominaci oznámím na K5, a když to projde tímto kolečkem, tak s tím půjdu do vlády.

Nemám pocit, že by bylo mnoho případů, kdy by Piráti vystupovali z vládní jednoty. Na vládě diskutujeme a mnohokrát i na půdorysu vládních koalic (Spolu a PirSTAN), byť se to tak nemusí zdát. Například diskuse na K5 o spolupráci ČR s Čínou a čínskými obchodníky ve formátu 16+1. Jako koalice PirSTAN jsme se shodli, že nemá cenu ve formátu setrvávat.

Diskutujeme o parametrech energetické pomoci i dalších věcech. Nemám ale pocit, že by tu byla nějaká pirátská rebelie. Naopak mám pocit, že jednota vlády je až překvapující vzhledem k tomu, v jak těžké době jsme, a že se skládá z pěti stran.

Jakákoliv vnitřní diskuse ve vládě nemůže podrývat její autoritu. Nešťastný byl model, kdy tu bylo hnutí ANO se submisivním vládním partnerem ČSSD, který pro posty udělal vše, a i když se mnohokrát tvářil, že chce vládu opouštět, nikdy to neudělal. Stejně tak komunisté.

Přirozená diskuse uvnitř ko­alice, kde je pět stran, dvě koalice, je zcela normální. V mnoha bodech máme odlišný program nebo pohled na věc. Přesto si myslím, že konfliktních a vyhrocených momentů bylo opravdu málo.

Vláda funguje, a to i díky klidné moderaci Petra Fialy. Není konfliktním šéfem. Není jako premiér Babiš, který by přikazoval a nakazoval, ale snaží se konsenzus hledat. Mnohokrát jednání trvají déle a jsou složitější, ale zase si myslím, že právě tyto starosti a radosti jsou pro vládní koalici zásadní. Pod jiným než konsenzuálním vedením by nemohla fungovat.

Vláda je v kondici, kdy jsou všechny strany schopny spolupracovat. Je to dáno i okolnostmi. Přišli jsme do objektivně těžké doby. Začali jsme v covidu, přišla válka, inflace a energetická krize. Vláda v zájmu toho, aby přinesla lidem reálnou pomoc, musí držet pohromadě.

Musím se ministra Síkely zastat. Povedlo se mu na evropské radě dosáhnout energetického kompromisu, kterému nikdo nevěřil. Byl tím, kdo stál u nákupu plynu do zásobníků, díky čemuž jsme zemí, která jednoznačně nadcházející zimu přežije, i kdyby Putin plyn zastavil. Navrhl svolání mimořádné rady ministrů energetiky a snaží se teď domluvit velmi křehký evropský kompromis, který umožní na evropské úrovni zastropovat ceny energie. Takže tuhle roli zvládá absolutně skvěle.

Pokud jsem Síkelovi něco vytkl a doporučil, tak aby více komunikoval směrem ven. Aby své výstupy lépe a častěji prodával, protože jsou jednoznačné.

I jako vláda slýcháme, že s něčím přicházíme pozdě. Pokud se nějaká opatření určí hned na začátku, tak se mohou v průběhu ukázat jako velmi neefektivní a těžko se mění. Jdeme postupně a reagujeme na vývoj.

Máme schválený úsporný tarif. Bude připravena konkrétní a značná pomoc českému průmyslu, která bude dopředu dojednaná se členy průmyslu i komorami. Jednání nějaký čas zaberou, ale rozhodně nenecháme krachovat firmy a nenecháme v nouzi ani lidi. Hledá se adresná pomoc sociálně slabým a nejohroženějším ještě nad rámec úsporného tarifu.

Opravdu k tomu nevidím důvod. Cílem je, aby hnutí STAN nebylo ve vládě. Pokud by v ní nebylo, tak přichází vládní krize a v tu chvíli dáváme do rukou moc dalším politikům, včetně prezidenta, kteří budou rozhodovat o další architektuře vládnutí. Hnutí STAN je vytipováno jako ten, na koho se vede frontální útok. Je to jednoduchá politická rovnice, která nemá nic společného s výkonem Síkely na ministerstvu.

Když se dívám na jiné vládní strany, tak na tom s našimi preferencemi rozhodně nejsme nejhůř. Uvědomujeme si, jak těžkým obdobím jsme prošli a že musíme důvěru získávat zpátky našimi výkony na ministerstvech. Tím, že uneseme odpovědnost, a úspěchem v komunálních volbách. Máme přes 700 kandidátek, což svědčí, že hnutí uvnitř zdravé je. Stejně tak nemáme pocit, že by naše výkony na ministerstvech nebyly dobré. Třeba na ministerstvu vnitra jsme začali s řadou změn, které se ovšem líbit nemusí.

Nenechal jsem se opozicí odradit od toho, aby vzniklo spe­cializované pracoviště pro kyberkriminalitu a terorismus nebo aby došlo k dramatickým změnám v dozorčí radě České pošty, a k tomu dojde i v ta­mním managementu po řádném výběrovém řízení. Nechal jsem si v tuto těžkou dobu rozpracovat koncepci rozvoje České pošty, aby byla schopna přežít.

Přišel jsem s politickou aktivitou pro obnovení lustračního zákona, který má platit do budoucna pro premiéra, ministry i náměstky, aby to bylo spravedlivé a nebyl v takové funkci nikdo, kdo má pozitivní osvědčení. Doteď ho museli úředníci dokládat, jejich šéfové nikoliv.

Nemám představu, ale rozhodně to není zákon proti Andreji Babišovi. Pokud spolupracoval s StB, on tvrdí, že ne, tak bude mít lustrační osvědčení a všechno je v pořádku. V době, kdy tuto povinnost musí splňovat úřední stav, absolutně nechápu, proč jejich šéfové na ministerstvu by měli mít jakékoliv jiné kritérium. My to naopak vracíme do logiky.

Buď uděláme tlustou čáru za historií a nikoho nebudeme lustrovat, což je jeden legitimní přístup, nebo se vraťme ke spravedlivým poměrům, kdy pro ministra platí to, co pro lidi v jeho úřadu. Problém naší země, vedle mnoha dalších, je podle mě ve vypořádání se s minulostí.

Zatím se do škol přihlásilo 60 tisíc ukrajinských školáků. Během prvního týdne bude ještě docházet k dohlašování, takže předpokládejme, že můžeme být na nějakých 70 až 75 tisících školáků. To je bez větších komplikací zvladatelné. První katastrofické odhady byly, že tu budeme mít až 130 tisíc dětí, což by byl problém hlavně v Praze, Středočeském kraji a některých dalších regionech, kde se už tak nedostává míst ve školách.

Měli jsme model do zhruba 80 tisíc, a pokud jsme na nižších číslech, tak garantujeme, že výuku pro ukrajinské děti zvládneme, aniž bychom jakkoliv omezovali české děti a studenty.

Vydáno bylo 423 tisíc dočasných ochran. Sofistikovaný odhad říkal, že asi 25 procent uprchlíků už zde není. Buď se vrátili na Ukrajinu, nebo si vybrali jinou cestu. Dovedli jsme přes 110 tisíc Ukrajinců do práce, můžeme se bavit o tom, zda odpovídá jejich kvalifikaci. Dokazuje to, že nepřijeli zneužívat dávky a přispívají do systému zdravotního pojištění.

I v době, kdy STAN míval podobné preference, jako má teď, se nám povedlo stoupnout a bývali jsme v komunálních volbách úspěšní. Je to jiný typ voleb, kde hraje roli regionální příběh, úspěch starosty, známost, a to nejen na vesnicích. Nepochybuji, že budeme zase patřit k nejúspěšnějším. Může se zdát, že je to teď v kontrapozici s tím, jak jsme na tom v celostátní politice. Ale vždycky jsme měli obrovský příliv lidí do vyšší politiky z nižších pater. Co se týká voleb do Senátu, nechceme, aby se zmenšil náš senátorský klub (24 členů – pozn. red.). Nebudu si dávat ambice, o kolik vyroste, ale chceme to udržet.

Nemáme importované kandidáty z Prahy, máme lidi s regionálním příběhem. Ti naši značku neschovávají, jsou strany, které to dělají, třeba někteří kandidáti ČSSD. Nemyslíme si, a já jako předseda už vůbec ne, že je tato značka po kauze pražského politika, kriminální kauze, kterou měly všechny strany, které politikou prošly, toxická. To hnutí je uvnitř zdravé.

Přiznávám, že jsem si před půl rokem neuměl představit, že by z nás bylo nějaké zklamání, a mrzí mě to. Není ale možné teď říct, pardon, skládáme zbraně, sypeme si popel na hlavu a dáváme tuto zemi populistům Okamurovi a Babišovi. Úkolem je poučit se z chyb a předvést, že naše výkony jsou kvalitní.

Už jen to, že přišel nový policejní prezident, ukazuje, že v policii nějaký vývoj a zlepšení určitě probíhat mají. Už prezentoval změny, s kterými se ztotožňuji. Je to modernizace policie, vznik nových pracovišť zaměřených na nový typ kriminality, protože ta kybernetická je opravdu velký problém.

Obdržel jsem závěry z vnitřního prověřování policie. Už je komentoval policejní prezident, který viděl chybu v taktice zásahu, ve velení a organizaci toho zásahu, a já se s tím ztotožňuji.

Ale stejně jako nikdy nebudu říkat policii, jestli má toho či onoho stíhat, nemá nakukovat do spisů, ať se týká kohokoli, politika či nepolitika, tak nebudu nikdy říkat policii, aby tohoto vyhodila, toho kázeňsky potrestala a že toto udělala špatně.

Mou odpovědností je, že když se objeví očividný problém, aby se nezametal pod koberec. A to je moje role vůči policejnímu prezidentovi. Jak má samotné šetření dopadnout, to je práce policie a generální inspekce.

Ale samozřejmě že když jako ministr vnitra u těch zásahů uvidím něco, co nevypadá vizuálně dobře, například že se klečí na patnáctiletém klukovi, u kterého se poté zjistí, že je autista, tak mě prostě zajímá, jestli ta míra, nasazení a tvrdost zásahu byly adekvátní situaci.

Suma sumárum si však myslím, že policisté v ČR i v rámci toho, jak jsme bezpečná země, kolik měli práce v posledních obdobích, jak zvládli Ukrajinu i nynější ilegální migraci, fungují dobře. Ale určitě jsou věci ke zlepšování.

Každá medializace nějakého zásahu není dobrá, ale pokud se nezamete pod koberec a vysvětlí, pokud policie nastaví třeba nový taktický rámec těch zásahů, což policejní prezident udělal, tak policie důvěru veřejnosti může dostat. Musí přijít poučení, aby se to neopakovalo. A na dalších mítincích už se nic nestalo, proběhly bez incidentů.