Rakušan: Sám mám nějaké otázky ohledně zásahu policie na fakultě

Vyšetřování masové vraždy na pražské Filozofické fakultě UK a v Klánovicích postupuje, šetří se i samotný policejní zásah. Vy jste jej ocenil, přesto existují otazníky ohledně toho, jak policie postupovala. Udělala vše správně?

Stojím si za svým poděkováním policii a integrovanému záchrannému systému. Byť to byla tragická událost se spoustou mrtvých, ukázalo se, že ČR je schopna komunikačně i věcně tragédii tohoto rozsahu zvládnout. Samozřejmě že zásah tohoto typu vyvolává řadu otázek. Některé spekulace jsou založené na fámách a lžích, které policie jasně vyvrátila a vyvrací i s přispěním médií. Jsou ale otázky, které jsem si vygeneroval i já nebo policejní prezident.

A klademe je oficiálním místům, jakými jsou orgán vnitřní kontroly policie, který v tuto chvíli zásah prochází, a to nepřeháním, sekundu po sekundě. Vzniká komplexní zpráva, kterou policie detailně představí příští týden. Bude k dispozici novinářům i veřejnosti a čekám, že se na drtivou většinu těch otázek pokusí odpovědět. To je jen jedna část kontroly, která probíhá.

Zásah by měla vyšetřovat i Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).

GIBS reaguje na podněty, které dostává. Zásah prověřuje, ale v této chvíli nevyšetřuje.

Inspekce nenašla zatím žádný důvod, aby zahájila vyšetřování s jakýmkoli policistou. Nemám tedy důvod změnit názor, že zákrok byl veden kvalitně.

Nemáte ani pochybnosti, proč někdo včas nevaroval vyučující na fakultě, že jim hrozí nebezpečí? Policie to z informací, které měla, mohla předvídat.

Nebudu si hrát na vrchního policistu. Jsem politik a ministr vnitra, proto nebudu odpovídat do detailu. Tuto otázku se ale zodpovědět pokusím: ano, zazněly výtky, například i od některých mediálně známých vyučujících, že informaci neměli. Představme si ale realitu. Policie vchází do budovy a má jediný úkol: ochránit lidi a eliminovat střelce.

Tomu se věnuje, dokud je vrah naživu. Policisté přicházejí do některých tříd a okamžitě pedagogy informují. Tento proces probíhal ve dvaceti minutách, kdy byla priorita jasná. Sám jsem byl na místě zásahu v řádu minut poté, co byl střelec eliminován.

Viděl jsem policejní vozidla, která projížděla kolem a hlasitě z amplionu informovala, že bezprostřední nebezpečí nehrozí, ale že studenti mají zůstat ve třídách a vyčkat na příchod policie. Je třeba si uvědomit, že studenti byli ve třídách zabarikádováni a měli strach, zda jsou to policisté, kdo se chce dostat dovnitř.

Policie musela také provést pyrotechnickou prohlídku budovy a vyloučit nebezpečí, že se tam nachází spolupachatel, druhý střelec. Což byla jedna z fám, které se vynořily. Pokud vím, vedení fakulty bylo včas informováno a poslalo vyučujícím varování.

Říkáte, že střelec byl eliminován, on se ale podle všeho zastřelil sám. Myslíte, že kdyby se předtím rozhodl zabít ještě několik lidí, že by mu v tom policie dokázala včas zabránit?

Policie mu v tom ale zabránila. Několik minut po začátku toho hrozného incidentu vtrhla do budovy, střelec o tom samozřejmě věděl, musel je slyšet. Okamžitě šli do horních pater. Tím se střelec dostal na ochoz fakulty a tím byl „eliminován“ v nejproblematičtějším místě, tedy ve čtvrtém patře. Tam masakr probíhal a tam byli zabarikádováni lidé, ke kterým se mohl dostat.

Policie naopak včasným příchodem a tím, že se útočník dostal na střechu, eliminovala obrovské riziko dalších vražd uvnitř budovy. Za tím, že střelec byl eliminován, si stojím. Policie se dostala na dostřel, za dveře ochozu. Pokud by v té chvíli nespáchal sebevraždu, policie by rychle zasáhla, a byl by to rozdíl v řádu sekund.

I z ochozu střílel na civilisty, někteří policisté se jej dokonce pokoušeli zasáhnout z náměstí. Neohrozili tím další lidi?

Policie se skutečně pokusila opětovat palbu z ulice. Policista určitě zvažoval, jestli vraha může z takové vzdálenosti zasáhnout. Nepochybně to bude prověřováno, ale tohle bych mu nevyčítal. Pokusil se eliminovat riziko pro všechny ostatní.

Bezprostředně po útoku se objevily tlaky na veřejnost i média, aby se o činu a o střelci neinformovalo. Přitom ale čím více je o činu informací, tím menší je prostor pro fámy a konspirační teorie. Na sociálních sítích se dodnes mluví o tom, že v klánovickém případu policie kryje ukrajinského vraha, a objevují se podobné nesmysly.

Čím více kvalitních, ověřených informací ve veřejném prostoru je, tím lépe. Od první minuty jsme komunikovali velmi otevřeně, novinářům jsme poskytovali informace z místa. Chci, aby média informovala, nejsem typ politika, který by je chtěl peskovat.

Naopak, novináři nám výrazně pomohli, rychle šířili informaci o policejním perimetru, aby do něj lidé nevstupovali. Média také psala o včasné psychosociální pomoci, krizové intervenci a podobně. Toto jsou informace, které nám pomáhají.

Pokud média vyvracejí dezinformace, naprosto plní svou společenskou roli. Uvedu ale druhý extrém. Ve chvíli, kdy probíhala prvotní práce policie, zjišťovat v okolí obydlí pachatele detaily z jeho života a ptát se sousedů, jaký byl, je úplně zbytečné. Taková práce nemá žádný společenský přínos.

Fakt je ten, že historie si jména masových vrahů pamatuje, jejich obětí většinou ne.

To je pravda, ale pachatel tohle dělá s nějakým rozmyslem. Představa posmrtné glorifikace, slávy, publikace jeho životního příběhu jakožto nějakého „černého hrdiny“ je přesně to, co si přál. Nedávejme mu to.

Těžko můžeme ovlivnit, jestli o něm někdo v budoucnu napíše knihu nebo natočí film, nejspíš se tak stane.

Klidně, ale s nějakým odstupem. Vypouštět detaily ze života vraha ve chvíli, kdy rodiny ještě ani nevěděly, zda mezi mrtvými nejsou jejich příbuzní, opravdu nemá smysl. Ale souhlasím, že čím méně otazníků, tím lépe, a proto jsem dal policii pokyn, že do příštího týdne musí spekulace, které se objevují, co nejjasněji vyvrátit.

Jak to, že si mladý člověk s čerstvým zbrojním průkazem může nakoupit tolik zbraní? Nevidíte v tom selhání systému?

Ze statistik vyplývá, že jeden držitel zbrojního průkazu v ČR má v průměru více než tři zbraně. V tom případě je třeba si říct, a to nechme na odbornou debatu nad zbraňovou legislativou, kde je hranice, co je masivní nákup zbraní a co je podezřelý počet zbraní a střeliva.

Nová legislativa, která se začala připravovat bez ohledu na tuto tragédii, stanovuje pro obchodníky se zbraněmi povinnost, aby do jednotného registru oznamovali podezřelé nákupy. Tu možnost už prodejci a obchodníci mají, podle stávající legislativy je to však dobrovolné. Chceme, aby to bylo povinné.

Nebude teď z každého fanouška zbraní podezřelý?

Najděme vyváženost. Preventivní prověření člověka je menším rizikem než další podobný čin. Tento konkrétní pachatel byl doslova černou můrou pro policisty, protože byl jako nepopsaný list papíru.

Neměl naprosto žádný záznam, nejen v trestním rejstříku, žádný orgán veřejné správy ho nikdy neprověřoval. Kdyby legislativa, kterou připravujeme, platila už dříve, určitě by se do nějakého hledáčku dostal.

Ale stejně tak mezi námi mohou být fanoušci sportovní střelby, kteří provedli stejně masivní nákup zbraní. Budou si muset zvyknout, že podle nového zákona projdou prověřením.

Mluví se i o zavedení povinného posouzení psychologem při žádosti o zbrojní průkaz. To nová legislativa neobsahuje. Je v plánu změna?

Zákon dává možnost vládě vydat bez další diskuse nařízení, které by takovou povinnost novým žadatelům ukládalo. Jistě o tom bude velká debata.

Může se jednat o specializované vyšetření, pro které jsem. U běžných psychotestů, aniž bych je podceňoval, se sociopatickým inteligentním osobnostem většinou daří projít. Na vládě budu hájit pozici, že bych pro nařízení o specializovaném vyšetření hlasoval.

Máme na to dost psychologů?

Jednalo by se pouze o prvožadatele, to znamená nějakých zhruba dva až tři tisíce případů ročně, a to by systém měl zvládnout. Musíme se ale bavit i o případné reformě psychiatrické péče, dostupnosti psychologické péče pro studenty vysokých škol.

Považuji za důležité, aby si lidé zvykli „vidět a mluvit“. To znamená poskytnout i informace o změně psychického stavu studenta, nebát se toho.

Udávat?

To ne. Když se člověk, který má zbrojní průkaz, někomu svěří s tím, že má depresi nebo jiné psychologické problémy nebo že přemýšlí o tom, že si vezme život, máte právo informovat policejní orgán. U nás se psychiatrická onemocnění neuvěřitelně tabuizují. Když máte kardiovaskulární nemoc, není to stigma, ale když máte psychické potíže, už to stigma je. Tuto debatu bychom měli otevřít.

Na evropském migračním balíčku už existuje shoda. Je pro Českou republiku výhodný?

Máme avizovanou věcnou shodu v trialogu, ale zatím nemáme legislativní texty, v nichž může být schován problém v detailu. Ty jsou absolutně stěžejní. Definitivní pozici k dohodě řekneme až ve chvíli, kdy ty texty uvidíme. Všechno ostatní by bylo předčasné. Chceme přísnější hraniční proceduru, zrychlené azylové řízení a odmítáme povinné kvóty.

Pokud by toto bylo překročeno či posunuto, nemůžeme to podpořit. Zda je to pro nás výhodné? Pro Evropu jako celek, aby vůbec přežil Schengen, pro to, abychom nemuseli s německou ministryní diskutovat o tom, zda nám Němci hranice otevřou, či neotevřou, je toto řešení důležitým krokem, byť ne samospásným.

Dá se vůbec pozice odmítání uprchlických kvót udržet?

Pro nás je to nepřekročitelná podmínka. Pokud by se jakýmkoliv způsobem v tom finálním textu objevily, nepodpoříme to. Reálně by se pak mohlo stát, že by celá dohoda vůbec nebyla schválena. A bylo by obrovským selháním, kdyby se europarlamentu v tomto volebním období nepodařilo dohody dosáhnout.

Některé organizace míní, že by se místo represí měly otevřít spíš cesty pro legální migraci.

Legální migrace do EU probíhá standardním způsobem, a to včetně ČR. Za rok 2022 v rámci pracovní migrace přišlo do EU 1 207 788 cizinců. Pokud se podíváme na složení a strukturu nelegální migrace, neodpovídá struktuře, kterou potřebuje evropský trh práce.

Masivně podporujme legální migraci, která umožní lidem pracovat, ale musí to odpovídat našim potřebám. Vnější hranici Evropy je třeba chránit a Evropa musí být schopná si vybírat.

Na sociální síti jste zveřejnil příspěvek, v němž jste nešetřil ani kritikou vládní komunikace. Psal jste například o tom, že jste jako vláda uzavřeli „upocené dohody“. Které to jsou?

Sebekritika je namístě. Politik by neměl žít ve skleněném akváriu. Tato vláda udělala řadu věcí velmi dobře, ale neuměla je prodat, jako například zvládnutí energetické a migrační krize.

Když se podíváme na konsolidační balíček, tak jsme se jako celá pětikoalice při jeho představování tvářili nešťastně. Všichni jsme dodávali, že kdybychom to dělali jen my, v našich stranických buňkách, bylo by to mnohem lepší. A tohle přece lidé nechtějí. Od vlády radši uslyší, že nepřišla s upoceným kompromisem, ale s dobrým řešením.

Pokud v koalici o něčem týdny debatujeme, máme být přesvědčeni o tom, že to řešení je správné, a tomu musí odpovídat komunikace.

Prověří soudržnost koalice požadavek na co nejrychlejší přijetí eura, o němž mluvil v novoročním projevu prezident Petr Pavel?

Je to závazek vlády, který jsme tvrdě vybojovávali, a programové prohlášení vlády chceme naplnit. Za STAN si myslíme, že přijmout euro je správné, a myslí si to i pan prezident. Máme v této debatě silného politického spojence, což je naše výhoda.

Vláda by měla říkat lidem, že euro je pro ně výhodné. Že to bude mít protiinflační efekt, že se zlevní hypotéky, že jim to usnadní cestování, že se staneme zemí, která bude rozhodovat o ekonomickém vývoji jako celku.

Nejvíc mě mrzí, že se tomu jako vláda sveřepě bráníme. Otvírat toto téma je správné, na tom se koalice nerozpadne. Maximálně se ukáže, že ve vládě máme rozdílné názory, a jednotlivé politické síly se jasně definují. Dá to občanům možnost volby. My se k euru hlásíme.