Rakušan: Řez poštou byl nutný, i když body nenese

Neměl jste za rok a půl ve funkci ministra momenty, kdy jste chtěl odstoupit z funkce?

Ne, tohle v povaze nemám, já ty mise beru vždycky dlouhodoběji. Měl jsem to tak v Kolíně na radnici, kde byla téměř desetiletá, a mám to i tady. Nejrůznější tlaky ustát umím, mnohokrát možná k překvapení mých politických soupeřů. Samozřejmě jsem doufal, že některé věci třeba půjdou rychleji, nemohli jsme počítat se vším, co rok přinese – ukrajinskou i migrační krizi. Nebyl ale žádný důvod se na to vykašlat.

Ptám se proto, že kritici a opozice vám vytýkají, že jste slabý ministr.

Nevím, v čem bych měl být slabý. Byl jsem loni odpovědný za migrační krizi, byl jsem osobností roku Rekonstrukce státu za prosazení zákona 106 o svobodném přístupu k informacím, který ukládá, že musí zveřejňovat své informace i polostátní firmy, což dosud nebylo. Rozjeli jsme elektronickou eDokladovku, máme rozpracovanou novou krizovou legislativu. Přicházím s novou volební legislativou a pustil jsem se odvážně jako první ministr do restrukturalizace pošty. Přináším silná témata, která moji předchůdci nepřinášeli a mnozí chtěli jenom přežít.

Starostové si stěžují, že jste s nimi rušení poboček pošty neprobrali dopředu a postavili jste je před hotovou věc. Přitom vedete hnutí Starostové a nezávislí…

Rušení pošt se týká konkrétně 113 starostů a primátorů v republice. Máme přes 2500 starostů, kterých se to nedotklo a jsou spokojeni, že v našem konceptu na venkově a v malých městech pošta zůstává jako dotyk státu. Starosty samozřejmě chápu, ale koncept, že dám starostům vybrat, kterých tři sta pošt se zruší, by nefungoval. Těch skutečně nespokojených starostů zůstává poměrně málo.

Řez na začátku byl nutný, se starosty komunikujeme. Projekt transformace bude komunikován a představen, logicky se budeme bavit o tom, jak nově nadefinovat službu pošta Partner. Nikdo přede mnou to neudělal, protože to rychlé politické body nepřinese. Věřím, že dlouhodobé ano.

Nemělo by se o tom mluvit lépe?

Komunikace neskončila. Budeme představovat transformační plán pošty, na kterém se pracuje. Je pět pracovních týmů, řídící transformační výbor… Tohle všechno běží a výstupy představeny budou.

Mezitím běží legislativní práce, jakým způsobem zachraňovat anebo pracovat se státními podniky. Chápu, že začátek byl otřes, s tímto otřesem se muselo počítat, ale rušení poboček má komunikovat pošta, protože pošta vybírá pobočky ke zrušení, ne ministr vnitra. Téměř se všemi starosty a primátory se také sešli.

Ale je to i politické rozhodnutí.

Politické rozhodnutí, za kterým si stojím. Mohli jsme nechat Českou poštu jít do insolvence, mohli jsme ji nechat se čtyřmiliardovou ztrátou, jako to dělali naši předchůdci dlouhá léta. Neobviňuji jenom poslední vládu.

A pokud někdo poslouchal opoziční projevy ve Sněmovně, tak viděl, že se k tomu ti politici sami přiznali. Vymlouvali se na to, že byli slabou koaliční vládou a že ČSSD měla pod sebou ministerstvo vnitra, jako by s tím premiér nemohl nic dělat. Cituji bývalého premiéra Babiše, který řekl: „Stará Česká pošta je mrtvá, musíme rušit pobočky, aby přežila.“

Takže oni o tom mluvili, my jsme to udělali.

Bude pošta v budoucnu nabízet i nějaké nové služby?

Určitě mnoho, a to je základ transformace. Není to rušení poboček, ale záchranná brzda, za kterou jsme zatáhli. Pošta bude nabízet služby typu žádosti o nejrůznější sociální dávky. Nebo třeba i vyřízení zdravotního pojištění přímo na poště a například produkty, které umožní nejezdit do velkého města na úřad práce a vyjednat si podporu v nezaměstnanosti nebo zaregistrování se v registru nezaměstnaných právě z pošty.

Plánujeme poštu jako místo, které umožní i v regionech, které jsou odlehlejší, nějakou koexistenci, komunikaci se státem.

Drtivou většinu služeb pošty lze dnes vyřídit u soukromých firem. Nechystáte se nakonec celou poštu prodat a zrušit?

Ne. To je právě ta přidaná hodnota, že necháváme 2900 poboček. Je to služba dostupná v regionech, i tam, kde jiné služby, ať už komerčního, anebo státního charakteru, dostupné nejsou. Služby ve slabších regionech chceme zachovat. A to proto, že jsou nadefinované a objednané státem, ne proto, že to vychází z tradice, ale protože je stát potřebuje. Nikdy výdělečné nebudou.

Ale vedle toho je model logistických služeb, balíkových služeb a tady můžeme mít formu akciové společnosti, která je pravděpodobná a určitě v první fázi stoprocentně vlastněná státem. Nikdo neříká, že do toho časem nevstoupí, jako je to v německé poště, nějaký strategický partner. Ale i v tomto konceptu by si pošta měla uchovat většinu.

Nad pracovníky České pošty visí hrozba dalšího hromadného propouštění. Druhá vlna má přijít k 1. srpnu. Proč?

Je jasné, že služby České pošty se musí optimalizovat, a kdo říká, že jsme začali pozdě, ať se podívá na to, kolik manažerských pozic v loňském roce už bylo zrušeno. Pokud se ruší pobočky, tak z toho logicky vyplývá, že se ruší i nějaké pracovní pozice. Pošta měla stále stejný počet poboček, ale už v předchozích osmi letech masivně propouštěla zaměstnance. Vedlo to k tomu, že zaměstnanci byli více vytíženi a platy jim nerostly. My chceme udržitelný počet zaměstnanců. Česká republika je v počtu zaměstnanců v poštovnictví na prvním místě v Evropské unii. Na deset tisíc obyvatel máme kolem padesáti lidí zaměstnaných v poštovnictví. V Estonsku je to kolem jedenácti a ostatní státy se pohybují kolem dvaceti.

Co s těmito zaměstnanci bude?

Už v téhle chvíli je to nahlášeno úřadu práce a tito lidé jsou aktivně nabízeni jiným státním institucím – například na úřady práce, kde se masivně nedostává pracovních sil. Jsou připraveny rekvalifikace a budou nabízeni i komerčním logistickým firmám, které mají zájem o lidi se zkušeností s touto profesí. Troufám si říct, že reálně bez péče a rekvalifikace nebo nabídky jiného zaměstnání zůstane opravdu velmi malý počet lidí.

Jakých státních subjektů se ještě tento možný převod zaměstnanců dotkne? Zmiňuje se i Vězeňská služba…

Chci k tomu poznamenat, že tady vznikají takové komické hlášky z toho, že lidé z České pošty půjdou dělat bachaře a podobně. To samozřejmě není pravda. Policie, Hasičský záchranný sbor, Vězeňská služba mají institut civilních zaměstnanců. To jsou úředníci, kteří pracují na tom, aby tyto instituce fungovaly. A samozřejmě i policie se potýká s nedostatkem personálních kapacit a umím si představit, že na úřední pozice – nikoli do služebního poměru a do funkce policistů – to využijí i tyto zmiňované instituce.

Je to v souladu se zeštíhlováním státu a úbytkem úředníků?

Je, protože v téhle chvíli je řada neobsazených tabulkových pozic, které reálně ve výkonu některých státních agend chybí. Agenda je obrovská, úkoly se přenášejí a některé lidi je potřeba na uvolněné pozice najmout. Chceme se bavit o tom, kolik a jaká tabulková místa jsou u občanských zaměstnanců reálně potřeba, abychom ty, kteří na policii pracují, zvládli dobře ohodnotit.

Budete propouštět i ve vrcholném managementu České pošty?

Určitě i celý top management projde restrukturalizací. Pokud tady vzniknou dva podniky, tak současný management jako takový nemá nic jistého. Potom jsou tady dvě instituce, které si manažerské struktury zakládají nově. A ty musí být štíhlejší.

V posledních měsících se množí kritika na kroky vlády, hlavně v ekonomické oblasti. Chápete tyto hlasy ve společnosti?

Chápu obavy. Situace nikdy nebyla tak složitá, jako je nyní. Máme za sebou několik vleklých krizí – covidovou i migrační dvojího druhu. Vývoj veřejných financí jednoduchý nebyl. Také vnímám, jaké strašení se tady objevovalo – jenom už se k němu nikdo nehlásí – ve vztahu k ukrajinské krizi.

Burcování, že nebudou místa ve školách, zkrachuje zdravotní systém, rozšíří se nakažlivé choroby, prudce stoupne kriminalita… Nic z toho se nenaplnilo. Bylo to buzení strachu ve společnosti. Stejně tak jako články jednoho pána, který pořádá demonstrace: nebude plyn, zkrachují velké firmy.

Ve skutečnosti jsou zásobníky plnější, než kdy byly, energie a jejich ceny klesly pod zastropovanou hodnotu. Fatální dopady nepřišly. Je nás ve vládě pět stran a občas trvá déle, než se dohodneme, občas se nějaká informace bohužel dostane ven dříve, než bychom ji měli prodiskutovanou. Ale ke konsenzu vždycky dospějeme.

Co říkáte na výraz asociální vláda, kterými vás častuje opozice i nespokojení lidé?

Jako Starostové a nezávislí dbáme na to, aby tady byl minimální dopad na nejslabší. Aby zátěž všech opatření, která jsou nutná, byla rozložena rovnoměrně. Aby stát žil, vyplácel důchody i za dvacet let.

Nemám pocit, že by se vláda nějaké skupiny obyvatel citelně dotkla. Část ekonomů z pravé části spektra nám naopak vyčítá, že jsme v některých věcech málo rázní. Ale to jsme právě proto, aby sociální smír ve společnosti zůstal zachován. K žádným sociálním otřesům ve společnosti nedochází.

V čerstvém průzkumu Kantaru by STAN získal jen 5,5 procenta. O čem to svědčí?

V nejnovějším průzkumu Medianu má STAN osm procent. To znamená, že se reálně, i podle našich čísel, pohybuje okolo sedmi procent. Dlouhodobě to určitě není na šampaňské. Jsme součástí vlády, která má těžký úkol a je napadána. Mnohokrát se objevuje i moje jméno. Hnutí ale z politické mapy rozhodně nezmizelo. Chystané projekty, které máme – ať už je to projekt evropských voleb, nebo obhajoba mandátu v krajských volbách –, naopak ukážou, že STAN sílu má a má potenciál dalšího růstu. Měřený potenciál se pohybuje okolo 15 procent.

Do vedení školství za vás nastupuje už třetí ministr. Ve světle toho nemusí STAN z personálního hlediska působit důvěryhodně. Jak na to pohlížíte?

Já si to úplně nemyslím. Pamatuji strany a hnutí, které měly mnohem více výměn ve vládě. Co se týče Vladimíra Balaše, ten od ledna podle svých slov uvažoval, zda mu zdravotní stav umožní ve funkci pokračovat, nebo ne. Naopak zcela lidsky považuji nelpění na funkci za pozitivní signál.

Vladimír Balaš může prezentovat výsledky, které má málokterý ministr. Uvedl do škol ukrajinské děti bez větších otřesů. Po mnoha řečech protlačil Sněmovnou, že učitelé budou mít garantováno 130 procent průměrné mzdy. Jeho misi bez okázalosti a velkých gest, ale pracovitou a výkonnou, považuji za úspěšnou. Za tuhle výměnu se nestydím.

Neukazuje plánovaný přesun ministra Mikuláše Beka na školství, že je hnutí v personální nouzi?

Rozhodně to není personální nouze, naopak. Pokud předsednictvo navrhlo Mikuláše Beka, tak to má naprosto logické zdůvodnění. Chápe rozsah vládní agendy a vidí nejrůznější možnosti evropského financování, které mají obrovský potenciál pro rozvoj českého školství. STAN osobnosti má. Pokud se podívám na ministra průmyslu Jozefa Síkelu, tak ten svoji práci prodává skvěle, Mikuláš Bek svoji práci zvládá a Martin Dvořák, navržený na post ministra pro evropské záležitosti, je člověk, který má dlouhou diplomatickou a také politickou zkušenost. Žádná personální nouze.

V Česku přibývá vražd, zvýšila se i majetková kriminalita. Co se s tím dá dělat?

Uklidnil bych v jedné věci. Stále se nám míra kriminality nedostala v celkových číslech na předcovidový rok 2019. Kriminální struktura v době covidu se výrazně změnila a přesunula do kyberprostoru. Na to jsme systémově zareagovali, když posilujeme kybernetickou složku.

Co se vražd týče, tak je tu těžké mít nějakou zásadní prevenci. Většinou se jedná o rodinné tragédie, kde je pachatel velmi brzy dopaden, často je to doprovázeno jako vražda a sebevražda v rodinách a podobně.

V té chvíli je potřeba si přiznat, že i atmosféra předchozích krizí, které jsme si zažili, nepřispívá ke vnitřnímu klidu lidí. Tady se ukazuje, že ve chvíli, kdy se společnost stabilizuje a je větší obecný klid ve společnosti, tak i tato čísla začnou klesat. Pokud se podíváme na objasněnost vražd, tak je obrovská. I za poslední měsíce je velmi nadprůměrná, protože jsou to vraždy toho typu, kdy pachatel je známý.

Počty policistů jsou nejnižší od roku 2015 a odchody rekordní. Ale skutečně jsou stavy tak neúnosně nízké? Například Národní ekonomická rada vlády poukazuje na to, že Česko má oproti průměru Evropské unie vyšší počet policistů. U nás je jich na sto tisíc obyvatel 376, zatímco v EU 332.

Policie by měla mít nad čtyřicet tisíc policistů. Nepřipouštím debaty, které se objevují od nějakých poradců, že už tak je počet policistů vysoký. To je laciná „analýza“, protože analýza vždycky musí vycházet z toho, že se primárně porovnají agendy, které jsou v Česku zákonem určeny, a jak to vypadá v zahraničí. To znamená, že porovnání Česko a Dánsko a počet policistů na hlavu prostě pokulhává. Policie u nás řeší i agendy, které v jiných zemích spadají pod jiné složky.

Co se týče odchodů, tak policisté, kteří se narodili v 70. letech a nastoupili k policii v 90. letech, se dostávají do období, kdy už pro ně výsluhy začínají být zajímavé. Musíme zvýšit podíly složek služebního příjmu, které nemají vliv na výši výsluhových nároků. Nejrůznější typy stabilizace té silné střední generace, to je jedna cesta. Potom náborová kampaň, na čemž pracuje policie velmi intenzivně, a zaplaťpánbůh i v těžké konkurenci armády, Vězeňské i Celní službě se ty nábory daří. Pokud udržíme mírný nárůst výše policejních platů, tak věřím tomu, že se trend povede otočit.

Přišlo jaro a počty zachycených ilegálních migrantů začínají stoupat. Co budete dělat, aby nenastala situace jako loni na podzim?

Zamířil jsem na velkou cestu do Afriky, protože je to region, který nesmíme nechat Rusku a Číně, a moje mise má dva pohledy. Jeden je ten, že tam jedeme s humanitární misí, vezeme tam lékaře. Druhý je právě ten, že budu mít jednání na prezidentských a premiérských úrovních se zeměmi, kde je potřeba jednat o migraci. Vezeme i početnou podnikatelskou delegaci.

Česko bezprostředně neovlivní globální trend, pokud se migrační vlna zvedne. Ale i my jako ministerstvo vnitra i já osobně jsme udělali některé věci, které se ukazují, že částečně mohly zafungovat. Spolupracujeme mnohem lépe se slovenskou stranou, kde stále probíhají namátkové kontroly policistů Česka a Slovenska, takže tolik lidí se k nám nedostává.

Čísla určitě během roku porostou, ale už to, že za první třetinu roku máme pokles o 22 procent, je pozitivní. K minulé neděli bylo od začátku roku evidováno 322 osob při tranzitní nelegální migraci. Když se podíváme na migrační vrchol ze září loňského roku, tak to byla čísla, která jsme měli v podstatě každý den.