Rakušan: Chci proti Babišovi silného vyzyvatele

Kdyby se povedlo najít člověka, který by uměl reprezentovat všechny vládní strany, byla by to ideální konstelace.

Určitě to zkusíme. Minimálně se o tom zkusíme bavit. Nemyslím si, že STAN má ambici přijít s vlastním člověkem, kterého by chtěl nominovat na Hrad. Chceme být ale aktivní a bavit se o jménech a vyzyvateli…

Je třeba si říct, že to bude člověk, který tady bude kandidovat proti Babišovi.

Chvilku se o vás spekuluje, vylítnete nahoru po volbách, lidé říkají, že byste mohl být prezidentem. Najednou jste třetí v nějakém průzkumu a napadne vás: Neměl bych to zkusit? Ale pak si sednete doma na gauč vedle dětí a manželky a řeknete si: Neblbni, chlapče, je ti 43, máš rodinu a ve vysoké politice jsi čtyři roky. A jestli jsi obdivoval Václava Havla, což jsem vždycky obdivoval, tak to byl člověk s životním příběhem, který už tam přišel jako hotový.

Já mám pocit, že se mám ještě co učit, jak v politice, tak i v životě.

Třeba bych se do druhého kola dostal, ale neznamená moje účast ve druhém kole, že téměř jistě vyhraje druhý kandidát? Takže, vyzývám a žádám všechny, kteří chtějí kandidovat a avizují to dopředu, aby prošli velkou mírou racionální úvahy, jestli je silnější jejich ambice, adrenalin při sledování volebních výsledků, anebo výsledek jako takový.

Ještě ho říkat nebudu. Ale chci mít u kandidáta fakt pocit, že vyhraje, že volím vítěze. Někoho, kdo zvládne kampaň od kontaktní až po poslední debatu, kdo bude mít vítězný drajv.

Pětikoalice možná k překvapení mnohých zatím drží pohromadě velmi pevně. Jsme na začátku a neprošli jsme žádnými zásadními zkouškami.

Zveřejnění té analýzy, kterou měli novináři dříve než my, atmosféru krátkodobě zhoršilo. Teď, když jsme společně ve vládě a pracujeme, tak pracovní každodennost zase koalici utužila. Vztahy se zlepšily.

Moje vztahy s Ivanem Bartošem teď nejsou ničím zatížené. Umíme spolu mluvit a je to lepší než třeba před dvěma měsíci.

Rozkoukání je hektické. Vláda obecně a ministerstvo vnitra nemají žádný nárok na jakékoli hájení. V pátek jsme nastoupili a v pondělí jsem vedl Ústřední krizový štáb, který se zabývá řízením covidu. Zcela upřímně říkám, že rozpětí vnitra od pošty k tajné službě je tak široké, že jsem za těch 14 dnů ještě nestačil mluvit ani se všemi relevantními lidmi z jednotlivých oblastí.

Stalo, máme pravidelné úterní porady vedení. S šéfem Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) Markem Šimandlem, s policejním prezidentem i s generálem Vladimírem Vlčkem z hasičského záchranného sboru jsem měl speciální schůzky. S ředitelem České pošty (Romanem Knapem, pozn. red.) jsem byl na výjezdu na poště, kde jsme měli možnost hovořit.

Zatím jsme žádné personální rozhodnutí v žádné z jiných organizací neudělali. Myslím si, že dozorčí rada České pošty asi dlouhodobě ve stejné sestavě nezůstane. Teď je tam Asociace krajů ČR, je tam Svaz měst a obcí, my chceme i Sdružení místních samospráv. Pošta jako taková bude vyžadovat nějaký zásah.

Činnost Ústředního krizového štábu, aby to byla instituce, kde se v krizích rozhoduje. Potom je to příprava komplexnější krizové legislativy, revize krizových plánů pro nejrůznější oblasti. Zmíním oblast blackoutu, energetické nedostatečnosti. Nechci nikoho strašit, ale odborníci říkají, že není otázkou, jestli blackout přijde, ale kdy přijde a jak dlouhodobý bude. Máme ambici mít toto legislativně ošetřeno a plány pro všechny úrovně řízení. Chci, aby pro všechny typy krizí – ať je to pandemická krize, energetická a další – měli starostové plány, co udělat, koho aktivovat, jaké struktury zajistit. Ozývá se mi i generál Pavel, který říkal, že na této věci individuálně pracuje. Jakékoli know-how uvítám, je možné spolupracovat.

Je to paní Columbová. Hodně se o ní mluví, tři roky jsem o ní slyšel v bezpečnostním výboru, ale nikdy jsem ji neviděl. Poslední rok ministr vnitra Jan Hamáček i policejní prezident Švejdar říkali, že nechtějí tak důležitý krok zatížit předvolební atmosférou.

Musíme si uvědomit, že kriminalita se mění, výrazně se přesouvá do kybernetického prostoru. Úkolem reformy bude mít specializované pracoviště. Bude to vyžadovat investice do techniky. Otázka je, co udělat se sekcí terorismu, jestli zůstane pod NCOZ, nebo to bude oddělený útvar.

Ano, umím si představit, že NCOZ by se mohl soustředěněji věnovat hospodářské kriminalitě a specifickému typu organizovaného zločinu, který tady je. Ale chtěl bych, abychom tady nevytvářeli konfliktní prostředí mezi někým, kdo u úřednického stolu připraví reformu, a těmi, kteří útvar vedou. Musí se to sejít. Můj úkol je moderovat diskusi a přijít do pololetí na bezpečnostní výbor do parlamentu s něčím, co představím.

Analytická pracoviště, jak pracovat s daty, kdo k nim má mít přístup, aby nemohla být zneužívána. Velkým systémovým problémem policie je únik informací ze spisů.

Líbilo by se mi, kdyby Česká pošta byla místem dotyku s moderní, zdigitalizovanou státní správou i pro lidi, kteří nemají digitální kompetence a sami nebudou umět stát ovládat z mobilu nebo počítače. Aby se dostávali k možnosti různých checkpointů a podobně. To je pro mě mnohem důležitější, než aby prodávala komerční produkty typu losů. Pokud by se povedlo, aby Česká pošta byla místem setkávání se státní elektronizovanou správou i v odlehlejších částech země, tak to bude úžasné. Spíš, než že by měly poštu opouštět dámy na přepážkách a listovní doručovatelé, vidím personální rezervy ve středním managementu.

Určitě je to krizová legislativa, kde chceme komplexní revizi. A jedna důležitá legislativa, která se netýká jenom vnitra, je vytvoření legislativního rámce pro pozici národního bezpečnostního poradce. Poprosil jsem i premiéra, abychom na tom pracovali rychle. Superrychlé by bylo, kdyby tato funkce byla vytvořena k 1. červenci, ale myslím si, že to se nepovede. Byl bych však rád, kdybychom to měli do konce roku připravené a prošlo to hladce legislativním procesem, abychom od příštího roku tuhle pozici na úrovni vlády měli.

Měl by koordinovat třeba i činnost tajných služeb. Nutit vládu, aby službám dávala reálné zadání a věnovala se jejich práci. Služby u nás pracují dobře a možná se někdy s informacemi od nich pro strategické rozhodování státu pracuje až nešťastně málo.

To rozhodnutí se na vládě ještě oficiálně neprobíralo, ale odpověď premiéra Fialy byla, a on to jistě dodrží, že věc začneme řešit hned poté, co vláda bude kompletní, což se stalo tento týden. Myslím si, že řešení této záležitosti je otázka týdnů.

Názor jsem nezměnil a říkal jsem ho vždy stejně: Myslím si, že ano.

Mám ji jen ze zákona jako ministr vnitra. Nikdy jsem neměl žádnou takovou funkci, kde bych o ni musel žádat, a teď ze zákona nemusím. Vím, že to zní alibisticky, ale předtím jsem dělal učitele a starostu a nemusel to řešit.

Také jsem o tom uvažoval, že bych si o ni nechal požádat, protože je docela dobré, když člověk nespoléhá jen na zákon a prokáže, že za ním není nic špatného.

Zcela otevřeně jsem mu řekl, že jsem byl velmi nespokojen s tím tweetem, který se objevil (o hrozbě odchodu deseti tisíc dosud neočkovaných lidí od policie, pozn. red.). On mi sice vysvětloval, že to myslel jinak, že interpretace nebyla přesná.

Hovořil jsem o tom, že to vzbudilo nedobré reakce a my jsme byli nuceni reagovat a otočilo se to proti nám. Místo toho, abychom dělali pozitivní kampaň pro policisty, aby se nechali naočkovat, tak jsme se dostali do situace, že tady policejní prezident řekne větu, že jich mnoho odejde.

Další věc, kterou jsem tam zmínil jako nějakou věcnou výhradu, byla: Tři roky tady mluvíte o reformě, kterou nikdy nikdo neviděl, tohle už se mělo pohnout dál.

Policejnímu prezidentovi jsem na jeho přímou otázku řekl, že moje představa o tom, jak bude výkonný a na co bude dávat důraz policejní prezident, je prostě jiná. Ale rozhodně odmítám a skutečně jsem na té schůzce neřekl, protože bych si to nikdy nedovolil jako člověk, který v té funkci nebyl: Vy odejdete, my vás vyměníme, my vás odvoláme.

Naopak jsem mu řekl, a to doufám potvrdí i policejní prezident, že jeho osobní rozhodnutí od něj budu chtít slyšet, až se vrátí do práce 3. ledna.

Z mé pozice, a teď hovořím za sebe a nechci hovořit za celou vládu, si skutečně myslím, že funkce policejního prezidenta tak, jak bych si její výkon představoval, se dá vykonávat lepším způsobem.

Fakt bych nechtěl princip, že si někdo přivede policejního prezidenta, že ten je Babišův, ten je Hamáčkův. Chci podle zákona výběr policejního prezidenta. Chci projít standardním procesem. Hlavně, aby ten člověk měl v policii respekt a lidé měli pocit, že policii v dobrém slova smyslu velí. Protože pro policii a stabilitu v ní je to nesmírně důležité. Mimochodem, třeba hasiči teď takového šéfa mají (Vladimíra Vlčka, pozn. red.).

O panu Švejdarovi jsem měl bezvadné informace jako o krajském policejním řediteli. Že je poctivý chlap a poctivý policista. To každopádně ano. Ale toto přece nejsou jediné kompetence, co má mít policejní prezident.

Ne. Takhle jsem se neptal. Dohodli jsme se, že se uvidíme 3. ledna a tam si řekneme, jak to bude dál.

Jak už jsem uvedl, určitě jsem neřekl: Podejte si rezignaci. Ale určitě jsem svůj subjektivní soud vyslovil, že bych měl třeba trochu jinou představu o výkonu funkce policejního prezidenta.

Názor vlády ještě jasný není. Ministr Válek nám oficiálně řekl, že do poloviny února chce představit a mít hotový návrh vyhlášky týkající se očkování.

Mám aktuální čísla a chtěl bych naopak policii pochválit, protože očkovaných příslušníků Policie ČR je teď víc než 34 tisíc, což je 85 procent lidí ve služebním poměru. Cca 15 tisíc z nich je očkováno třetí, posilující dávkou. Takže si myslím, že teď se atmosféra v policii přece jen trochu posunula k tomu, že se naočkovat nechají. My ale nevidíme těch 34 tisíc lidí, kteří se naočkovat nechali, a spíš slyšíme tu hlučnější, výraznou menšinu, která se naočkovat nenechala.

Připravujeme dotazník, kterým chceme zjistit, proč a z jakých důvodů se nenechali naočkovat. Ale finálně si myslím, i po zkušenostech ze zahraničí, že příslušníci, lidé v první linii, kteří zachraňují životy, sami se dostávají do kontaktu s obrovským množstvím lidí a chrání sami sebe, svoje rodiny, příbuzné i ty ostatní ve chvíli, kdy naočkovaní jsou.

Samozřejmě se toho člověk vždycky bojí, vždy je to nepříjemné rozhodnutí, ale nějaké finální rozhodnutí v určitý moment udělat musíte.

Myslím si, že pro nás všechny napříč společností, profesemi, nevyjímaje bezpečnostní sbory, je nutné věnovat se osvětě a čelit dezinformacím. Ani prostředí u bezpečnostních sborů není proti nim imunní.

Strategická komunikace vlády ve vztahu k dezinformacím je další věc, kterou považuji za důležitou. Už teď na vnitru jsem rozjel, pracujeme tady na vzniku ad hoc skupiny „dezinformace covid“, kde by měli být analytici od nás, kteří jsou mimochodem výborní, dále analytici z obrany a případně dalších ministerstev, a také by tam měli být profesionální komunikátoři, kteří budou schopní vytvářet i kampaně, které se pak budou vypouštět do veřejného prostoru jako jakýsi typ protiútoku proti dezinformacím.

Třeba současná nejnebezpečnější dezinformace a jednoduše používaná ve vztahu k mutaci omikron je tato: Tak se podívejte, vždyť to očkování nepomáhá, vždyť to obejde dvě dávky, a vy do sebe furt necháváte něco bodat. A ta odpověď založená na odborných číslech a datech je: Kdybyste neměli ty dvě dávky, tak spousta z vás umře.

Vím o jednom, které se týká doby, kdy jsem ještě dělal starostu Kolína. Jde v něm o to, že oni tvrdí, že máme mít interní právní oddělení, a my máme externí právníky, za které město Kolín rozhodnutím městské rady utrácí dva miliony korun ročně.

Když jsem nastoupil na radnici v roce 2010, tak moji předchůdci mi tam nechali právní služby v hodnotě deset milionů korun ročně. My jsme je snížili pod dva miliony ročně. Tohle považuji za svůj úspěch, a nikoli neúspěch. A tuhle věc rád vysvětlím na policii. To, že tady někdo zatěžuje policii trestními oznámeními, protože ideově nesouhlasí se mnou ve věci vakcinace, je taková móda. Já se toho fakt nebojím.