Článek
Právu o tom vyprávěl pan Miroslav, který má s manželkou v příbuzenské pěstounské péči osmiletou vnučku. Její matka je závislá na drogách a už několik let se zbytkem rodiny vůbec nekomunikuje, není ani známo, kde se nachází.
Problém ale je, že některé instituce, například školy, nemocnice, ale týká se to i mimoškolních aktivit, často vyžadují písemný souhlas zákonného zástupce, tedy biologického rodiče. Řešit to lze soudně, ale to je běh na dlouhou trať.
Dítě dál ovlivňuje matka narkomanka
„Vnučka navštěvuje několik kroužků, gymnastiku a hip-hopový tanec. Vždy jsme vše škole podepsali a zaplatili, ale nedávno přišla paní učitelka s tím, že vlastně na to nemáme právo, a začala se v tom vrtat. Podepsat to může jen zákonný zástupce, tedy rodič. Rovnou nám řekli, že například na soustředění nám ji bez podpisu rodiče nevezmou,“ řekl Právu Miroslav. Pěstouni zákonnými zástupci nejsou, ze zákona mají rozhodovat jen o „běžných věcech“ dítěte.
Ale právě vymezení a interpretace pojmu „běžné věci“ zhusta závisí na benevolenci úřadů či institucí.
Potíže jsou i s žádostí o odklad školní docházky. Někteří pěstouni, zejména ti přechodní, mohou mít bez souhlasu zákonného zástupce i těžkosti s registrací u pediatra. Jak zjistil pan Miroslav, bez souhlasu biologického rodiče nelze ani dítě pojistit před cestou do zahraničí.
Školy i pojišťovny se kryjí pro případ, kdyby se na dovolené, soustředění nebo na škole v přírodě například stalo neštěstí. Některým institucím ale podpis pěstounů stačí. Jenže v Miroslavově případě biologičtí rodiče jeho vnučky nejsou k dohledání.
Pěstoun nechat dítě pojistit bez souhlasu rodičů nemůže, je ale ze zákona odpovědný za případnou škodu, kterou by napáchalo. „Matka naší vnučky je narkomanka, svoji dceru šest let neviděla. Je někde na ulici a netuším, kde bych ji měl hledat. Přesto má právo ovlivňovat její život,“ stěžoval si Miroslav.
Svou záležitost konzultoval s právním odborem ministerstva práce a sociálních věcí, které mu poradilo, ať se obrátí na soud. To ale udělat nechce. „Jsme starší lidé, chození k soudu nás velmi stresuje. Chtít rozhodnutí soudu k tomu, aby moje vnučka musela nosit rovnátka, být očkována nebo aby mohla jet na školu v přírodě, mi přijde hodně divné,“ řekl Miroslav.
„Nečekal jsem, že tím, že přihlásím vnučku na kroužek, porušuji zákon. Jestli budu muset shánět podpisy a chodit po soudech, raději alibisticky řeknu, že na kroužky nemáme peníze. Tohle jsem slyšel už i od jiných pěstounů,“ dodal.
Změna je možná
Miroslav se svým příběhem oslovil i předsedkyni sociálního výboru Sněmovny Radku Maxovou (ANO), ta se vyslovila pro změnu legislativy.
„Je pravda, že stát v těchto věcech nejen pěstounům, ale i dětem dost zásadně komplikuje život. Chceme se náhradní rodinnou péčí zabývat v prosinci na sociálním výboru a apelovat na ministerstvo práce, aby společně s ministerstvem spravedlnosti připravilo změnu novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí,“ řekla Maxová.
Novela byla přijata v roce 2013, podle Maxové sociální výbor už v minulém volebním období žádal analýzu jejího fungování. Podle první místopředsedkyně pirátů Olgy Richterové, která se ohroženými dětmi zabývá, největší potíž v praxi je, že každá instituce chápe jinak pojem běžných věcí, které mohou být provedeny bez souhlasu biologické rodiny. „Přitom by toto patrně bylo možné sjednotit i prováděcí vyhláškou,“ řekla.
„Celkově to je také věc edukace sociálky (OSPOD) a soudů – pěstouni často nevědí, že mohou u soudu rovnou žádat o rozšíření svých práv,“ dodala.
Soudy mohou též biologické rodiče zbavit rodičovských práv, je to ale proces na dlouhé lokty a zpravidla vyžaduje úplný nezájem rodičů o dítě po dobu několika let.
Ke konci loňského roku bylo v náhradní rodinné péči v Česku 19 tisíc dětí. Zhruba čtyřicet procent připadá na příbuzenskou pěstounskou péči.