Článek
Ve sporu, k němuž se schyluje, jistě nebude nouze o nařčení z kolaborace s nacisty a prolamování Benešových dekretů a na straně druhé o bránění ve spravedlivém procesu.
„Příprava žádostí jde do finále. Řád brzy podá výzvy na vracení majetku, o kterém je přesvědčen, že na něj má zákonný nárok,“ řekl v úterý Právu zástupce německého řádu Mikuláš Černý. Podle restitučního zákona vyprší termín podání 31. prosince.
Jedná se hlavně o lesy, ale i pole a nemovitosti
Řád se dlouhodobě se státem pře o obrovský majetek na severní Moravě a ve Slezsku – o hrady Bouzov a Sovinec, zámek Bruntál, lázně Karlova Studánka a 17 545 hektarů lesů a polí, což znamená desetinu výměry, kterou žádají všechny církve. To vše jim podle dokumentů, jež má Právo k dispozici, patřilo v roce 1937. „Jedná se hlavně o lesy, ale i pole a nemovitosti,“ uvedl Černý.
Jak řekl před nedávnem Právu sekretář řádu Robert Rác, nejsou jejich vyhlídky beznadějné, i když jim stát majetek zabral před rokem 1948 na základě Benešových dekretů.
Zákon o majetkovém narovnání vztahů s církvemi přitom přímo vylučuje, že by se měl vracet majetek zabraný podle dekretů. Řád má ale v ruce rozsudek Nejvyššího správního soudu, který 2. února 1948 rozhodl, že na německé rytíře se dekrety nevztahují.
„Máme nový dokument“
„Musíte vzít v potaz, že jde o obecný zákon a každý případ se bude posuzovat zvlášť. Také u restitucí fyzických osob jsou známy případy, kdy byly zneužity dekrety,“ řekl Právu Rác.
V zákoně o vyrovnání s církvemi se píše, že může dojít pouze k vrácení majetku zabaveného mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990. Zároveň ale následuje paragraf, který říká, že stát vydá zabavený majetek církvím, které utrpěly újmu v důsledku „odepření nebo neposkytnutí ochrany vlastnického práva nebo odmítnutí ukončení procesu rozhodování o majetkových nárocích před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci“.
Takový paragraf přesně kopíruje historii řádu německých rytířů, jehož pokračovatelem je německý řád (řád bratří a sester německého Domu Panny Marie v Jeruzalémě).
Ten přišel o majetky už před druhou světovou válkou, kdy mu jej zabavili nacisté a řád rozpustili. Po válce majetek přešel nejdříve pod státní správu a v roce 1946 byl na základě Benešových dekretů konfiskován. Řád se ale začal o majetek soudit. V roce 1948, ještě před 25. únorem, Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí, jimiž se majetek řádu převáděl do rukou státu, jako nezákonná a neodůvodněná.
Podle Ráce mají v ruce nový doklad, že tento rozsudek nabyl právní moci. „Právníci našli dokument, že rozsudek byl doručen v roce 1950 ministerstvu zemědělství. Dosud všichni tvrdili, že nebyl doručen, a tudíž se řádu dekrety dotýkají. To ale není absolutně pravda,“ dodal Rác.

O co žádá německý řád
Řád nemůže ale očekávat, že Státní pozemkový úřad jim majetek vydá hned ve správním řízení. Jasně to ukazuje příklad řádu maltézských rytířů – úřad už jenom z důvodů pochybností o možnosti konfiskace na základě dekretů nechce vydávat.
Proto se zřejmě bude muset německý řád o majetek soudit. A bude muset dokázat, že jejich předchůdci nekolaborovali s nacistickým Německem a že se jich dekrety netýkají.
Zákon počítá, že církve dostanou zpátky majetek v hodnotě 75 miliard korun, zhruba 30 tisíc hektarů půdy a 150 tisíc hektarů lesů. Za nevydaný majetek získají 59 miliard, které jim bude stát splácet 30 let. S inflací to může být až 96 miliard.
Kolaborovali, ale pykali i za atentát na Hitlera
Spor o majetek německého řádu a o důvodnost konfiskace se vede od konce druhé světové války. Role německých rytířů během nacismu není totiž černobílá.
Když se po roce 1945 začalo mluvit o tom, že stát řádu vrátí nacisty zabavený majetek, skupina národně socialistických poslanců – mezi nimi např. Milada Horáková – interpelovala vládu, ať to nedopustí. Poslanci připomněli, že před válkou „vedoucí činitelé a zaměstnanci řádu německých rytířů ve Slezsku vstoupili do řad Henleinova hnutí“.
Možnost vrácení obrovského majetku budila vášně i po roce 1989. Ministr kultury Pavel Dostál (ČSSD) odkazoval na historickou expertizu Jiřího Juroka, že „poslední předválečný velmistr řádu byl znám svým nekompromisním němectvím, schvaloval anšlus Rakouska a velkou slavnostní mší přivítal nacistická vojska po obsazení čs. pohraničí“.
Řád německých rytířů na svém webu „uznává určité zakolísání v postojích příslušníků německého řádu“, ale zároveň připomíná, že toto zakolísání bylo krvavě vykoupeno, protože řada členů řádu skončila v koncentračních táborech a několik řádových bratří připravovalo atentát na Adolfa Hitlera, za což byli popraveni.
V právní bitvě, která je čeká, se řád může opřít o znalecký posudek z roku 1993 vypracovaný právnickou kapacitou Viktorem Knappem, v němž stojí, „že konfiskace byla sice prohlášena, ale nikdy k ní pravomocně nedošlo“.
Ke stejnému názoru došel v roce 1993 i lidovecký ministr zemědělství Josef Lux a v dopise velmistrovi řádu Wielandovi píše, že vzhledem k tomu, že nebyla konfiskace pravomocná, „nemohlo vlastnické právo řádu přejít na čs. stát“.