Článek
Součástí argumentace připravené pro jednání u Ústavního soudu, kterou se podařilo Právu získat, jsou o něco podrobnější, nikoli vyčerpávající údaje, jak konečné sumy vznikly.
Vyplývá z ní, že soupis majetku ani vládní komise k dispozici neměla. A že stát pozemky oceňoval na základě tržních cen a často se tak přiblížil ceně stavebních parcel.
Podle autora argumentace ministra Petra Mlsny (nestraník za LIDEM) by vytvoření položkového seznamu pro účely ocenění bylo velmi pracné a nákladné. Tvůrci zákona se obávali „zatížení značnými chybami“.
Hodnota byla počítána podle tržních cen tak, aby představovala spravedlivou hodnotu majetku, který byl církvím protiprávně odebrán a se kterým nemohly nakládat a mít z něj užitky.
„Odhad počtu položek původního církevního majetku je zhruba 100 tisíc,“ uvádí se v dokumentu.
Komise složená ze zástupců všech 17 zúčastněných církví předložila pouze souhrnný seznam výměr původního církevního majetku s rozdělením na jednotlivé druhy pozemků.
Rozsah majetku určeného pro restituce byl určen na 261 tisíc hektarů. Lesů bylo 181 326 ha, zemědělské půdy 72 202 ha, vodních ploch 3611 ha, zastavěných ploch 600 ha a ostatních ploch 3894 ha. V tomto soupisu není majetek, který již nyní církve vlastní.
Kritici rozsahu tvrdí, že k první pozemkové reformě za první republiky bylo přihlášeno pouze 234 tisíc hektarů. Mlsna k tomu připomíná, že tato reforma se vztahovala jen na velkostatky nad 150 hektarů zemědělské půdy nebo nad 250 hektarů veškeré půdy.
Jak tedy dospěla vláda k dnešní hodnotě původního církevního majetku? „Hodnota byla počítána podle tržních cen tak, aby představovala spravedlivou hodnotu majetku, který byl církvím protiprávně odebrán a se kterým nemohly nakládat a mít z něj užitky,“ tvrdí Mlsna.
Zemědělská půda byla rozdělena na tři typy. U prvního, který přiléhá k zastavěné oblasti, se předpokládá rozšíření zástavby, proto se vycházelo z průměrné ceny stavebních parcel a obdobně se postupovalo u zahrad a sadů. Ceny zbytku obdělávané půdy se stanovily podle oficiálních cen zemědělské půdy. Zprůměrováním se došlo k ceně zemědělské půdy ve výši 444 827 korun za hektar, tedy 44,48 koruny za metr čtvereční.
Podle Mlsnova materiálu se řada pozemků, které kdysi byly mimo obce, již stala jejich součástí a je stavebními parcelami. „Původně zemědělské pozemky řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze-Ďáblicích byly změněny na stavební pozemky a dnes mají hodnotu desítek miliónů Kč. Aplikovat zde např. úřední ceny z roku 1991 by bylo zjevně nespravedlivé,“ uvádí Mlsna. Jak dodává, proto je průměrná cena zemědělské půdy vyšší než její běžně uváděné tržní ceny a také cena zahrad se blíží více cenám stavebních parcel.
U lesů se k ceně 277 800 Kč za hektar (27,78 koruny za metr) došlo tak, že se sečetla hodnota pozemků ve výši 31 200 Kč a u porostu bez holin 246 600 Kč za hektar. Vycházelo se ze Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství ke konci roku 2000.
Patrová budova za dvojnásobek
U vodních ploch Mlsna s odkazem na odborný odhad bez podrobností uvádí 200 tisíc Kč za hektar. Průměrná hodnota zastavěných ploch pak byla stanovena „na základě vyčíslení celkových výměr zastavěných ploch po krajích s jejich jednotkovým oceněním“ na 11 067 763 Kč za hektar. U ostatních ploch se počítalo s 300 tisíci korunami za hektar.
Odborný odhad již za Topolánkovy vlády stanovil pro přízemní stavby venkovského typu cenu
12 500 Kč za metr zastavěné plochy. U vícepodlažních domů, které byly převážně ve vlastnictví ženských řádů a nekatolických církví, to bylo 25 tisíc korun. „Takto stanovená cena zahrnuje i cenu movitých věcí umístěných v budovách,“ tvrdí Mlsna.
Touto cestou autoři zákona došli k sumě oceňující původní církevní majetek na 134,7 miliardy, což se po jednáních snížilo na výsledných 134 miliard. Od toho se odečetl majetek za 30 832 245 973 Kč ve správě dnešního Státního pozemkového úřadu a za 43 864 880 704 Kč, s nímž hospodařily Lesy ČR. V souhrnu má být tedy vydán majetek v celkové hodnotě 75 miliard. Zbytek je finanční náhrada ve výši 59 miliard korun, která za třicet let splácení může i s inflací vyjít na 96 miliard.
Kritici zákona tvrdí, že jeho autoři nevzali v potaz náhrady, které byly vyplaceny při revizi první pozemkové reformy z roku 1947. Mlsna to odmítá s tím, že se žádné náhrady tehdy nevyplatily, neboť z historických pramenů vyplývá, že byla státem uplatňována politika „zatlačování kapitalistických živlů na vesnici“.
Započítali ušlý zisk
K námitce, že by se měly od celkové sumy odečíst náklady, které stát vynaložil na činnost církví po roce 1948, si nechala parlamentní komise před lety udělat studii. Odborníci z Národohospodářské fakulty VŠE v ní spočítali, že to bylo 60,6 miliardy. Do protikladu postavili odhad výnosů z majetku, který byl církvím odejmut a kterého by mohly dosáhnout, kdyby na něm hospodařily: 141,4 miliardy.