Psycholog: Ohleduplnost s petardami je namístě nejen kvůli těm, co zažili útok na fakultě či bomby ve válce

První výročí ztráty blízké osoby bývá mnohdy psychicky náročné. Pro rodiny pozůstalých, ale i pro některé zraněné či nezraněné přeživší je to velmi zátěžové období. Je normální, že v té době prožíváme různé emoce – zlost, bolest nad ztrátou i naději, že postupně bude docházet ke zlepšení. To se může týkat psychické bolesti, obnovení pocitu bezpečí či dodání smyslu ztráty blízkého člověka.

Uzavírá se nám bolestivý rok, kterým jsme museli procházet bez milované osoby. V případě hromadných neštěstí navíc rodinám při výročí narušuje soukromé truchlení zvýšená pozornost médií a veřejnosti.

Některým lidem více vyhovuje výročí prožívat v soukromí rodiny či o samotě, někoho podpoří rozhovor na lince důvěry, někteří lidé jsou rádi, když mohou své blízké a jejich odkaz připomínat i ve veřejném prostoru. Lidem pomáhá citlivý přístup, někomu soukromé, někomu komunitní rituály. Pomáhá citlivé vyjádření uznání ztráty i soudržnosti.

Podle informací pracovníků Karlovy univerzity, kteří jsou v kontaktu s pozůstalými, je přáním blízkých a rodin, aby bylo respektováno jejich soukromí, připomínky události byly citlivé, skromné a bez politické účasti. To je zásadní.

Někteří lidé mají v souvislosti s výročím tragédie potřebu pomoci. Nadační fond Univerzity Karlovy zřídil tři podfondy, na které můžeme přispět na programy k posílení odolnosti studentů a učitelů univerzity či na podporu znevýhodněných studentů.

Záleží na načasování. Rodiny a komunity si výročí tragédií obvykle připomínají, byť mnohdy v soukromí a neveřejně. Roční připomínky proběhly i po neštěstí, které uvádíte, byť diskrétnější formou. První výročí bývá nejtěžší. Připomínka může zvyšovat ve společnosti empatii, citlivost i ochotu pomáhat druhým.

Ohledně vyšetřovací komise byly potřeby pozůstalých rozdílné. Mnoho rodin se samo vyjádřilo, že si její ustanovení nepřeje, pro jiné to bylo naopak velmi důležité. Souvisí to s rozdílnými potřebami dotčených a také s jejich rozdílným načasováním. Není na to jediná odpověď.

Je normální, že mnoho lidí potřebuje mít informace, chce je mít ověřeny a napomáhá to jejich vyrovnávání se se ztrátou. Důležité je však zachování důstojnosti, citlivého přístupu a diskrétnosti ve vztahu k rodinám ze strany členů vyšetřovací komise i médií.

Může za tím být neznalost, hloupý vtip, zlý úmysl. Nemám bližší informace o vinících a pozadí události, proto nemohu odhadovat jejich motivaci. V každém případě jde u takových incidentů o velmi zatěžující momenty pro pozůstalé, přeživší i další lidi, kteří byli útokem na filozofické fakultě přímo, nebo zprostředkovaně dotčeni.

To, že se podobné incidenty rychle řeší a nepodceňují se, nám ukazuje na fungování bezpečnostního systému a přispívá to v důsledku ke zlepšení pocitu bezpečí lidí. Důležitým předpokladem je ale také bdělost a vnímavost na straně občanů, kteří si možného rizika všimnou a nebojí se jej nahlásit. I když jde o planý poplach, z hlediska prevence je důležité takovou všímavost lidí ocenit.

Ano, velmi výrazně. Psychická odolnost a zdraví jsou klíčovým odkazem. Například Karlova univerzita založila půl roku po neštěstí Centrum resilience, které se zaměřuje na posílení jednotlivců i akademické komunity. Jde o komplexní přístup. Velký důraz je kladen právě na lidskou odolnost a její posilování a tím i na zvládání bezpečnostních výzev.

Prakticky to může spočívat ve zmírňování psychických dopadů události na jednotlivce a komunitu nebo v posílení služeb podpory psychického zdraví studujících. Další oblastí je vzdělávání, např. v kurzech první pomoci, psychosociální podpory či zvládání konfliktů. Mnoho škol i dalších institucí se zaměřilo na cvičení krizových situací, vzdělávání personálu, a začaly rozvíjet programy na podporu odolnosti a duševního zdraví.

V rámci resortu vnitra se teď klade důraz na krizovou připravenost občanů, všímavost a pozornost.

V reakci na neštěstí na filozofické fakultě vznikla kampaň „Zavolej mi pomoc“, jejímž cílem je zvýšit pozornost lidí k dění v bezprostředním okolí, podpořit jejich aktivní jednání v konfliktních situacích a rozptýlit pochybnosti o zavolání pomoci druhým. Nejen těm, kteří čelí násilí, ale zprostředkovat ji i lidem, kteří mají psychické problémy.

V souvislosti s letošními povodněmi vznikl koncept sdílené bezpečnosti a dobře se hodí i na násilné incidenty. Stojí na předpokladu, že občané nejsou jen pasivními příjemci pomoci, ale aktivními partnery při zajišťování společné bezpečnosti. Úkolem státu je občany naučit rozpoznávat rizika, reagovat na varování a zvládat mimořádné události.

Panika je často zveličovaný jev. Ohňostroje a jejich zvukový projev ale mohou zhoršovat pohodu a prožívání mnoha lidí. Ohleduplnost je určitě namístě. Netýká se to jen lidí, kteří zažili útok střelnou zbraní na filozofické fakultě či jinde, ale i těch, kteří zažili bombové útoky ve válce. Současně podporují omezení ohňostrojů a petard i lidé, kteří mají psy či jiná domácí zvířata, těch je také v naší zemi velké množství.

Spolupracujeme i s odborníky, kteří měli zkušenosti s řešením následků střelby ve školách či hromadných útoků v jiných zemích, třeba Německu, Dánsku, Izraeli nebo Belgii. Jejich vhled je pro naše kroky velmi přínosný.

Převážně jde o systémová a dílčí doporučení, ale i to, čemu se vyhnout a co se kolegům neosvědčilo. Jedním z doporučení je nedávat v médiích pozornost a prostor pachateli, neuvádět jeho jméno a příběh, snižovat tím riziko nápodoby.

Obecně je důležitá vnímavost a respekt ke zranitelným skupinám. Respekt k jejich různým způsobům vyrovnávání se se ztrátou i individuálním potřebám, které se pro různé lidi vynořují v různém čase. Zásadní je také podpora soudržnosti, aktivity dotčených skupin a komunit, dostupnost služeb pro podporu duševního zdraví a jejich destigmatizace, zapojení vhodných rituálů nebo třeba vznik center odolnosti.

Povaha události a její rozsah bohužel nevylučují, že se k některým lidem bezprostřední psychosociální pomoc nedostala hned.

V budově bylo v době útoku 750 lidí, další stovky byly v okolí. Kolem tisíce lidí volalo na tísňové linky. Mít ověřené informace o množství pohřešovaných vyžadovalo čas. Bohužel nebyl k dispozici jednotný komunikační systém a možnost sdílení evidencí lidí a lidé, kteří hledali blízké, museli objíždět nemocnice. Muselo to být pro ně extrémně náročné, je mi to líto.

Také mohl být problém v tom, že někteří pacienti nemohli být hned identifikováni. Myslím, že je to spíš o zlepšení přenosu informací a koordinace než o zlepšení postupů psychologů IZS nebo fakulty. Zkušenost těchto rodin pozůstalých je důležitá. Musíme je vyslechnout, respektovat a snažit se zlepšovat služby první psychické pomoci, krizové intervence a koordinace informací.

První psychická pomoc byla poskytována v evakuačním centru stovkám lidí bezprostředně po neštěstí. V prvních dvou měsících došlo k 6500 intervencím.