Článek
„Rád bych viděl, kdyby prezident pronesl projev k 28. říjnu,” uvedl Klaus, ale brzdil se v útočnosti: „Dneska je slavný den, kdy se nemá nikoho kritizovat, do nikoho šťouchat”.
Klaus také vyjádřil obavy z budoucího vývoje naší vlasti: „Mám strach, zda celé ty oslavy, které svou kvantitou a extenzitou překonaly všechna očekávání, jsou domýšlením úkolů dneška, nebo první adorace, kdy každý předvádí znalosti dějepisu. Já bych chtěl, kdyby se dnešní oslavy vzaly jako něco, co si klade vážné otázky. Máme pouze modré nebe, svítí pořád slunce? Je všechno v pořádku s usazením naší malé země v EU a v dnešním světě? My jsme, myslím, toto výročí v tomto směru nevyužili. Přemýšlejme šířeji o tom, jaké jsou hrozby, jaká jsou rizika dneška.”
Klaus si sám odpověděl: „Nebe nad námi bez mráčku není. Málo diskutujeme o Rakousku-Uhersku, všeobecné zešvejkování pohledu na Rakousko-Uhersko zplošťuje to, co dalo, že umožnilo emancipační proces.“
„Ta zkratka EU není přesná”
I když Klaus přiznal, že nechtěl útočit na EU, přesto to udělal: „Rakousko-Uhersko bylo učebnicí, historickou reálnou učebnicí experimentu vytvořit nesourodý mnohonárodnostní stát, kde spolu jednotlivé státy nehrají, a co z toho plyne pro nové mnohonárodní uskupení, které se nejen zrodilo, a dále a dále posiluje.“ Podle něj je tématem doby selhání a neudržitelnost EU.
Otevřeně řekl, že ve skutečnosti se EU stala unií nejsilnějších a zavtipkoval: „Už bychom měli Evropskou unii přejmenovat, ta zkratka EU není přesná. Měla by se přejmenovat na M+MU, tedy Merkelové + Macronova unie.” Podle něj zejména francouzský prezident Emmanuel Macron usiluje o zvýšení francouzského vlivu a minimalizaci vlivu malých zemí.
Zhodnocení Československa
Bývalý prezident také zhodnotil vznik a vývoj Československa. Hned v úvodu řekl: „Nás predeterminuje to, co nás předcházelo roku 1918, byly to období obrovské emancipace. Byl to předstupeň k poslední tečce, která nastala v roce 1918, kdy už oslabené Rakousko nemělo na to vzdorovat.”
Podle něj si to Masaryk uvědomoval: „Věděl, že zahraniční akce je důležitá, ale že to jádro byl dlouhodobý emancipační proces českého národa, že role jednoho člověka je nemalá.“ Masarykovi vytkl, že podle něj neměl podobně jako Václav Havel rád politické strany.
Ocenil ale Edvarda Beneše: „Vždycky hájím prezidenta Beneše. Musel rozhodovat v reálném čase, ve vteřině události. S odstupem pěti, deseti, padesáti let od akce je každý strašně moudrý, a tento luxus Beneš neměl. Možná přeceňoval zahraniční garance, nebyla ale jiná alternativa, než zkoušet spoléhat na Francii, Anglii, Malou dohodu. Přidal bych mu více plusových čárek než těch několik minusových, které se pořád opakují.”
Stát byl zranitelný, nebyl homogenní, měl velmi silné menšiny, které nehrály se státem. To ho oslabovalo, ale nebyla alternativa. A duopol se Slovenskem se ukázal jako nenosný.
Dodal, že si první republiku idealizujeme. „Idealizace první republiky byla trochu důsledkem toho, co bylo po ní. Kdo prožil druhou světovou válku a prožil komunismus, si idealizoval první republiku, kdy šly věci zdánlivě nahoru, i když měla velké problémy,“ řekl Klaus.
Klaus zmínil i slabiny Československa: „Stát byl zranitelný, nebyl homogenní, měl velmi silné menšiny, které nehrály se státem. To ho oslabovalo, ale nebyla alternativa. A duopol se Slovenskem se ukázal jako nenosný. Celých sto let ten stát Čechů a Slováků nepřežil.“ Ocenil nakonec i rozdělení země, u kterého sám v devadesátých letech byl: „Máme obrovskou výhodu velké homogenity, stejnorodosti ČR.“
Věnoval se také otázce korupčních kauz za první republiky, protože Prima pustila záznam projevu prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka z roku 1931, kde kritizuje korupci.
„Myslel jsem si, že korupční revoluce začala při vstupu Andreje Babiše do politiky,“ řekl s nadsázkou Klaus a uvedl, že je rád, že se podobný příspěvek objevil, protože dokládá, že korupce je stále přítomná ve všech společnostech.