První noc bezdomovců na lodi zvané Hermes

Někteří loď Hermes přezdívají Titanik, jiní Archa Noemova, informovanější Archa Bémova. "Nikdo tomu projektu zpočátku nevěřil, ale primátor Pavel Bém mu dal zelenou. Potřebovalo to hodně odvahy," vysvětluje její duchovní otec a primátorův asistent Michal Kopecký. Když se přestavená loď konečně ocitla pod Štefánikovým mostem, z úlevy si zapálil slavnostní doutník.

Před půl osmou večer se sem po skupinkách trousí bezdomovci. Na recepci u vchodu je připravena noční směna, tedy šest zaměstnanců sdružení Naděje. Tomu totiž byla loď pronajata na tříměsíční zkušební provoz, než bude stanoven provozovatel v regulérním výběrovém řízení. Každý příchozí platí 20 korun a dostává účet.

Skoro všichni jsou slušně oblečení a kupodivu nečpí alkoholem. Téměř žádný vágus. Ubytují se a v jídelně dostanou teplý čaj. Moc jich tady není. "Dvacku si někteří radši uškudlí na krabicové víno. Navíc není pod nulou, takže venku v pohodě vydrží," poznamená urostlý muž. Jméno neřekne, udělal by si prý ostudu před celou rodinou. "Je to lepší, než sedět v tramvaji. Člověk se vyspí a osprchuje," lebedí si naopak jednašedesátiletý Ivoš Vykopal z Olomouce.

"Naverbovali mě na práci do Písku. Nějaká elektronika, milióny šroubků. Na to už jsem moc starý, tak jsem přijel sem. Pár dní jsme spali na hlavním nádraží, v jednu ho zavírají a všechny vyhodí ven. Pak jsme do rána byli v noční tramvaji. Ale s prací snad problém nebude. Vždyť jsem vyučený kuchař a dělal jsem na několika stavbách. Navíc budu mít zanedlouho nárok na důchod," líčí hanácky. Jeho partnerka dostala kajutu na přídi, kde spí ženy.

"Na lodi nekuřte a nekonzumujte alkoholické nápoje. Kouřit lze venku. Budíček je v půl šesté. Kdo poškodí vybavení, bude mu ukončeno ubytování," line se z reproduktorů hlášení.

V jídelně posedávají ještě dva mladíci. Dvaadvacetiletý David Stojka se prý do potíží dostal poté, co mu zaměstnavatel nezaplatil práci za dva měsíce. Na ulici žije už šest dní a občas sežene před branami pražského výstaviště nějakou nádeničinu.

"Z Teplic jsem vypadl před rokem, abych začal nový život. Donedávna jsem bydlel na ubytovně. Najít si tady stálou práci je ale docela těžký," dodává. Šestadvacetiletý Roman Kulík vypráví skoro to samé. Nakonec se přizná: "Zavřeli mě do vězení ve Stráži pod Ralskem za porušování autorských práv. Prostě jsem na kšeft vypaloval cédéčka. Takže nemám čistý trestní rejstřík a s tím práci těžko sháním. Zítra se jdu zeptat do jednoho supermarketu."

Úderem jedenácté jsou už všichni v kanafasu. Z části okýnek je výhled na osvětlenou Žižkovskou věž nebo hotel Hilton. Nutno dodat, že jejich ubytování je srovnatelné například s levnými francouzskými hotely Formule 1. "Jsem zvědav, jak to tady bude vypadat za měsíc," zamyslí se jeden ze zaměstnanců.

Čas plyne takřka nerušeně. Nicméně už v šest začínají nájemníci loď opouštět. "Spal jsem jako medvídek," libuje si Stojka. I ostatní vypadají čerstvě a odpočatě. Jen chlapík, co celý předchozí večer seděl mlčky v koutu jídelny, něco soustředěně naznačuje. Je němý. Na dlaň pak prstem píše jednotlivá písmena. Stěžuje si, že v novinách psali něco o večeři a přitom nebyla. Nezbývá než dodat: Není skutek ten, co by se zalíbil lidem všem.