Prvňáci se těší, že nebudou brzy vstávat

Podobně nejistí jsou i její spolužáci. „Ve škole mám kamarády, hrajeme si spolu. Přes počítač si spolu budeme jen povídat,“ řekl jeden z nich. Další holčička prozrazuje, že je ráda, že nepůjde do školy, protože bude s maminkou a tu má moc ráda. „Ale chodí do práce, tak asi bude muset mít dovolenou,“ poznamenala.

Filip se zase těší, že nebude tak unavený. Každý den totiž chodí po vyučování s kamarádem na hřiště, a jak řekl, tak pořád lítají a on je z toho pak unavený. Otázkou však je, jak dlouho dětem nadšení bez klasické výuky vydrží. Nebudou muset brzy vstávat, aby stihli vyučování. „Ale je lepší, aby nás učila paní učitelka než mamka. Ona to lépe vysvětlí,“ míní Johana, další žákyně 1. B.

„Na jaře jsem měla třeťáky. Ti již byli hodně samostatní. Poslechli si mě přes počítač, vypracovali úkoly, ofotili, odeslali. Prvňáci budou hodně závislí na rodičích a bude to náročné pro všechny,“ je přesvědčená její třídní učitelka Hana Štefková. Ve třídě má 14 žáků. Naštěstí mají všichni technické vybavení. Pouze jednomu dítěti maminka počítač koupí, druhé bude mít půjčený školní tablet. Setkávat se budou přes aplikaci Teams.

„Učitel v první třídě neučí pouze písmena nebo číslice. Chodím mezi nimi a neustále opakuji, sedni si rovně, narovnej se. Mají naučené polohy od televize, skrčené nohy, ruce pod hlavou. Kontroluji správné držení tužky. To nyní bude problém,“ pokračovala pedagožka, podle níž středa ukáže, jak jsou děti schopné udržet pozornost, zda bude při distanční výuce nutná přítomnost rodičů.

Děti, kterým je šest nebo sedm let, neumějí ani číst. V tuto chvíli se v matematice probírá čtyřka, v češtině jsou u slabik Ma a Me, La a Le. V hodinách psaní jsou ve fázi uvolňovacích cviků. „Naštěstí v Teamech lze sdílet obrazovka. Budu pracovat s tužkou a pak střídavě to ukazovat v pracovním sešitě a oni se budou koukat na mě. Mám to vymyšlené, ale není to odzkoušené. Vůbec nevím, co a jak bude fungovat,“ dodala Štefková.

„Teprve nyní jsem dohnala s dětmi učivo 4. třídy, tedy až na češtinu a geometrii. A teď jsem se tak těšila, že začneme probírat látku páté třídy. Místo toho opět stopka,“ připojila se její kolegyně Renáta Šafářová.

Stejně jako učitelé upozorňují, že hodně bude záležet na rodičích, tak rodiče po zkušenostech z jara vědí, jak důležitý je přístup učitele.

„Malé děti potřebují podle mého názoru sedět ve škole, naučit se režim. Když ho nezískají, je to z dlouhodobého hlediska problém,“ míní maminka druháka z jiné hradecké školy, která si nepřála být jmenována. Její syn je ve 2. třídě, ale jako prvňák zažil jarní uzavření školy.

„Ze strany naší paní učitelky to nebylo metodicky správně podchycené. Pouze nám poslala čísla stránek na vypracování ze slabikáře, v písance a matematice, ale už nenapsala: Dávejte pozor, ať ty děti nedělají tu a tu chybu. Dejte pozor na sklon pera. Hlídejte, aby děti dobře seděly. Z mého pohledu by toto měla dělat. Dítě se musí naučit se učit. A špatné návyky, které my rodiče nejsme schopni hned odhalit, bude těžké napravit,“ dodala žena, sama zaměstnankyně vysoké školy.

„Je to paradox, ale sami žáci nemají radost z toho, že zůstanou doma. Hlavně deváťáci si uvědomují, že je čekají přijímačky. Na jaře jsme se také blížili konci školního roku, nyní jsme na začátku. Paní učitelky zejména prvních tříd musí vymyslet způsob, jak nejlépe učit. Bez zapojení rodičů to nepůjde. I když chápeme, že mají další své starosti. Bude to náročnější než na jaře,“ dodal ředitel pouchovské školy Jiří Otčenášek.