Průzkum: Přibývá duševních onemocnění

Vyplývá to z průřezové studie výskytu běžných duševních onemocnění, jako jsou deprese, úzkosti a poruchy chování vlivem alkoholu, kterou v květnu a listopadu 2020 uskutečnil Národní ústav duševního zdraví.

„Oproti první vlně pandemie došlo k mírnému nárůstu a tato duševní onemocnění prožívá zhruba každý třetí,“ uvedl Petr Winkler, vedoucí výzkumného programu Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ). Ústav prováděl stejnou studii už v listopadu 2017, kdy byl výskyt těchto běžných duševních chorob zhruba 20 procent, nyní stoupl na 31 procent.

„Zvláště vysoký výskyt duševních onemocnění vidíme u mladých dospělých a u lidí, kteří na tom jsou hůře ekonomicky – přišli o práci, museli si zkrátit úvazek, mají minimální příjem a podobně,“ doplnil Winkler.

Jeho slova ilustruje i příběh paní M. z Prahy, která loni přišla kvůli pandemii o práci v cestovním ruchu, a protože předtím žila a pracovala několik let v zahraničí, neměla v ČR nárok na podporu. Přišla ze dne na den nejen o veškeré příjmy, ale také o většinu sociálních kontaktů.

„Cítila jsem se zbytečná, neschopná a bezcenná, večer co večer jsem usínala s brekem. Několik měsíců jsem každý den přemýšlela o sebevraždě a sbírala k ní odvahu. Dodnes víceméně nechápu, jak to, že jsem to nedokázala udělat,“ svěřila se Právu M., jejíž totožnost redakce zná.

Podle dat ústavu stoupl oproti předpandemickému období výskyt deprese a rizika sebevražednosti třikrát a výskyt úzkostných poruch dvakrát. Zatímco depresí trpěla v listopadu 2017 skoro čtyři procenta Čechů, v květnu 2020 to bylo už 11,7 procenta a v listopadu 2020 12,1 procenta. Počet lidí z úzkostnými poruchami stoupl ze 7,8 procenta v listopadu 2017 na 13 procent v loňském listopadu.

Přibývá i lidí s poruchami chování způsobenými alkoholem, těch bylo koncem loňského roku v populaci 12 procent, před třemi lety se s nimi potýkal zhruba každý desátý.

Roli v tom hrají také obavy o zdraví vlastní i těch nejbližších, ale také nedostatek duševní pohody. Kvůli lockdownu muselo být mnoho lidí zavřeno doma, přišlo o práci, nemohlo chodit do školy ani sportovat.

„Situace doléhá na každého v jiné míře, avšak jen malá část z nich je o tom ochotná mluvit. Následuje řetězová reakce: tendence uzavírat se do sebe, trávit čas nicneděláním, omezení pohybu na minimum a rezignace na zdravý životní styl,“ uvedl Winkler. „To všechno jde ruku v ruce s tloustnutím, leností, ztrátou imunity a apatií,“ dodal.