Článek
„Chceme ověřit pevnost betonu, modul pružnosti a schopnost pilíře odolávat při povodni. Chceme si ověřit, zda tam při povodni není riziko usmyknutí," řekl odborník na mosty Jan Zemánek z TSK.
Odborníci se pustili do zkoumání třetího pilíře a nyní pracují v hloubce šesti metrů. V konečné fázi se dostanou až do sedmi metrů pod hladinu. „Nejsme na dně základové spáry, jsme od ní metr, poněvadž těžení je velmi komplikované. Pilíř je založen nejspíše na skále, to ale uvidíme. Co jsme však potřebovali, to jsme odhalili, a to tu spodní část pilíře z prostého betonu. To nás zajímá nejvíce," řekl Zemánek. Ze spodní části pilíře odebere TSK ve středu vzorky. Do ledna by měli znát jeho vlastnosti.
V archivech našli zaměstnanci TSK, že do základů bylo uloženo 100 kilogramů na metr kubický štěrkopísku, což je podle Zemánka na hranici únosnosti. „Je to minimální množství. Naši předci šetřili, byli úsporní. Všechno jim vycházelo na normy v té době platné, na dnešní normy a požadavky je to, řekl bych, na hraně," uvedl Zemánek.
Další pilíře bude TSK zkoumat příští rok, pravděpodobně hloubkovými vrty z mostovky. Pokud by testy nyní prověřovaného pilíře dopadly špatně, další již TSK zkoumat nebude a bude se k nim přistupovat tak, jako by byly poškozeny ve stejném rozsahu.
V případě, že u zkoumaného pilíře TSK zjistí, že je vše v pořádku, prostor kolem něj zasype, odnese bariéry a práce ukončí. Důležité podle Zemánka je rovněž to, aby plášť mostu byl odolný proti otěru při velké vodě, to znamená, že voda po něm snadno sklouzne a teče dál.
Kulturní památka?
„Tam ale pochybuji, že nám test vyjde pozitivně. Ale až čísla nám řeknou vše jasně," řekl. Pokud by se tak stalo, byly by pilíře obestavěny jakýmsi bedněním s kvalitním materiálem.
Ministerstvo kultury nyní rozhoduje o tom, zda most prohlásí kulturní památkou. Podle náměstka primátorky Petra Dolínka by město potřebovalo, aby rozhodlo co nejrychleji. Od jeho rozhodnutí se totiž bude odvíjet další postup oprav mostu. Jakmile by byl prohlášen za památku, město by muselo postupovat mnohem opatrněji.
Od roku 1928, kdy byl most uveden do provozu, nebyla ani jednou opravena jeho nosná konstrukce. Autory mostu, který spojuje Holešovice a Libeň, jsou architekt Pavel Janák a konstruktér František Mencl.