Článek
Svého koníčka se nevzdal a letos při již 41. ročníku festivalu opět promítá dychtivým divákům filmy z celého světa v kině Panasonic, dříve zvaném Drahomíra.
Spolu s ním tráví celý den v promítací kabině jeho 60letý kolega Josef Janát, jinak starosta lázní v nedaleké Kyselce, který si musel vzít kvůli promítání ze svého úřadu týden dovolené. Ale láska k filmu je láska k filmu, vždyť Janát promítá dvacet let a s festivalem začal před jedenácti lety.
Promítač, důležitá figura
"Vidíte, o promítače se nikdo v podstatě nezajímá a nebýt jich, tak by se festival nemohl vůbec uskutečnit," posteskl si Vokurka, kterému se dosud nikdy nestalo, že by film diváci nemohli film prožít až do konce.
"Malé potíže dříve občas nastaly, že se film třeba zastavil, ale měli jsme vždy připravené náhradní díly. Takže jsme projektory opravili a jelo se dál," vzpomínal Vokurka, který s kolegou Janátem promítnou denně zhruba pět filmových snímků.
"Za festival je to dohromady kolem padesátky filmů," vypočítal. "Na filmy se ale skrze okýnko u projektorů nedíváme. To je jakoby hospodskej v práci popíjel. Takový hospodský přeci není dobrý," přirovnával.
Podle Vokurky se za téměř padesát let významně změnila promítací technika. "Asi do poloviny 70. let byly pouze uhlíkové lampy, ale pak přišly xenonové výbojky. Ty se u nás nejdříve používaly právě na karlovarském festivalu," lovil v paměti. "Nyní máme k dispozici stavebnicové pŕojektory, kde lze jednoduše vyměnit lampy nebo instalovat velké cívky," dodal.
Filmy byly křehčí
"Také se změnil filmový materiál, který byl dříve velmi křehký. Dnes, když vezmete filmový pás do ruky, tak se s ním říznete, ale dříve se vám rozpadl v ruce. Hlavně se ale zlepšila jeho rozlišovací schopnost," porovnával. "Ne, hořlavé filmy jsem už nezažil, ty byly zakázané na konci padesátých let," kroutil hlavou. V současné době může kino Panasonic promítat všechny formáty 35 mm a 16 mm filmu.
"Máme také videoprojektor na VHS, DVD a Betakam," uvedl Vokurka. Podle něj se promítání filmu provádí na dvou projektorech, v kterých jsou uloženy cívky s filmy podle pořadí. "Na jednu cívku se vejde 600 metrů filmu, to je dvaadvacet minut, než doběhne. Pouze nové americké fólie jsou slabší, takže se ho tam vejde 700 metrů," ukazoval, když vyměňoval již promítnutou cívku z promítačky.
Vokurka začínal, a vytrval tam jednadvacet let, u Filmového podniku jako servisní a montážní technik. "Když postavili Thermal, tak řekli, ať jdu na čtvrt roku zaučit promítače a zůstal jsem tam dva roky. Také jsem čtrnáct let promítal v karlovarském letním kině a roky v Březové, než tam kino zrušili. Nyní jsem v Panasoniku," popisoval.
Jeho kolega Janát promítá kromě Panasoniku také v Kyselce, kde je starostou. "Vloni jsem byl celý rok v kině Čas," dodal promítač. Ten si zároveň myslí, že každý z promítačů má doma schovaný nějaký historický projektor.
Na festival se těší
"Nyní, v době videí, si už ale doma nepromítáme," dodal. "Dříve jsem si ale půjčoval 16 mm filmy a pouštěl jsem si je doma," vzpomínal Vokurka. "V karlovarské Moskevské ulici se dokonce promítalo na stěnu jednoho z domů na natažené prostěradlo, jak to bylo vidět v Pelíškách," dodal Janát.
Oba se na filmový festival každý rok těší. "To je jako s fotbalem, když se jeho fandové těší na mistrovství světa. Já jim říkám, je to pěkné, ale moc dlouhé," žertoval Vokurka.