Proděkan: Studenti nejsou žádné sněhové vločky, zvládli to

Nepochybně je víc nervozity, lidé se mě daleko více dotazují na bezpečnost a často se ocitám v nepříjemných situacích, kdy vysvětluju, že jsme proti tvrdým opatřením jako bezpečnostní rámy a turnikety. Nejsou totiž tak efektivní, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Chceme jít raději cestou školení, aby lidé věděli, co dělat v případě nebezpečí, než dělat z budovy vojensko-policejní objekt. Na to bychom doplatili všichni. Když se nám mezi rámy a turnikety vyvalí o přestávkách velké posluchárny, tak způsobíme kolaps a bezpečnost stejně nezajistíme.

I experti říkají, že 80 procent útoků je od lidí, kteří se dostanou legálně přes turnikety. Opíráme se o expertízu, ale není lehké o tom lidi přesvědčit.

Výuku máme rámovanou akreditacemi. V rámci přednášek a seminářů toto téma neotvírám a studenti tu tendenci také nemají.

Spíše fakulta hodně klade důraz na mimovýukové rámce, že se v tom posledním roce hodně rozvinula psychosociání pomoc, která je na fakultě velice komplexní.

To určitě, ale ty bezprostřední silné emocionální prožitky už jsou minulostí.

Jsem přesvědčen, že ano a poměrně rychle. Katedry ze čtvrtého patra jsme opravili během pár měsíců a zůstalo jen to křídlo vyhrazené pietě, kde se útok koncentroval. Ale co člověk, to jiná potřeba. I mezi pedagogy se nám scházely velmi různorodé požadavky. Někdo chtěl zpátky co nejrychleji, někdo zase ne. Ale snažili jsme se vyhovět i menšině.

Nemám tento pojem rád, je to soudobý ekvivalent pořekadla „to je ale dneska mládež“. Je to nálepka, jaké starší generace vymýšlejí v jakékoli době. Mohu říct, že drtivá většina studentstva se s tou dramatickou situací vyrovnala úspěšně. Když jsme v únoru do auly svolali debriefing k prosincové události, tak to zaujalo pár desítek studentů z tisíců.

Takže já žádné sněhové vločky nevidím. Na druhou stranu v tom množství lidí jsou jedinci, u kterých to způsobilo velmi silné trauma. A mají dobré důvody. Fakulta se snaží poskytnout dost příležitostí k pomoci a psychosociální pomoc bude pokračovat i v roce 2025. Krizové interventy jsme měli k dispozici například i v případě požárního cvičení, kdyby to někomu připomnělo negativní vzpomínky.

Když ta nabídka přišla, řekl jsem kategorické ne jakýmkoli zvířatům. Ale stejně se během pár dní nejprve pes a posléze i poník objevili. Ze zpětného pohledu mohu říct, že jsem se mýlil.

Často to bereme jako kuriozitu „jéé, mně přišel do přednášky kůň“, ale atmosféru na fakultě to opravdu uvolnilo a zlepšilo. Předpokládáme, že pes i kůň by tu figurovali i v roce 2025. Nakonec se mi to líbí.

To jsem předpokládal, že chovatelé odstraní. Ale jak jsem bytostně konzervativní, tak jsem si říkal, že kůň a univerzita - to snad nebylo ani v 15. století.

Nejistota teď dost graduje. Chystají se vzpomínkové akce, které důkladně koordinujeme s policisty a bezpečnostním odborem univerzity, abychom maximálně předešli rizikům. Také jsme posílili vrátnice o další pracovníky ochranky.

Fakulta bude přitahovat pozornost lidí a nemusí to být nutně atentátník, ale třeba opilec, který bude chtít vzdát hold obětem nějakým nevhodným způsobem. Může dojít ke spoustě nevypočitatelných situací.

Ale máme i dlouhodobější bezpečnostní plány. Máme projekt nové vrátnice, protože ta v hlavní budově je obstarožní. Dojde obecně k celkové modernizaci vstupních prostor.

Organizujeme spoustu školení a nejvíc se nám osvědčilo ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou, že nabízíme kurzy první pomoci. To si lidi opravdu velmi chválí.

Budou pokračovat praktická cvičení uzávěry. Naše doktrína říká, že když je nebezpečí, tak musím utéct. Když to nejde, tak se musím schovat. A když ani to nejde, tak bojuji. Děláme tedy třeba školení, jak se rychle a efektivně zabarikádovat.

Zároveň byla zpracována analýza zatím pro hlavní budovu, kdy se vyhodnocuje každá místnost, její slabé i silné stránky, a výsledkem by mělo být, že si vytipujeme v každém patře několik místností, které budou určeny pro zabarikádování se a budou vybaveny tak, aby v nich šlo pohodlně pobýt pár hodin. Tato koncepce se týká celé univerzity.

Jeho spuštění dalo práci a učíme se s ním, jak ho využívat co nejlépe. Univerzita je obrovský organismus a nasypat všechna data o pracovnících a studentech do tohoto systému nebylo jen tak. Na podzim jsme si ho odzkoušeli během nácviku požárního poplachu.

I tady jsme naráželi na různé potřeby lidí. Část nám říkala, že jsme byli opatrní, že se to má dělat houšť. Třeba na právnické fakultě měli před pár týdny umělý kouř a děkana vytahovali ven oknem. My jsme to vzali umírněněji, aby lidi nebyli šokovaní. Ale i tak přišla menšina názorů, že jsme to vůbec dělat neměli, že to lidi jen znervózní a je to k ničemu.

Z toho požárního nácviku jsme si odnesli ponaučení, jak lépe postupovat. Jak jsme totiž zvyklí zdvořile se oslovovat, tak výstraha vypadala asi takto: „Vážení kolegové, vážené kolegyně, sdělujeme vám, že je požární poplach atd.“ To ale vyšlo i s anglickou verzí na tři SMS. A když se vyvalí do těch operátorských bran takové množství SMS, tak je to zahltí a zprávy nedocházejí k příjemcům. Takže KISS funguje dobře, ale musíme posílat krátké zprávy „Hoří, opusťte budovu“.

Podruhé jsme ho využili, když knihovnou proběhl prazvláštní člověk a cosi vykřikoval. Ten incident byl krátkodobý, v řádu pár minut, a protože to bylo v pátek odpoledne, tak jsme KISS nepoužili, abychom lidi varovali před nebezpečím. Jen jsme jím později informovali, že incident proběhl a ohrožení nevzniklo. A tam jsme se setkali s kritikou, že jsme měli informovat okamžitě, aby nevznikaly fámy. Technicky jsme to udělat mohli a je to pro nás cenná zkušenost.

Škody, které jsme vypočítávali policii, se pohybují někde mezi třemi čtyřmi miliony.

Při zásahu musela policie rozkopat všechny zavřené dveře. Přes Vánoce jsem obcházel s vedoucí oddělení správy budovu, přeměřovali jsme dveře a dělali seznam pro truhláře, aby je během dvou měsíců opravili. Toto jsou škody způsobené zásahem a dveře tedy ze zákona uhradí stát.

Škody způsobené pachatelem byly spočítány na asi čtyři miliony, protože nám prostřílel kanceláře, omítky a prostřelil topení, což vytopilo kus budovy.

Ta největší peněžní škoda ale není vidět. Stovky hodin desítek lidí, kteří musí celý rok řešit důsledky té události. A to už se pak pohybujeme ve vysokých desítkách milionů ve mzdových nákladech.

Ne. Museli jsme se tím zabývat asi před dvěma měsíci, když vznikla ve Sněmovně vyšetřovací komise. Řada z nás včetně mě byla u výslechu, tak jsme si to museli rekapitulovat a oživovat. Ale v tuto chvíli se chceme dívat do budoucnosti, a ne se neustále zabývat tím, co bylo v minulosti.

Myslím si, že policisté věděli, co dělají, požární plány jsou na chodbách, takže orientovat se mohli. Ale už se k tomu nechci vracet. Když jsem byl vyslýchán, tak se mě na konci ptali, jestli bych něco udělal jinak. Řekl jsem, že bych postupoval stejně. Když mám v baráku policii, tak nebudu vyhlašovat evakuaci. To bych jim akorát způsobil chaos a těch obětí by mohlo být nakonec daleko víc. Proto bych i příště striktně poslouchal policii.

Těžko mohu hovořit za jiné. Osobně jsem si to vyřešil, jak jsem popsal.

Vím, jak nespolehlivá je lidská paměť. I když jsme asi během dvou týdnů po události dávali dohromady minutovník, jak to celé probíhalo, tak už po takto krátké době nám dalo strašnou práci sepsat přesný sled událostí. To dělala i policie, a je jasné, že dílčí nejasnosti musí vzniknout z biologické nedokonalosti člověka. To, že se verze v dílčích věcech liší, je přirozené. Nechytal bych se za slovíčka. A i pro tu policii to byla nová zkušenost.

Spíš obezřetnější. Studenti si dávají věci víc do souvislostí a opakovaně jsem byl konfrontován s hlášením typu „mám spolužáka, který sice nic nedělá, ale zbrojní pas má a divně se projevuje na sociálních sítích“. Nad tímto by se dřív mávlo rukou, ale teď tato obezřetnost opravdu masivně narostla.

Máme na to procedury. Zaprvé to sdělím děkance a kolegiu a vzápětí jdu na bezpečnostní odbor univerzity, kde už je jasná dělba práce, kde má někdo na starosti protivlivové akce třeba vůči čínské špionáži, někdo ozbrojené útoky atd. Tam už se to řeší na odborné úrovni. Zaměřují se na potenciálního pachatele, jsou v trvalém kontaktu s odborem policie pro boj proti extremismu. Prověřování probíhá velmi diskrétně. Stejný důraz se klade i na oznamovatele, je informován, že jeho podnět neskončil v černé díře byrokratického aparátu.

To se netýká jen Číny, ale daleko víc to teď řešíme s Ruskem. Ta agenda v posledních letech enormně narostla. Když jsem do funkce proděkana nastupoval před pěti lety, tak jsem věděl, že do mých úkolů spadá bezpečnost, ale myslel jsem, že to je bezpečnost a ochrana zdraví při práci, že musíme občas udělat požární poplach. Slovo protivliv jsem tehdy ani neznal.

Přibylo množství zaměstnanců na univerzitě, kteří se tomu musí věnovat. I my musíme od 1. února vzít na plný úvazek specialistu na bezpečnost, protože ta agenda nyní rychle narůstá.