Prodej drog za mřížemi vynese i 30 tisíc měsíčně, říká bývalý vězeň

Nejčastěji je pronášejí samotní vězni, kteří se vrací z prací mimo areál nápravného zařízení.

Právu to řekl jeden z bývalých vězňů, který popsal praxi ze Stráže pod Ralskem na Liberecku, odkud byl propuštěný letos v říjnu.

Muž, jehož identitu redakce zná, ale z důvodu jeho obav z odplaty ji nezveřejňuje, si tam odseděl část ze svého ročního trestu, který dostal za neplacení alimentů.

„Nosí to vězni, když se vracejí z pracoviště, kde drogy získávají buď od tamních civilních zaměstnanců, anebo jim je tam přiveze někdo z rodiny či známých,“ uvedl.

Vězni je pak po menších částech pašují dovnitř káznice a odhaleni jsou jen výjimečně. Dozorci je přitom kontrolují hned dvakrát. Při příchodu musí ukázat kapsy nebo obsah tašek.

„Poté se ještě chodí přes tzv. filcárnu, kde jsou všechny věci rentgenovány, vězni se tam svlékají do naha a musejí dělat dřepy, aby z nich případně droga vypadla. Občas dozorci někoho chytí, ale pokud si na to člověk tzv. dobře sedne, tak to třeba v kinder vajíčku nebo obalu od filmu zabaleném v prezervativu bez problémů pronese,“ popsal.

Způsobů přenášení je podle něj několik. Kromě tělních dutin zmínil také podrážky bot, drogy zašité v kabátech nebo jejich zamíchání v kávě, cukru či tabáku a cigaretách, které vězni mohou u sebe na pracovišti mít.

„Přenašeči za to pak podle množství dostanou třeba kartón cigaret,“ nastínil. Hlavními dealery jsou podle něj vězni, kteří si odpykávají delší tresty a kvůli přísnějšímu režimu nemohou pracovat mimo zdi věznice.

„Ti, co v drogách jedou ve větším, jsou zároveň většinou takzvanými barákovými, tedy lidmi, kteří šéfují jednotlivým oddílům věznice, zodpovídají tam za pořádek a zajišťují také komunikaci s vychovateli. Jde vesměs o lidi s delšími tresty, díky čemuž i kvůli svým funkcím pak mají i nadstandardní vztahy s dozorci,“ pokračoval dnes již bývalý trestanec.

Vězni přitom u sebe nemohou mít žádné peníze. Mzda jim jde na účet nebo na případné dluhy. A ani peníze za drogy u sebe přímo většinou nemají.

Podle zkušeností muže, kterého Právo vyzpovídalo, to funguje tak, že za ně dostávají kartóny cigaret nebo telefonní karty s kreditem. Spolehlivý je prý i způsob, kdy zájemce o drogy požádá během návštěvy své příbuzné, aby peníze zaplatili blízkým dealera na předem domluvené adrese.

„Ty drogové zisky se tam podle mého odhadu pohybují kolem dvaceti až třiceti tisíc korun měsíčně u těch větších dealerů, co jsem tak sledoval. Je to i proto, že ceny drog ve věznicích jsou vyšší než venku, platí se tam za riziko odhalení,“ přiblížil. Sám se prý na pronášení nikdy nepodílel.

„Viděl jsem i vězně, kteří se vraceli do věznice zhulení marihuanou nebo opilí, a nechápal jsem, jak dokázali projít kontrolami, když pak nebyli schopni trefit na vlastní cimru,“ podotkl.

Nikdy prý ale za dobu strávenou ve Stráži pod Ralskem nezaznamenal, že by se nějak na obchodu s drogami podíleli přímo dozorci.

Zkušenosti má i s alkoholem, který si vězni vyrábějí sami. Na vlastní kvasku používají chleba, cukr, droždí od kuchařů, jablka, ale i banány. „Je to dost cítit. Proto vězni alkoholu holdují převážně na venkovním pracovišti, i když tam jezdí kontroly a musí se dýchnout,“ dodal. Přistiženému vězni hrozí přeřazení do jiné věznice.

To, že drogy za mřížemi jsou velkým problémem, připouští i náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák. Z nedávné studie vyplynulo, že každý čtvrtý vězeň užil během výkonu trestu drogy nebo alkohol.

„Samozřejmě jsou s drogami ve věznicích velké problémy, které se snažíme aktivně řešit. Narážíme ale na nedostatek finančních prostředků pro efektivní vyhledávací či monitorovací techniku, protože ty metody odhalování drog jsou velmi zastaralé a chybějí nám peníze na jejich modernizaci,“ konstatoval Volák.

Vězeňské službě podle něj chybí i dostatek speciálně vycvičených protidrogových psů, potřebovali by prý jich několikanásobně více. Podle Voláka chybí na boj proti drogám věznicím řádově milióny korun.