Článek
Vinu Karla Srby ale přímo prokazuje jen výpověď spoluobviněné Evy Tomšovicové, kterou Srbovi obhájci označují za nedůvěryhodnou. Bude to jistě hlavním bodem jejich dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolání ale už není řádným opravným prostředkem, odsouzení nastoupí trest už nyní.
Obvinění Karla Srby a dalších z přípravy vraždy novinářky Sabiny Slonkové loni v září vypadalo od začátku operetně. Už se na to trochu zapomíná. Navíc se zdálo být vítaným prostředkem mediálních útoků na Jana Kavana - ještě dnes se využívá toho, že Kavan jako ministr přijal Srbu na ministerstvo zahraničí a pak ho jmenoval generálním sekretářem ministerstva. Srba ale z něho odešel dávno předtím, než podle rozsudku plánoval vraždu Slonkové.
Pochybné bylo stíhání i z hlediska práva, které zatím řízené provokace vylučuje. Poslední dějství Srbova dopadení totiž proběhlo jako policejní provokace s agentem Citrónem. Ti, kdo se snaží do zákona provokace prosadit, ať už politici, či státní zástupci, mohou mít proto výhrady k přenosu se soudní síně, kde se všechny okolnosti případu, včetně způsobu Srbova odhalení, znovu probíraly.
Orgány činné v trestním řízení chtěly od začátku postavit Karla Srbu před soud pro korupci na ministerstvu zahraničí. Připusťme, že korupce politiky a vládu vážně trápí a že boj proti ní je upřímný. Přesto si nemyslím, že věc s objednávkou vraždy Slonkové vznikla uměle proto, aby policie mohla u Srby legálně objevit milióny v igelitovém pytlíku. O nedůvěryhodnosti našich demokratických poměrů ale svědčí to, že si to myslí jinak soudní lidé, kteří mají ještě daleko k zatracování dnešního "režimu".
Sám jsem se ale přistihl při podezření, že odvolací soud potvrdil výrok o Srbově vině podvědomě cítě, že v opačném případě by zpochybnil důvěryhodnost Tomšovicové i v případě Srbovy korupční věci, v níž má být tato žena, se Srbou rozhádaná, opět "korunní" svědkyní. Podezření jsem potlačil, zkušenost se soudcem Lněničkou, jeho nestranností a respektem k právu je v posledních dnech ta nejlepší.
Pokud soud obstál v mediální a mocenskostranické bouři okolo procesu na jedničku, neplatí to už o ostatních aktérech sporu o přímý televizní přenos. Politikům, a patřil mezi ně i prezident republiky, při jejich preventivní kritice České televize nějak ušlo, že o tom, zda bude v soudní síni natáčet a veřejné zasedání přímo přenášet, nerozhoduje ona, ale soud.
Mnozí se chopili příležitosti, aby si do ČT kopli. Souběžně totiž probíhal skandál s "termity", k nimž v pořadu ČT Fakta přirovnal jeho tvůrce Petr Hanousek poslance. Chápu, že se touto vtipnou a podle mne i trefnou nadsázkou může někdo cítit dotčen. Vrcholem mocenské arogance je ale varování, že ČT, pokud chce po poslancích peníze (zvýšení koncesionářských poplatků), má se podle toho chovat.
Rada ČT o termitech ani o záměru přímo vysílat od soudu nejednala, zveřejněné názory radních jsou předběžné a osobní. Pokud jde o mne, budu v radě prosazovat svobodu přímých přenosů, povolí-li je soud, i vtipných nadsázek.
Zbývá odpovědět obvyklou otázku - jsou zákony, které jsme si dali, dobré? Zákon o soudech a soudcích a trestní řád, které svěřují rozhodnutí o nahrávání a přímém přenosu do rukou soudce či soudního senátu, je podle mne dobrý. Soudci bývají všelijací, ale snaha zajistit spravedlivý proces a právo na obhajobu je snad všem, nebo téměř všem, společná. Soudci ochrání toto právo lépe než politici či novináři.
Zato zákon o ČT je špatný, vliv členů vlády, prezidenta republiky a poslanců na ČT a její radu je stále silný. V ČT nepracují jen lidé srdnatí, hodně lidí tam má strach, i vedení. Nyní je nutno přijmout vládní návrh novely zákona, která vládní a stranický vliv na ČT dále oslabí. Výhledově se musí zákon změnit ještě důkladněji.
