Článek
Jestřábové mohou být spokojeni a holubice mohou těžko co namítat. Vždyť v prvním případě je to takřka politická povinnost, v případě druhém je to otázka lidství a spojenecké solidarity. Neprůstřelnost sama.
Doporučení české vlády nám však neodpovídá na zásadní otázku: proč válka právě s Irákem? Saddámův režim se skutečně vymyká i málo náročným hlediskům, jakými euroatlantická civilizace posuzuje jiné vlády. Je totiž ochotna za demokratické nebo alespoň za spojenecké považovat kdejaké režimy, jen když nedělají hlasitou neplechu. Problém je však v tom, že Irák má chemické a biologické zbraně a nerozpakuje se jich použít. Prokázal to před lety, kdy v kurdské vesnici Halabža jedovatým plynem otrávil na šest tisíc odbojných občanů. Zbraně jaderné patrně nemá. Na počátku osmdesátých let mu Izrael v sólové akci rozbombardoval reaktor v Osiraku. Izraelce tehdy odsoudil kde kdo, včetně Washingtonu.
Doba se změnila. Mezinárodní inspektoři, kteří už týdny smýčí po Iráku, žádné zbraně hromadného ničení neobjevili. To samozřejmě nemusí znamenat vůbec nic, zbraně mohou být ukryty ať doma, ať v zahraničí. Ani žádné spojení Iráku se zlopověstnou al-Kajdá se prokázalo. Proč válka právě s Irákem? Je to teroristický režim, buďsi.
Co však Severní Korea? Před několika dny odstoupila od smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Pravděpodobně už nějaké má nebo je k nim blízko blizoučko. A vydírá Spojené státy: Jakékoli hospodářské sankce budeme požadovat za vyhlášení války a změníme USA v ohnivé moře! Washington reagoval promptně: Nabídl komunistickému diktátorovi, že mu bude dodávat elektřinu, odvolá-li, co odvolal, a slíbí-li, co slíbil. Vyloučíme-li možnost, že se Spojené státy Severní Koreje bojí, zbude důvod důvodů: ropa! Severní Korea ji nemá, Irák pluje na ropném oceánu.
Francouzskému Jindřichovi IV. kdysi Paříž stála za mši. Washingtonu dnes laciný benzín v nádržích aut stojí za válku s Irákem. Nelžeme si do kapsy. Dnešní svět je takový. My jsme sice jeho součástí, ale nemuseli bychom být součástí němou.
Právo, 14. ledna