Hlavní obsah

Pro politiky je ústupek projevem slabosti, říká historik ke kauze Peroutka

Lenka Hloušková, Právo, Lenka Hloušková

Článek s titulkem „Hitler - gentleman” skutečně vyšel, avšak kritický a v Rudém Právu, nikoli v Peroutkově Přítomnosti. Historik z Národního muzea ČR a specialista na Peroutkovo dílo Martin Sekera tvrdí, že kdyby měl existovat podobný text z pera Ferdinanda Peroutky, už by byl nalezen. To, že se prezident za výrok neomluvil, vysvětlil pro deník Právo tím, že ústupky jsou pro politiky projevy slabosti.

Foto: Luboš Pavlíček, ČTK

Historik Martin Sekera

Článek

Myslíte si, že může mezi lety 1936–1938 existovat ještě jeden článek s titulkem Hitler – gentleman než ten, který jsem vám právě předložila?

Samozřejmě nejde vyloučit nikdy nic. Ale kdyby měl být text pod autorstvím Ferdinanda Peroutky, už by byl nalezen.

Také proto, že Peroutka publikoval v Přítomnosti, eventuálně v Lidových novinách a jeho autorský rozptyl do jiných titulů je mizivý. Autoři si museli obhospodařovat především domovské tituly, na víc neměli jednoduše čas.

Foto: Archiv, Právo

Článek Hitler - gentleman z 24. února 1937, jak vyšel v Rudém právu

Vraťme se k mému textu z Rudého práva. Může jít o ten z kauzy Hitler je gentleman?

To, co jste mi předložila [celá zpráva], je obsahově velice blízké tomu, z čeho pan prezident vycházel ve svém osvětimském projevu. Ostatně on sám veřejnost vyzval, aby byl text nalezen…

Oslovil vás nebo někoho z kolegů Hrad s prosbou o pomoc při hledání článku?

Nevybavuji si. Nicméně v minulosti se na mě obrátila kancelář tehdejší starostky Prahy 10 paní Kleslové, když se v Čapkově vile objevil podvrh, tedy hříčka na téma Peroutka. Ale k tomu bych se snad ani nevracel.

Foto: Archiv, Právo

Titulní strana deníku Rudé právo z 24. února 1937. Článek Hitler - gentleman je umístěn vlevo dole.

Chyboval tedy pan prezident?

Ze svých zkušeností i dalších historiků vím, že se prostě stává, že vám v paměti utkví nějaká věta, slovo, obrázek. V hlavě vám zakoření. Zapíšete si jej na kus papírku, někdy ho ztratíte... A když ho chcete použít, nevíte, kde byl.

My, profesionální historici, se do archívu vrátíme, pokorně jej hledáme znovu. Často to dá víc práce než poprvé. V tom se lišíme od, řekněme, laiků. Chceme prostě mít citace přesně, být si jistí, že se ve věci nemýlíme. Nefabulujeme. Pan prezident si prostě něco silně v paměti zafixoval v době, kdy do Klementina (Národní knihovna ČR – pozn. red.) chodíval. Zpětné ověření neprovedl.

Existuje v posledních, řekněme, sto letech v československých, respektive českých dějinách spor podobný kauze Peroutka, který by skončil u soudu?

Prezident s novináři? Žádný podobný případ neznám. Nesmíme ale zapomenout, že za první republiky existovala cenzura, takže leccos mohlo mít sice po napsání takový kalibr, aby to skončilo u soudu, ale místo daných textů vyšly v novinách, časopisech bílá místa.

Dokážete mi vysvětlit, proč se prezident, jeho kancelář jednoduše za výrok neomluví?

To asi vyplývá z určitých mentálních daností lidí, kteří jsou kolem pana Zemana. Snaží se vyhovět jeho zásadě neustupovat, nezpochybňovat osobu prezidenta. To politici dělají často. Domnívají se, že jakýkoli ústupek by znamenal projev slabosti.

A už bohužel není doba, kdy se podobně vysoce postavení lidé dokázali podobně sebereflektivně zhodnotit. To bývalo možná někdy za první republiky, dejme tomu u Antonína Švehly (1873–1933, agrárník, opakovaný předseda československé vlády).

Související články

Na Hrad dorazil rozsudek v kauze Peroutka

Pražský hrad v pátek ráno obdržel písemný rozsudek ve sporu ohledně výroků prezidenta Miloše Zemana na adresu novináře Ferdinanda Peroutky. Podle mluvčího...

Výběr článků

Načítám