Hlavní obsah

Případ Anička ukázal absurditu náhubkového zákona

Právo, Novinky, Jiří Mach, Josef Koukal
Praha

Kauza zavražděné devítileté dívky v Troji, po níž i s pomocí médií po pět měsíců pátrala policie, naplno odhalila absurditu tzv. náhubkového zákona. Ačkoli její jméno a tvář se staly notoricky známé, podle zákona by neměly být po potvrzení, že zemřela jako oběť trestného činu, zveřejňovány. V médiích to vyvolalo značné rozpaky. Nakonec přišel ve čtvrtek ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) s názorem, že v tomto případě není zveřejnění plného jména v rozporu s tímto zákonem.

Článek

Již během středečního pátrání po ostatcích devítileté dívky pražská policejní mluvčí Andrea Zoulová médiím avizovala, že jakmile bude totožnost dívky potvrzena expertízou, podle zákona by média měla přestat zveřejňovat její jméno a podrobnosti, které by mohly vést k její identifikaci.

Ještě večer Zoulová použila ohledně totožnosti dívky větu, že byla „s největší pravděpodobností potvrzena“. Jelikož nešlo o stoprocentní potvrzení, mohla ona sama i média  jméno dívenky dále uvádět.

Některá média už pod hrozbou sankcí náhubkového zákona – novináři hrozí až pět let vězení a pokuta do výše pěti miliónů korun, ale pro jistotu jméno dívky přestala uvádět. Například ve čtvrtečním vydání deníku Blesk ve verzi článku o výsledcích pátrání se již jméno nevyskytuje. Článek má kuriozní nadtitulek „Nejsmutnější konec případu dívky, jejíž jméno znáte“.

Ve čtvrtek dopoledne vydala pražská policie tiskovou zprávu, že dívka byla obětí násilného činu – jméno se v ní však už neobjevilo. Byl to signál i médiím?

Ta se k nastalé situaci postavila různě. Například server idnes.cz a tyden.cz zveřejňuje pouze křestní jméno, aktualne.cz uvádí pouze iniciály, ale třeba server denik.cz se jménu vyhnul úplně.

Novinky.cz až do čtvrtečního odpoledne dodržovaly anonymitu oběti, ale tváří v tvář realitě, kdy naprostá většina médií jméno Aničky uváděla, nechtěly pokračovat v absurditě a pojmenovaly oběť alespoň křestním jménem.

Našla se však i média jako veřejnoprávní Česká televize a ČTK, lidovky.cz či ihned.cz, která dále jméno oběti zločinu zveřejňovala v plném znění.

„Jestliže pár miliónů lidí ví, že byla pohřešována určitá dívka, v médiích se o tom mluvilo snad tisíckrát, a teď se budeme tvářit, že nevíme, jak se jmenuje, tak je to sice puristické dodržování zákona, ale je to směšné,“ sdělil Novinkám mluvčí ČT Ladislav Šticha důvody, proč se v ČT rozhodli nadále používat celé jméno dívky.

Absurdita zákona

Podle něj by náhubkový zákon semlel i ostatní média, protože i když například jiné televize neuvedly přímo jméno, tak ukazovaly záběry plakátů z Troji, na nichž byla fotka pohřešované. Doplnil, že v tom byl i záměr poukázat na nesrovnalost v zákoně. „Prostě nám ten zákon nepřipadá dobře napsaný,“ dodal Šticha.

Šéfredaktor ČTK Petr Holubec zase uvedl, že na jeho dotaz i ministerstvo spravedlnosti souhlasilo s tím, že nezveřejňování jména dívky by bylo absurdní. „Česká veřejnost věnovala případu Aničky velkou pozornost a emoce, proto by bylo nelogické a nesmyslné, aby se nedozvěděla, jak případ skončil,“ míní Holubec. Podle něj by měli zákonodárci při novele zákona pamatovat na takto velké případy, které se hluboce dotknou společnosti.

S tím souhlasí i autor tzv. náhubkového zákona, místopředseda sněmovního ústavně právního výboru Marek Benda (ODS), který nevidí žádný problém v tom, aby se nyní v případě nalezené devítileté dívky v médiích zveřejňovalo její jméno.

„Každý zákon by měl být vykládán v souladu se zdravým rozumem,“ řekl Právu. Benda je přesvědčen, že pokud média informovala pět měsíců o ztracené dívce s uvedením jména, tak když případ skončil – bohužel velmi tragicky – tak nevidí důvod najednou zveřejňovat pouze anonymní údaje. Jenže on je z hlediska autoritativního výkladu zákona soudy pouhý amatér a jeho slovo je bezvýznamné.

Pospíšil: Aničky se náhubkový zákon netýká

Zveřejnění plného jména Aničky není podle ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) v rozporu s tzv. náhubkovým zákonem. Pospíšil se opírá o názory právníků, kteří zpracovali na dané téma stanovisko pro ministerstvo.

„Právní názor ministerstva spravedlnosti je, že zveřejňování jména v této kauze je možné,“ uvedl pro Právo Pospíšil. Podle něj nejde v pravém slova smyslu o zveřejnění, protože jméno dívky se stalo veřejně známým už v době, kdy po ní bylo vyhlášeno celostátní pátrání.

„Kdyby se ale v jiném případě násilného trestného činu o oběti předem nepsalo, nepátralo by se po ní a nedošlo by k předchozímu zveřejnění v takovém rozsahu, tak by zákaz platil,“ podotkl Pospíšil.

Náhubkového zákona jako takového se však ministr nadále zastává. „Ochrana identity oběti trestného činu je součástí kultury každé vyspělé společnosti. Chápu, že můžeme vést diskusi, nakolik mají být chráněni veřejní činitelé, ale u obětí trestných činů se asi shodneme, zvláště pokud jde o děti,“ uvedl ministr s tím, že většina zemí Evropské unie ochranu obětí trestných činů má. „Pokud by měla být zrušena, pak bych to považoval za návrat kamsi, kam by české právo nemělo mířit,“ dodal Pospíšil.

Výběr článků

Načítám