Přibývá dívek, které si ubližují

O mnoha případech se ale vůbec neví a najít volného psychiatra či psychologa je už několik let nadlidský úkol.

„V posledních letech výrazně narostl počet dívek, které přicházejí pro sebepoškozování a emočně nestabilní osobnostní rysy,“ řekl Právu Tomáš Havelka, primář oddělení dětské psychiatrie v havlíčkobrodské nemocnici a předseda Koordinačního výboru Asociace dětské a dorostové psychiatrie. Některé z dívek odchází i s diagnózou ADHD.

„Také pozorujeme masivní nárůst problematiky emoční nestability a sebepoškozování u dívek ve věku 13 až 16 let,“ potvrdila ambulantní dětská psychiatrička Vladimíra Bečvářová. „Některé mají ADHD. Podle mého názoru to ale zvýšený počet těchto dívek nevysvětluje,“ míní.

Že jde o rozšířený problém, potvrzují i ve FN Brno, kde rovněž evidují vysoké počty dospívajících dívek, které mají sebevražedné myšlenky a problém s regulací emocí. „Zároveň je jejich emoční nestabilita spojena s impulzivním jednáním a narušením pozornosti,“ doplnil primář tamní psychiatrické kliniky Pavel Theiner.

Neúprosný trend začal být vidět už před deseti lety. Od roku 2013 do roku 2019 se počty hospitalizovaných sebepoškozujících se dětí zvedly zhruba o polovinu. Je to ale jen špička ledovce, nejzávažnější případy, o kterých se ví. Ročně jsou asi 3000 dětí hospitalizovány kvůli úmyslnému sebepoškození.

„Ve skutečnosti budou počty lidí, kteří se sebepoškozují, ale nejsou v důsledku toho hospitalizováni, násobně vyšší. Ne kaž­dý člověk, který se sebepoškozuje, je zachycen v systému zdravotní nebo sociální péče,“ vysvětlila výzkumná pracovnice Národního ústavu duševního zdraví Laura Juríková.

Zásadní zlom nastal podle lékařů s vypuknutím pandemie, tam vidí Havelka skokový růst. „Z klinické zkušenosti se zatím jeví, že jednou z hlavních příčin je ztráta všednodenního režimu a omezení sociálních kontaktů za pandemie,“ domnívá se.

Podobného názoru je i primář Psychiatrické kliniky FN Plzeň Jiří Hudeček: „Pacienti často napodobují chování vrstevníků nebo předváděné chování na sociálních sítích. Rodiče často nemají čas se dětem věnovat a probírat s nimi jejich starosti tolik jako dříve.“

Děti tak hledají odpovědi na internetu a méně komunikují naživo. Zároveň podle Hudečka vnímají negativní mediální zprávy i nejistoty, které pozorují na rodičích, a přejímají je pak na sebe. Roli hraje i dlouho narušená školní výuka, omezený kontakt s kamarády kvůli covidu a menší zájem o sport. „Více oproti dřívějšku řeší také svoje gender nejistoty,“ dodal primář.

To, co může naopak pomoci tyto tendence mírnit, jsou mezilidské vztahy, stabilní rodinné prostředí, větší sebedůvěra dětí, respektující okolí i schopnost zvládat negativní emoce a zátěžové situace.

Psychologové nebo ambulantní psychiatři jsou však dlouhodobě těžko k sehnání. Zájem je velký a jejich kapacity omezené. Počty ambulantních dětských psychiatrů se navíc setrvale snižují. K roku 2021 jich bylo 130, z nichž nejvíce (27) je v Praze, nejméně pak na Zlínsku (5). Někdy pomohou v začátku pediatři, pokud mají rodiče i děti vůli ke spolupráci.

„Je ideální, když dítě známe a víme, že mělo například v anamnéze příznaky onemocnění, které vyžadovalo aktivní pravidelné sledování u psychiatra, třeba ADHD, nebo tam byly třeba potíže i z hlediska rodinné anamnézy, rodiče se třeba rozvádějí nebo má dítě problémy ve škole…,“ přiblížila místopředsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Hana Cabrnochová.

Někdy se u dětí objevují i psychosomatické problémy, třeba bolesti břicha. „Záleží také na tom, jak reagují rodiče a jestli o tom vůbec vědí, jestli nevázne komunikace mezi dítětem a rodinou,“ dodala.

V některých případech doporučí rodinnou terapii, jindy psychologická vyšetření nebo další podpůrné terapie. I pediatři ale sledují, že jde o problém, který se stále prohlubuje.