Článek
Tohle se premiérovi opravdu povedlo: udělat šéfem Úřadu vlády bývalého rotného Pohotovostního pluku SNB v roce 15. výročí listopadových událostí, a hájit ho pár dní před výročím srpnové okupace země. Je to silně pokřivená symbolika - kdyby se to v roce 1989 podařilo mocným "upendrekovat", nebyla by tu dnes přece ani ČSSD! Předseda vlády své odhodlání ubránit Přibyla podmínil zadněvrátkovými slovy "pokud se neukáže nějaká nová skutečnost", to asi pro případ, že by ho okolnosti přece jen donutily šéfa Úřadu vlády obětovat ve jménu čehosi.
Hlavní důvody pro hod Přibylem přes palubu mohly by být dva. Jednak péče o vlastní popularitu, jednak tlak koaličních partnerů ve vládě. Jenže ony jistě existují i důvody pro to, aby premiér bránil Přibyla vlastním tělem. Jednak opět péče o vlastní popularitu, jednak nebezpečí, že kdyby obětoval jednoho z věrných, mohli by další věrní zapochybovat, dostat strach a možná i začít přemýšlet o nevěře.
Dilema, které teď Stanislav Gross musí řešit pod heslem Kauza Přibyl a veřejné mínění, je nehodné závisti. Mladíci, kteří v listopadu 1989 třískali bezbranné demonstranty, nemají ani po letech šanci těšit se oblibě většiny lidí bez ohledu na politické vyznání, snad s výjimkou tvrdých přívrženců KSČM, a klidně se vsadím, že ještě několik volebních období se oblibě těšit nebudou.
Pavel Přibyl může být dnes špičkový profesionál, laskavý otec rodiny, ve společnosti příjemný chlapík, je docela možné, že za mladickou roli u bolševických pendrekářů se občas zardí jako panic, není mu to nic platné. Každého občas dohoní minulost. Prosadit tedy bývalého velitele roty pohotovostního pluku do takhle viditelné funkce byl proto od Grosse přešlap. Přešlap, který by mohl spoustu jeho voličů donutit ke znepokojivému zamyšlení.
Pravda to ale nemusí být pro každého, protože Gross může taky pevným postojem a hrudí nastavenou za svého člověka získat u mnoha lidí punc chlapa, který má zásady, nezrazuje přátele, nejde lacině s proudem a nepodléhá nějaké vlně (myšlena asi výzva intelektuálů). Co bude pro sympatie příštích voličů výhodnější? Bolestná to otázka. Nešikovnost Přibylovy instalace do vysoké funkce se jistě projeví na koaličním kolbišti, kde se právě bojuje o podobu programového prohlášení vlády, přesněji o dopad vládních cílů na mandatorní výdaje, o majetková přiznání, registrační pokladny, příspěvky na vzdělání, o sociální dávky.
Sociální demokracie do vládního programu prosazuje z programu vlastního tolik, že to lidovcům a unionistům nemůže projít jícnem. Gross teď své spojence-protivníky vyzbrojil Přibylovým problémem, zdánlivě odtažitým, ale přece jen se dostal do role toho, kdo se nyní bude jenom bránit. To až jim bude vysvětlovat, proč jim o svém kandidátovi neřekl všechno. Kalousek a Němec na tomhle případu nemohou nic ztratit, jen něco vydělat.
Grossovi nelze upřít, že se dokáže obklopit lidmi od řemesla, kteří by bez jeho podpory svou řemeslnost takhle dobře neprodali. Jejich oddanost je mazadlem dobře fungujícího personálního soustrojí, které dnešní premiér ovládá. Teď jde o to, jestli zrovna s Pavlem Přibylem poprvé nepřetáhl strunu. I kdyby byl Stanislav Gross sebemocnějším mužem, voličům poručit nedokáže. Špidlu vystřídal proto, aby zvrátil jejich současné nesympatie, a jeho sociální demokraté to od něho očekávají. Proto si takovéhle přešlapy nemůže dovolit. Jeho rozhodnutí, že se signatáři výzvy bude mluvit, je důkazem, že mu to došlo.
PRÁVO 17. srpna 2004