Příběh předraženého Zvěstování: exředitel NG má co vysvětlovat

Fuxa totiž není v oboru obchodování s uměleckými díly žádný amatér. Před časem například koupil od Ivana Lendla jeho sbírku Muchových plakátů, kterou pak vystavoval v celém světě.

A to „neznámé dílo“ bylo inzerováno v aukčním katalogu firmy Döbritz jako „Desková malba, Mistr vyšebrodský, původem z Čech, kolem roku 1350“ a doprovozeno osvědčením o pravosti malby od renomovaného odborníka Františka Makeše.

Jak je možné, že se bez jakéhokoliv restaurátorského zásahu cena obrazu vyhoupla během půl roku z 1,8 milionu na 65 milionů korun, za něž chce teď obraz NG koupit?

Bývalý ředitel Národní galerie Jiří Fajt to vysvětluje několika důvody, které však při bližším zkoumání jen stěží obstojí.

Největší rozpor je v tom, jak se přišlo k ceně 65 milionů za odkup obrazu. Zatímco Fajt opakovaně uvádí, že s touto požadovanou cenou přišel majitel obrazu Fuxa a údajně poslal NG písemnou nabídku, tak ten to popírá s tím, že to bylo přesně naopak.

„Nový majitel nejdříve nechtěl obraz vůbec prodat, nakonec však galerii zaslal písemnou nabídku na 65 milionů korun. Takže cenu určil majitel, a nikoliv galerie, nebo dokonce já,“ napsal Právu počátkem týdne Fajt. Fuxa však ve svém vyjádření pro Deník N řekl, že cenu navrhla Národní galerie.

Přitom kdo přišel jako první s cenou 65 milionů, je v této kauze stěžejní. Pokud by to byl Fuxa, který si tím chtěl hypoteticky snadno a rychle namastit kapsu, pak by se dal postup NG ještě jakž takž chápat. Obraz je sice za tu cenu předražený, ale s ohledem na jeho umělecko-historický význam pro Česko by se dala snaha NG ho získat pochopit.

Avšak v případě, že s nabídkou této ceny přišla Národní galerie, pak je to zcela nepochopitelné. Národní galerie by se totiž v tom případě vůbec nepokusila s Fuxou o nižší ceně jednat, i při vědomí toho, že on za silně poškozený a diskutabilně restaurovaný obraz zaplatil v Německu jen zlomek ceny, kterou mu ona sama nabídla.

Podle posudku Jana Klípy z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR vypracovaného pro ministerstvo kultury, je dílo ve velmi špatném stavu, prakticky nevystavovatelné, a to i po případném finančně i technicky náročném restaurování. (Celý text posudku o obraze si můžete přečíst v galerii na konci článku).

Klípa v posudku uzavírá, že „jde spíše o obraz určený ke studijním účelům a k depozitárnímu uložení. Jeho krátkodobé vystavení si lze představit, trvalé umístění do stálé expozice… je však z galerijního hlediska v podstatě nemožné“.

O stavu díla v posudku podrobně referuje. „Deska je dnes výrazně konkávně prohnutá, což zapříčiňuje akutní masivní odlučování barevných vrstev od podkladu a uvolnění malby na většině plochy obrazu,“ uvedl Klípa.

Podle jeho posudku bylo asi čtyřicet procent obrazu při diskutabilním restaurování v minulosti upraveno či domalováno a ze zbylých šedesáti procent původní plochy jsou dvě třetiny značně poškozené. Takže pouze asi jedna pětina původní plochy malby je poškozena jen lehce.

To také do jisté míry vysvětluje, proč byla aukční síní Döbritz stanovena vyvolávací cena obrazu 110 tisíc eur a proč si ho také nikdo nekoupil. Po neúspěšné aukci se dostavil nový zájemce, Richard Fuxa. Ten tedy obraz koupil podle aukční síně za 70 tisíc eur (1,8 milionu Kč) a za něj podle Fajta, chtěl později 65 milionů korun.

Věděl tyto okolnosti šéf NG Jiří Fajt, když s Fuxou jednal o ceně? Pokud ano, neřekl to. Jan Klípa však ve svém posudku, který Fajt musí znát, uvedl, že cena za díla prodávaná mimo aukci bývá obvykle ještě nižší než ta vyvolávací.

Richard Fuxa je spolumajitelem největší české firmy na venkovní reklamu BigBoard a jako takový je společensky známý a činný. Je těžko uvěřitelné, že by se choval ve věci národního kulturního dědictví prospěchářsky jako obyčejný vykuk.

Fajt sice tvrdí, že obraz byl „zásadně zhodnocen“ tím, že ho odborníci NG po několika měsících zkoumání označili za pravý, ale za pravý ho označil už i posudek aukční síně Döbritz, byť závěry odborníků NG jsou významné.

Klípa v závěru svého posudku vysvětluje, jak přišel k návrhu ceny za obraz. Bral přitom v úvahu, že jde o dílo Mistra vyšebrodského oltáře, který má mimořádný význam pro historii české gotiky. „Dílo je však zásadně poškozeno a nepříliš uspokojivě restaurováno, lze tedy hovořit nanejvýš o torzu či fragmentu původního obrazu.“

Připomíná také, že se obraz nepodařilo na aukci ve Frankfurtu prodat ani za 110 tisíc eur. V té souvislosti píše, že „pro české sbírky… je však hodnota obrazu nepochybně větší než pro případné zahraniční zájemce“. Proto došel k závěru, že stanovuje cenu díla na domácím trhu v rozmezí 10 až 12 milionů korun.

V zájmu všech zúčastněných a především české veřejnosti by bylo vhodné najít teď cestu, jak získat obraz pro český stát, rozumně a bez zpochybňování okolností jeho nákupu. V kulturních zemích se takové věci často úspěšně řeší formou daru nebo dlouhodobé zápůjčky uměleckých děl patřících bohatým soukromým sběratelům, veřejným muzeím či institucím. Sám Fuxa by s pouhým propůjčením obrazu Národní galerii, jak již před časem řekl, problém neměl.

„Určitě bych obraz Národní galerii půjčil a jsem otevřený ukázat ho veřejnosti. Můj nadační fond a moje aktivita spočívá hlavně v tom, zpřístupnit díla a pracovat s nimi. Jestli je toto pro stát cenný obraz, tak ho automaticky a bez problému poskytnu,“ řekl už dříve Deníku N Fuxa.

Pak je ovšem zvláštní, proč si za něj podle Fajta řekl o nehoráznou sumu 65 milionů.

Celý cyklus děl Mistra vyšebrodského je vystaven v klášteře sv. Anežky České v Praze, kam byl dlouhodobě zapůjčen řádem cisterciáků, kteří ho v rámci církevních restitucí získali do vlastnictví.

V jejich klášteře ve Vyšším Brodě jsou vystaveny jejich fotografické kopie.