Článek
Paní Andree Hollerové, sestře Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN), bylo 30 let, když si v září 2006 nahmatala na krku podezřelou bouli. Pochopitelně zašla za místními lékaři a ti jí po několika vyšetřeních doporučili odběr vzorku uzliny a jeho histologický rozbor kvůli podezření na rakovinný nádor.
Při operaci z 11. prosince téhož roku se však lékař na místě rozhodl odstranit celý shluk uzlin a – jak se až později ukázalo – mimoděk přeřízl důležitý nerv.
„Po operaci jsem měla bolesti, po týdnu se přidala horečka,“ popsala Právu první dny dnes 35letá invalidní důchodkyně. Na prohlídce prý jiná lékařka konstatovala, že rána je klidná a bolesti zřejmě způsobuje pomalu se vstřebávající hematom.
Po dalším týdnu proto Hollerová, která si při péči o dvě děti nemohla dovolit delší nemocenskou, navzdory bolestem nastoupila do práce.
Když se však v podstatě náhodou dotazovala dalšího z lékařů, zda její pocit „mrtvého ramene“ patří k normálním příznakům pooperačního stavu, urychleně ji poslal na další vyšetření.
S doporučovanou rehabilitací doplňovanou o elektrické impulsy do ramenního svalu se však zdravotní sestra ani poté nespokojila a dál chodila po doktorech. Teprve v únoru 2007 ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady se dozvěděla, že může jít o ochrnutí ramene v důsledku přerušení důležitého nervu.
Druhá operace z 21. února, kterou absolvovala na Vinohradech, tuto verzi potvrdila a lékaři se rozhodli chybějící tři centimetry nervu nastavit štěpem z pravé nohy.
„Vadí mi delší stání i chůze“
Jak se ale ukázalo při dalších vyšetřeních, poškozený nerv se již nepodařilo opravit a pacientce naopak přibylo poškození nohy, která má trvale omezenou hybnost, bolí a otéká.
Pikantní příchuť celému postupu lékařů dodává výsledek histologického rozboru, kvůli kterému se původní odebírání vzorku vůbec provádělo.
„Řekli mi, že zduření uzlin mělo pouze zánětlivý původ a stačilo by pouze pokračovat v normální léčbě antibiotiky,“ podotkla Hollerová.
Žena, která až do první operace vykonávala dvě zaměstnání, starala se o rodinu, sportovala nebo řídila auto, po zákrocích strávila 15 měsíců v neschopnosti, přišla o práci, je v částečném invalidním důchodu a má průkaz těžce zdravotně postiženého občana.
Trpí nepřetržitými bolestmi, které musí tlumit léky, kvůli depresi musela vyhledat i psychiatrickou pomoc. Potíže z ochrnutého ramene se přenesly i na krční páteř.
„Nejenže nemohu nic zvedat, ale vadí mi i delší stání nebo chůze. Při sezení se nemohu opřít, takže třeba návštěva kina u mě nepřipadá v úvahu,“ uvedla žena.
Žádá statisíce
Všeobecná fakultní nemocnice se k problému v minulosti postavila čelem a Hollerové až do konce loňského roku doplácela rozdíl mezi invalidním důchodem a jejím původním platem.
Bývalé zaměstnankyni také vyplatila necelých 60 tisíc korun bolestného a odškodnění za snížené společenské uplatnění.
Žena však žádá za ztížení společenského uplatnění částku 852 tisíc korun a s nárokem se v roce 2009 obrátila na Obvodní soud pro Prahu 2. A protože zdravotní následky přičítá operacím na krku i noze, žalobu směřovala i proti Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.
Soud již v červenci 2009 vydal platební rozkaz, podle kterého mají nemocnice částku paní Hollerové zaplatit. Obě zdravotnická zařízení však proti platebnímu rozkazu podala odpor a soud proto ve věci nařídil ústní jednání.
„Myslím, že ta výše náhrady za to, že už si nikdy nezaplavu, nikdy nesednu na kolo, nebudu řídit auto, nepověsím prádlo a neukrojím chleba, není zas tak horentní,“ podotkla Hollerová.
Soud se bude případem zabývat opět letos v březnu.