Článek
Prezident Miloš Zeman oznámil svůj úmysl pověřit premiéra, který má sestavit vládu odborníků. Ti budou mít 30 dní na to, aby Sněmovnu požádali o důvěru. Jakou bude mít v mezidobí vláda moc? Může rozhodovat o strategických otázkách, jako je dostavba Temelína nebo tendr na stíhačky? A měla by proto silnější postavení než vláda v demisi?
Právně je vláda v demisi i vláda před hlasováním o důvěře plnohodnotná vláda se všemi pravomocemi. Legitimita takové vlády je ale výrazně oslabena. O strategických otázkách by se rozhodně usnášet neměla. V tomto smyslu má dokonce ještě slabší legitimitu než vláda, která dobrovolně podala demisi, protože ta aspoň jednou už důvěru Sněmovny získala.
Ústavní právník Jan Wintr
Pokud taková vláda nedostane důvěru, ocitne se v demisi a prezident má druhý pokus přijít se jménem premiéra. Ústava ale nemluví o tom, dokdy by prezident měl oznámit jméno dalšího předsedy vlády. V sobotním Právu jste řekl, že by prezident, který se jmenováním premiéra otálí, byl předmětem oprávněné kritiky. Je z ústavního hlediska možné otálet 11 měsíců – až do řádných voleb? Byla by pak na místě ústavní žaloba?
Prezident rozhodně nemůže být nečinný jedenáct měsíců, to už by bylo důvodem pro ústavní žalobu. Nepletu-li se ale, pan prezident se v Hovorech z Lán přihlásil k převažujícímu výkladu, že není-li v ústavě konkrétní lhůta, má prezident konat bez zbytečného odkladu. Proto se takových průtahů neobávám.
V roce 2006 vládl tři měsíce v demisi první Topolánkův kabinet. Za jak dlouho by podle ústavní praxe měl prezident jmenovat dalšího premiéra?
Nelze říci přesnou dobu, záleží na okolnostech, každý odklad ale musí mít důvod. V roce 2006 to byla kombinace faktorů, nejdřív měsíc čekal prezident Klaus na senátní a komunální volby a na výsledky jednání politických stran, pak premiér Topolánek měsíc a půl sestavoval vládu a nakonec půl měsíce prezident Klaus otálel se jmenováním vlády postavené na přeběhlících. Něco se dalo stihnout rychleji, ale ani jednu fázi jsem nepovažoval za jasný exces.
Co říkáte na to, že prezident chce zvolit složitější a ústavně kontroverzní řešení jmenovat úřednického premiéra, nikoli koalici, která mu nabízí většinu ve Sněmovně? Dává ústava podklad pro roli prezidenta jakožto režiséra vládní politiky?
Domnívám se, že to odporuje duchu parlamentní formy vlády, kterou tu máme podle ústavy i podle názoru Ústavního soudu. Vláda je podle ústavy vrcholný orgán výkonné moci a může vládnout jen s důvěrou Poslanecké sněmovny.
Proto je povinností prezidenta usilovat o jmenování takového premiéra, který má největší šanci sestavit většinovou vládu. Jmenuje-li prezident úřednického premiéra, bude dobré se ptát, proč právě ten má podle názoru prezidenta největší šanci.
Ústava jasně nařizuje chování prezidentovi jen v případě rozpuštění Sněmovny. Objevují se hlasy, že udržování úřednické vlády při životě by znamenalo posun k prezidentské republice. Je taková kritika ve světle zavedení přímé prezidentské volby oprávněná, nebo to je logické vyústění změny ústavy?
Kdyby se tak stalo – a doufám, že ne –, byla by taková kritika zcela oprávněná. Právě proto, že máme parlamentní republiku. Pro tento případ je dobré si připomenout, že hlavní trumfy drží v ruce pořád parlament. Jednak poslanci mohou vyvolat předčasné volby, jednak mohou spolu se senátory změnit ústavu a nechat volit premiéra napříště v Poslanecké sněmovně.