Článek
Tvrdíte, že poplatky nejsou hlavním problémem českého zdravotnictví. Co jím je?
Základní problémy jsou dva. Nedostatek peněz a nedostatek kvalifikovaného zdravotnického personálu. Za sedm procent českého hrubého domácího produktu, které jdou do zdravotnictví, což je zhruba 25 000 korun na jednoho občana a rok, není udržitelná současná evropská úroveň české zdravotní péče. Vždyť kupujeme léky i přístroje za světové ceny.
Co tedy činí české zdravotnictví zdánlivě efektivním?
Je to nízké ohodnocení práce lékařů, zdravotních sester a ostatních zdravotníků. Dvacet let po listopadové revoluci stále zůstávají nedobrovolnými sponzory tohoto systému. Do zdravotnictví musí přijít více peněz. A to je úkol politiků.
Kdo by měl platit víc?
Největším dlužníkem je stát. Platí pojistné za děti, důchodce, nezaměstnané – a to je padesát osm procent národa. Tito lidé čerpají dohromady osmdesát procent zdravotní péče. Ale příspěvek státu za ně je pouze dvaadvacet procent příjmu zdravotních pojišťoven. Celé zdravotní pojištění v současné době leží na bedrech zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů. Také osoby samostatně výdělečně činné platí velice nízké částky.
Vraťme se k problémům zdravotnictví. Odpověděl jste jen na finance. Ale zmiňoval jste i kvalifikovaný personál.
Jistě. Bez kvalifikovaného personálu se nedostaneme dál. Řada nemocnic je personálně zdevastována. Naše komora nemá kompetenci rušit nějaké nemocnice, které nemají dostatek lékařů. Šli jsme tedy obrácenou cestou. Nabídli jsme ředitelům nemocnic, že zdarma provedeme personální audit a ty nemocnice, které splní naše doporučení, dostanou od nás certifikát Nemocnice 21. století. Pacienti by tak měli jistotu, že v té nemocnici je ošetřují kvalifikovaní lékaři, kteří mají čas se vzdělávat i odpočívat, a že je tedy taková nemocnice pro pacienty bezpečná.
Ale akreditace přece už jsou.
Ano, ale ty jsou většinou komerční a soustřeďují se hlavně na to, jak kolují žádanky, zda zdravotní sestry správně vypisují dokumentaci… Nikoho nezajímá, že v nemocnici není kvalifikovaný personál. Přitom nikdo z nás by jistě nechtěl být v pondělí dopoledne ošetřován lékařem, který je v práci již od pátku, tři noci se pořádně nevyspal. Bohužel i toto se pořád v českých nemocnicích děje.
Co lékaře vyhání z nemocnic a ordinací?
Nedostatek peněz a mladé lékaře pak vyhání rozpadající se systém specializačního vzdělávání.
Mladí lékaři se v poslední době bouří, nejsou spokojeni s přípravou na budoucí povolání. Ministryně Dana Jurásková jim slíbila změnu. Jak by si nápravu představovala komora?
Tomuto slibu paní ministryně příliš nevěřím. Tváří v tvář 300 rozzlobeným lidem nemohla říct nic jiného, ale měsíc předtím její náměstkyně Markéta Hellerová obdobné požadavky lékařské komory a odborných společností na změny vzdělávací vyhlášky odmítla.
A co tedy změnit?
Především je třeba výrazně zlepšit finanční ohodnocení zejména mladých lékařů. Není možné, aby nástupní plat lékaře byl zhruba stejný jako minimální mzda. Dále je nutné zajistit, že nebudou v nemocnicích zneužíváni. Dnes v řadě nemocnic je mladý lékař formálně zaměstnán na úvazek 0,1, ale pracuje jako by měl plný úvazek. Včera mně mladá lékařka ukazovala výplatní pásku. Měla na ní základní plat 1700 korun za úvazek 0,1. Ona ale ve skutečnosti pracuje víc než osm hodin denně. Tedy jako kdyby měla úvazek plný. Protože v daném měsíci měla navíc tři služby, tak její čistý příjem činil 4000 korun. To je výsměch právnímu řádu České republiky.
A z čeho tito mladí lékaři pak žijí?
Většinou je živí rodiče, což je ale pro téměř třicetiletého člověka, který vystudoval jednu z nejtěžších vysokých škol, vysloveně trapné. Nemůžeme se tedy divit, že část mladých lékařů tento problém řeší emigrací. Ale jsem rád, že se konečně objevila skupina, která chce místo emigrace změnit situaci v ČR. Komora mladé lékaře plně podporuje.
Špatný vzdělávací systém nutí lékaře trávit několik let na pracovištích vyššího typu, kde jsou zneužíváni jako levná pracovní síla. Mladý lékař by se přitom nejvíce naučil v malé okresní nemocnici. ¨