Přesun kapličky? To je romantika, říká muž, co stěhoval sochy, trezory i stotunové lisy

Inženýr ze Strakonic, který v roce 1986 dokázal rozpohybovat sochy Moai na Velikonočním ostrově, má ve svých referencích řadu nevšedních příběhů.

„Kromě nastěhování tisíce rozvaděčů v Temelíně, desítek obřích stotunových lisů po republice a asi dvou tisíc trezorů v bankách, jsem se podílel i na stěhování patnácti kapliček,“ rozpovídal se 67letý technik pro Novinky.

„Zrovna přesun kapličky nebo třeba záchrana viklanu jsou spíše takovými romantickými transporty, i když to znamená poměrně vysoké náklady,“ podotkl.

Samotné stěhování 43tunové stavby vyšlo obec na milion korun. Částka zahrnuje podříznutí, transportní konstrukci, nový základ i přesun jeřábem.

Pavla Pavla přizval ke spolupráci Kraj Vysočina, aby s přesunem 180 let staré zvonice v Křídlech pomohl. „Myšlenka přesunu je dva roky stará. Kaplička byla bohužel za ta desetiletí pohlcená terénem. Navíc kolem ní vede silnice druhé třídy, stála jen 30 centimetrů od krajnice,“ popisoval Pavel.

Lidé v obci však o přesunu přemýšleli už několik dekád. Na stole byla i varianta přesunu po kolejích, jako se kdysi stěhoval kostel v Mostě. Vše se podařilo dotáhnout až nyní.

„Investor je obec, která vybrala dobrou firmu, já byl požádán krajským úřadem, abych dělal konzultanta, protože těch kapliček už jsem stěhoval víc,“ vysvětlil, jak navázal spolupráci. „Akce byla připravená perfektně. Zvonička bude sloužit další staletí, obyvatelé Křídel mají být na co hrdí,“ vyzdvihl.

Samotný přesun zvoničky o 20 metrů dál na připravený základ v parčíku zvládl jeřábník zhruba za čtvrt hodiny. Stěhování působilo naprosto hladce, byla s tím však spojena spousta práce v předchozích týdnech.

„Když akce proběhne v rychlosti a vypadá jednoduše, znamená to, že je dokonalá příprava,“ ocenil Pavel práci všech zúčastněných. „Divácky to ale nebývá tak zajímavé. Pamatuji si, že když jsme přesunovali boží muka v Oslově, měli jsme za deset minut hotovo a všichni se ptali: „A to je všechno? My jsme sem jeli takovou dobu,“ zavzpomínal s úsměvem.

„U této práce, stěhování břemen a památek je hlavní klid a kvalitní příprava,“ přesvědčuje.

Zažil už transport, který se nepovedl? „Zažil, ale prováděla to konkurence. Kaplička se z rámu vysypala a zůstala pod ním hromada cihel. Někdy se to holt stane,“ uznává Pavel Pavel.

Už teď se těší, až se do vesnice u Nového Města na Moravě zase vrátí. „Bude hezké se sem podívat za rok, až bude zvonice celá opravená a náves upravená,“ zasní se.

S vedením obce už probíral i to, že by bylo fajn vytvořit nějaký časosběrný dokument a třeba i uspořádat besedu. Pavel Pavel má rozhodně o čem vyprávět. Od jeho nejslavnějšího kousku, stěhování devítitunové sochy na ostrově Rapa Nui, uplyne za dva roky už čtyřicet let.