Článek
Zejména Musil ve svém zdůvodnění ostře kritizuje argumentaci soudu a nastoluje otázku, zda ve čtvrtek nezvítězili místo spravedlnosti spíše právníci.
Ústavní soud ve čtvrtek vyhověl ústavní stížnosti nezařazeného poslance Miloše Melčáka, který napadl ústavní zákon, na jehož základě mělo jednorázově dojít ke zkrácení funkčního období Sněmovny a vypsání předčasných voleb.[celá zpráva]
Plénum Ústavního soudu rozhodlo 13 hlasy ve prospěch stížnosti, proti byli pouze soudci Kůrka a Musil.
Co napáchá větší škody? táže se soudce
"Lze si klást také otázku: Nebudou škody, způsobené zrušením tohoto ústavního zákona, mnohem větší, než jsou údajné škody, které jeho přijetím utrpěl náš ústavní systém?" ptá se Musil ve svém takzvaném disentu. Připomněl také staré latinské úsloví, které lze přeložit jako "ať třebas zhyne svět, jen když zvítězí spravedlnost".
Musil zpochybnil také argumentaci, s níž si ÚS přisvojil pravomoc přezkoumat ústavní zákon. "Ústavní soud se tu z povahy věci pohybuje 'na tenkém ledě', a tudíž jeho interpretace a argumentace musí být mimořádně přesvědčivá. Takovouto důkladnost a všeobecnou přesvědčivost ve zdůvodnění nálezu postrádám," uvedl Musil. Tvrdí, že ústavní soudci překročili svou roli takzvaného negativního zákonodárce, který smí zákony jen rušit, a začali vytvářet nová ústavní pravidla.
Málo snesitelná lehkost, s níž soud rozhodl
Musilovi se nelíbí ani tvrzení většiny ústavních soudců o tom, že zrušený zákon měl nepřípustnou zpětnou působnost. "Domnívám se, že s tak komplikovanou problematikou se tento nález vypořádal s velkou lehkostí, která se mnohým lidem bude zdát málo snesitelná," uvedl soudce. Obává se, že ÚS "otevřel vrátka" pro napadení jakékoliv budoucí úpravy zkrácení volebního období prostřednictvím ústavní stížnosti, "a to nejen pro poslance, ale možná i pro kteréhokoliv voliče," uzavřel Musil.
Kůrka ve svém stanovisku mimo jiné uvedl, že napadený zákon nijak neomezil svobodnou politickou soutěž. "Neboť hlasování soutěžících politických stran v parlamentu pro napadený zákon bylo vlastním a finálním vyústěním této soutěže, nikoli jejím popřením či omezením," uvedl Kůrka.
Podle Kůrky by nepřípustný zásah do ústavního pořádků představoval zákon o zkrácení funkčního období jiného ústavního orgánu, například prezidenta či ústavních soudců. "Zde však postup parlamentu směřoval výlučně k sobě samému (Poslanecké sněmovně), a to ještě ve smyslu vlastního omezení (zkrácení, nikoliv prodloužení volebního období)," napsal Kůrka.
Odlišná stanoviska bývají součástí nálezu Ústavního soudu, ale mají spíše akademický význam. Rozhodující je totiž názor většiny. Lze z nich však vyvodit, jakými cestami se soud ubíral k rozhodnutí.
