Před rokem byl odpor proti Babišovi silnější než dnes, říká politolog Kopeček

Přesně před rokem utrpěl Andrej Babiš největší politickou porážku, když v prezidentských volbách prohrál s Petrem Pavlem. Změnilo to podle vás jeho další působení v politice?

Po volbách se v ANO změnila dělba rolí. Do popředí se víc posunuli Karel Havlíček a Alena Schillerová. První jako předseda stínové vlády, Alena Schillerová jako šéfka poslaneckého klubu. Andrej Babiš nezmizel, ale došlo k většímu rozložení mediálního vystupování, tedy toho, kdo za ANO mluví. Oslabili tím mediální linku ANO, rovná se Andrej Babiš.

Babišova prohra tedy podle vás nastartovala politickou kariéru Schillerové a Havlíčka?

Babišovi nevyšel plán získat reprezentativní a z hlediska výdeje energie oproti pozici premiéra méně náročnou funkci prezidenta. Samozřejmě ani funkce prezidenta není žádný relax, ale není s ní spojený tak velký výkon a zatížení jako s tou premiérskou.

Proč Babiš poněkud ustoupil?

Hlavním faktorem, který v té proměně sehrál roli, je věk Andreje Babiše. Letos je mu sedmdesát let. Táhnout opoziční stranu je únavné, tak zvolil strategii, která dává logiku. Udržel si kontrolu nad stranou, protože z hlediska vnitřního fungování ANO se nic nezměnilo, a zároveň část mediální práce přesunul na své kolegy. Je to racionální rozhodnutí.

Proč podle vás Babiš před rokem nevyhrál?

V lednu 2023 byl odpor proti Andreji Babišovi o něco silnější než dnes, kdy jej trochu překryly jiné záležitosti. Veřejně se řešilo, jaký byl Babiš premiér, jaká ho provází minulost. Ten blok způsobil, že pro většinu českých voličů nebyl Andrej Babiš jako prezident přijatelný.

Může za to agresivně zvolená kampaň, nebo jen narazil v počtu voličů na svůj strop?

Všechny průzkumy ukazovaly, že postoupí do druhého kola, na to jeho voličská základna bez problémů stačila, ale ve střetu s šířeji přijatelným kandidátem to už nestačilo k vítězství. Je to člověk, který má spoustu loajálních příznivců, ale vzbuzuje v české společnosti i velké kontroverze.

Byla také velká poptávka po změně na Hradě. Mohl se jí stát i Babiš?

Ve vztahu k vládě Petra Fialy a v otázkách vnitřní politiky by se choval velmi podobně jako Miloš Zeman. Tedy jako opoziční prezident. Do prezidentských voleb vystupoval jako vládní kritik.

Není důvod si myslet, že by se ve funkci prezidenta choval nějak výrazně odlišně. Možná by volil jemnější rétoriku, asi by nepožíval takové výroky jako „nová totalita“ nebo „magoři Rakušané“.

Ale z hlediska praktického chování by to byl prezident, se kterým by se stávající vládě nežilo lehce. Byl by to člověk, který by vetoval zákony prosazované vládní koalicí. Velmi pravděpodobně by ji ostře kritizoval v momentech, kdy by k tomu měl příležitost.

A co zahraniční politika? Dělal by ji podobně jako Petr Pavel?

U Petra Pavla je vidět souznění s vládou, drží linii podpory Ukrajiny, což přestává být u části české společnosti populární. U Andreje Babiše, vzhledem k tomu, s čím vystupoval v kampani (zveřejnil billboard „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják.“ – pozn. red.), by se dalo čekat, že bude k rusko-ukrajinské válce zdrženlivější z hlediska podpory Ukrajiny.

Na nutnosti podporovat Ukrajinu se však drtivá většina zemí EU shoduje. Babiš vždy dbal na to, aby měl do Evropy dveře otevřené…

Neříkám, že by se vymezil ostře, spíš zdrženlivěji. Prezidentská funkce umožňuje různé stupně agility. Na rozdíl od Petra Pavla by Babiš pravděpodobně nebyl zastáncem posílání munice a zbraní na Ukrajinu.

Mohl by jít tak daleko jako Robert Fico na Slovensku?

Patrně by se nestavěl proti humanitární pomoci Ukrajině, to koneckonců připouští i ANO, ale prohlašoval by, že to není česká priorita. Určitě by se nechoval tak jako stávající premiér Slovenska Robert Fico, který protiukrajinskou rétoriku cíleně využívá před svým domácím publikem.

Babiš vždy velmi dbal na průzkumy veřejného mínění, podle nichž je teď ochota české společnosti podporovat Ukrajinu mnohem menší, než jaká byla po vypuknutí války. Je i menší než v lednu 2023, kdy Andrej Babiš prezidentské volby prohrál.

Jak by se ANO dotklo, kdyby Babiš býval odešel na Hrad?

Za poslední rok preferenčně mírně posílilo. Byť to není razantní vzestup, je vidět, že ostrý protivládní postoj přináší další protestní voliče, kteří hledají alternativu vůči této vládě.

Kdyby se stal Andrej Babiš prezidentem, formálně by také rozvolnil vazby s ANO. Skončil by v roli předsedy strany a pravděpodobně měl pozastavené členství.

Jiná věc je, co by se mohlo dít uvnitř ANO, kde by bylo nutné najít někoho, kdo Babiše nahradí. Zpočátku by takový člověk asi fungoval jako loajální spojka na Pražský hrad. Časem by se ale strana mohla od Babiše kvůli rozdílným zájmům vzdálit, jako se to stalo kdysi u Václava Klause a ODS. To je ale jen spekulace.

Koho vnímáte v hnutí ANO jako možného Babišova nástupce?

Funkci předsedy si zjevně chce Andrej Babiš ještě podržet. Ale zajímavější otázka je, kdo by mohl být případně premiérem. V minulosti hnutí naráželo na problém, že při koaličním vyjednávání byl Andrej Babiš jako premiér nepřijatelný z pohledu dalších stran.

Dnes by do vlády s premiérem Babišem šla zjevně pouze SPD, což by ovšem pro ANO byl reputační problém vzhledem k její radikalitě. Náhrada Babiše například Havlíčkem by šance domluvit se s některou ze stran hlavního politického proudu na koalici zvýšila.

Dalšími problémy jsou už zmíněný Babišův věk a střet zájmů, který by jeho Agrofertu komplikoval čerpání dotací.

Mohlo by hnutí ANO po příštích parlamentních volbách vyjednávat o vládě s kandidátem na premiéra Karlem Havlíčkem?

Záleží, jak dopadnou příští volby. Pokud by po nich ANO nemělo ve Sněmovně většinu, bude muset získat koaličního partnera nebo partnery. Pak by otázka přijatelnosti nebo nepřijatelnosti osoby premiéra byla důležitá. A Havlíček je určitě méně kontroverzní než Babiš.

S jakými stranami by mohlo ANO skládat vládní koalici?

Pořád nám zbývají dva roky do voleb a ve vládních stranách je vidět vnitřní pnutí. Nicméně když se dívám na to, jak ANO přistupuje k obstrukcím ve Sněmovně, řekl bych, že to dost snižuje ochotu vládních politiků uvažovat o nějaké příští koalici s ANO.

Nejde jen o osobu premiéra, ale i o to, jak se ANO chová. To může zpevňovat současnou vládní koalici a snižovat šanci, že bude ANO považováno za přijatelného partnera.

Babiš dostal v prezidentských volbách 2,4 milionu hlasů. Prohlásil, že si tento počet chce udržet i ve sněmovních volbách. Je to reálné?

Mírně rostoucí trend ANO v posledním roce může s prezidentskými volbami souviset. Větší roli ale asi hraje nespokojenost s vládou, která pramení z hospodářské situace. Nevím, kde je přesně strop. Sociologické průzkumy říkají, že je to někde mezi pětatřiceti a čtyřiceti procenty hlasů. Představa, že ANO ještě může mírně posilovat, je realistická.

Už nastaly případy i v podmínkách poměrných volebních systémů, že i strana, která nezískala nadpoloviční většinu hlasů, získala nadpoloviční většinu mandátů. A to hlavně díky propadnutým hlasům stran, které nepřešly přes volební klauzuli. I Robert Fico v minulosti získal se 44 procenty hlasů parlamentní většinu.

ANO stojí proti vládní většině ve Sněmovně i v Senátu, vymezuje se i proti Petru Pavlovi, kterého označuje za „vládního kandidáta“. Nepomáhá mu nakonec to, že je v opozici proti všem?

Tendence vyvažovat určitě může pomoct mobilizaci voličů ANO ve volbách. Je otázka, jestli se ANO letos podaří to, co se podařilo sociální demokracii v roce 2008, kdy z krajských voleb udělala referendum o vládě a výrazně je vyhrála.

Možné to je. Ale řekl bych, že evropské volby letos v červnu k tomu budou vhodnější, protože půjde o jeden celostátní volební obvod, a tak nepůsobí různá krajská specifika.

Může získat ještě další voliče?

Je dobré ale vnímat, že nízká důvěra ve vládu nemá dopad jen na ANO. Otevírá to prostor i pro další protestní alternativy. Nebral bych jako definitivní, že tu ANO zůstane zcela dominující opoziční stranou.

SPD si drží svých plus minus 10 procent. Snaha ANO přetahovat jejich voliče je úspěšná jen omezeně. Je otevřené, kdo další by se tu mohl prosadit. Je tu velká skupina lidí, kteří k volbám nechodí, ale třeba je něco může „zvednout“.

Stejně tak máme velké množství voličů, kteří si vybírají strany až na poslední chvíli. Poměrně těsně v posledních sněmovních volbách neprošla do sněmovny Přísaha Roberta Šlachty, což ukazuje šance pro nové politické projekty.

ANO ve Sněmovně dva týdny obstruovalo korespondenční volbu. Je to podle vás kvůli tomu, že má voličů v zahraničí výrazně méně než vládní strany?

V posledních sněmovních volbách ANO v zahraničí volilo kolem pěti procent hlasujících, zatímco třeba PirSTAN okolo padesáti procent. Ale je otázka, jestli takové obstrukce stojí za to. Já si nemyslím, že by korespondenční volba v navržené velmi komplikované podobě přinesla vládním stranám kvantum nových hlasů.

Proč ji tedy opoziční strany blokují? Váš kolega politolog Jan Bureš míní, že kritika otevírá cestu k možnému zpochybňování výsledků voleb v budoucnosti.

Mně se nezdá, že by ANO směřovalo k tomu, že by chtělo vědomě a systematicky zpochybňovat volby. Spíš se z toho stala symbolická parlamentní bitva, při které nikdo nechce ustoupit.