Článek
Záminkou pro zničení Lidic byl dopis, v němž se ženatý dělník Václav Říha chtěl rozejít s Annou Marusczákovou. List se nakonec dostal až do rukou gestapa, které v té době marně pátralo po stopách vedoucích k dopadení atentátníků.
Říhova slova „co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal” byla vyhodnocena jako možná stopa. Když následně zadržená Marusczáková při výslechu uvedla, že ji milenec požádal, aby rodině Horákových vyřídila pozdrav od jejich syna, o němž se vědělo, že odešel zahraničí, získali nacisté potřebnou záminku. Žádné stopy svědčící o zapojení obyvatel do odboje nebo atentátu však nenašli.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Státní tajemník Karl Hermann Frank, který po celou dobu trvání Protektorátu aspiroval na post říšského protektora, se bez ohledu na fakta rozhodl prokázat rozhodnost a navrhl Adolfu Hitlerovi vypálení Lidic a srovnání obce se zemí.
Pomník dětských obětí války od sochařky Marie Uchytilové, který vytvořila se svým manželem Jiřím Hamplem.
Obec byla obklíčena již 9. června večer. Následující den ráno byla postřílena většina mužů. Další exekuce proběhly v následujících dnech, neboť někteří obyvatelé byli v inkriminovanou dobu mimo obec. Ženy a část dětí skončily v koncentračních táborech. Po válce se podařilo dohledat 17 dětí, které byly předány na převýchovu do Německa a mohly se tak vrátit k příbuzným.
Běsnění nepřežilo 340 obyvatel. Šlo o 192 mužů, 60 žen a 88 dětí.
Masakr, jímž se nacisté nikterak netajili, nezůstal bez odezvy. Několik obcí v latinské Americe, USA či Austrálii se na protest proti barbarství nacistů přejmenovalo na Lidice. Krátce nato Francie a Velká Británie zneplatnily Mnichovskou dohodu, o což po celou dobu usilovala československá vláda v čele s prezidentem Edvardem Benešem. Díky tomuto kroku mohlo být obnoveno Československo předmnichovských hranic.
Trosky vypálené obce
Po válce byly Lidice obnoveny. Území, na němž stála obec původně, bylo označeno za kulturní památku a na jeho místě vznikl památník.
Lidice nebyly jedinou obcí, kterou stihl za druhé světové války takovýto osud. Vedle českých Ležáků jde například o francouzskou obec Oradour-sur-Glanc, ukrajinský Český Malín či Ostrý Grúň na Slovensku.