Článek
Peroutka, jemuž prezident Václav Havel již v roce 1991 udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka, je v tuzemské žurnalistice pojem srovnatelný s Karlem Havlíčkem Borovským.
Symbolický prvorepublikový étos, který Peroutka zosobňoval, se pojí především s časopisem Přítomnost, který vedl v mezidobí let 1924 až 1939, ale též s Lidovými novinami a skupinou tzv. Pátečníků z okruhu Karla Čapka.
Peroutka byl ve svých soudech věcný a nesmlouvavý, což popouzelo zejména ty, kteří se pokoušeli vysvětlit běh věcí skrze ideologická schémata. Na jméno mu tak od 30. let nemohli přijít komunisté stejně jako nacisté. Když s nimi po vzniku Protektorátu odmítl kolaborovat, skončil na podzim roku v 1939 v koncentračním táboře. Válku však přežil a v roce 1945 se v Buchenwaldu dočkal osvobození americkou armádou.
Ferdinand Peroutka na snímku z roku 1963
Po válce se opět zapojil do veřejného dění. Vedl Svobodné noviny, redigoval časopis Dnešek a krátce se zapojil i do politiky v roli poslance Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Sílící vliv komunistů, kteří se jej snažili diskreditovat skrze články, jež zejména v období druhé republiky vyšly v Přítomnosti, vyústil po únoru 1948 v Peroutkovu emigraci.
I v exilu ve Velké Británii a později v USA se Peroutka věnoval - v duchu Borovského - „vojně s hloupostí a zlobou“. Činil tak především skrze vysílání Svobodné Evropy, jejíž českou sekci řadu let vedl. Komunisté mezitím doma usilovali o jeho vymazání z dějin.
Ferdinand Peroutka
To se nepovedlo, a tak byly Peroutkovy ostatky v roce 1991 převezeny do Československa a uloženy na vyšehradském hřbitově.
V posledních letech se o popularizaci Peroutkova díla bezděčně zasloužil prezident Miloš Zeman, který Peroutkovi přiřkl fascinaci nacismem a autorství článku Hitler je gentleman. Článek s tímto titulkem, který se má nacházet ve vydání z 30. let „vlevo dole”, však v Přítomnosti nikdy nevyšel.
Zeman tvrdí, že jej četl v Národní knihovně, když tam v 60. letech studoval texty.